Není to tak dávno, co jsem na czechcore.cz přidával novinku o první demo nahrávce kapely Mečem naplocho. Zaujal mě netradiční název, o tom žádná! Při bližším ohledání jsem zjistil, že se jedná o partu mladých a neklidných lidí, kteří se chtějí podělit o svou náklonnost k extrémně rychlému punk / hardcore. Slovo dalo slovo a udělal jsem rozhovor s jejich bubeníkem Michalem. Demo stáhnete na netu, z rozhovoru se můžete dozvědět další důležité, i méně důležité informace!

Povídání vzniklo po emailu během prosince / ledna. Otázky: Samuel, odpovědi: Michal SVAB.

Mečem naplocho je nová banda extrémního punku a nedávno jste vypustili demo. Jaké je Tvoje místo v kapele? Jak by jsi Vás představil (i sebe samozřejmě)? Klasická otázka na začátek … Mečem naplocho bych představil jako partu lidí, které baví hrát muziku pro plné koncertní sály a vyprodané sportovní haly :). Myslím, že jsme si jako kapela všichni docela sedli, teda až na kytaristu. Pomalu ho všichni začínáme nenávidět, protože má velmi vysoké nároky na strukturu songů, ale i tak zmíněné demo bylo realizováno během měsíce (cca 4 zkoušky). Začátkem příštího roku by se mělo chystat demo další, nebo splitko, a nebo se třeba taky rozpadnem :). Moje místo v kapele je za bubnama, a představil bych se jako sympatický mladý muž se smyslem pro humor, mám rád zvířata, procházky přírodou, posezení s přáteli atd.

Máte poměrně netradiční název, jak Vás napadnul? Co bylo impulzem pro vznik kapely? No já osobně jsem byl pro úplně jiný název, ale jelikož demokracie funguje, tak jsem byl přehlasován, ale stejně jsme z toho vyšli dobře, protože padali takové názvy jako Berušky, Lucka, Podíl ovocné složky 80% (což vzniklo civěním myslím na pomerančový juice), Nynál (to znamená péro), Hocht (to neznamená nic), Koncert zrušen... samé skvosty… Nejvíce se mi líbil název Sebevražda lukem (ta představa je prostě skvělá :)) a ještě Pupínky... To když jsem řekl jednomu kámošovi, tak první jeho reakce byla, že by na kapelu s takovým názvem nešel, že by se celej koncert asi drbal, nebo tak něco :).
Mečem naplocho vymyslel kytarista, a je to jedna z hlášek, kterou často používá "že ti dám mečem naplocho!". Chtěli jsme, aby to nebyl nějakej „vážnej název“, ale spíš něco vtipnějšího, a hlavně českého. Škoda, že už je Hanba obsazená, protože to já beru jako hodně povedenej název pro kapelu.

Nebudu se Tě ptát, čím jsi prošel, kde jsi hrál … máte ale před sebou první koncert, takže můj dotaz směřuju k němu. Máte nějaká očekávání? Co od hardcore punku očekáváte, a co do něj chcete přinést? Celkem netradiční a zajímavá otázka, nuže dobrá: Očekáváme krevetové chlebíčky, rajskou polévku a ke kytaristovi do karavanu deset banánů. No a jinak nabízíme nezapomenutelnou show plnou nevšedních zážitků a pohody pro celou rodinu. A teď vážněji, nevím zda něco někdo z kapely očekává, ale myslím, že můžu mluvit za všechny, když řeknu, že prostě děláme to co nás baví, to co chceme hrát, a je nám celkem jedno, jestli se to bude líbit stovce lidí, nebo jednomu člověku na koncertě. Bereme to jako zábavu, na zkouškách si užijeme hodně srandy, a věřím, že na koncertech tomu bude stejně, Celkově to nebereme moc vážně. Nechceme prodávat tuny triček a píčovin, budeme rádi, když do světa vypustíme sem tam nějakou tu nahrávku, která se bude líbit aspoň někomu. Pokud ten náš bordel někomu něco dá, tak to bude určitě super, ale nechceme nějak ovlivnit lidi v širším slova smyslu, proto nás na koncertech určitě neuslyšíš moc kecat.

„krevetové chlebíčky“ … nejste vegetariáni? Tak trochu jsem si myslel, že mi tuto otázku položíš. V kapele to máme padesát na padesát. Já (2 roky) a Nela (myslím 4 a více let) maso nejíme, ostatní jsou všežravci. Kytarista se živí pouze banány a kravetovými chlebíčky, jak už bylo řečeno, a basáka jsem zatím jíst nic neviděl. Vzhledem k tomu, že vypadá docela zdravě, tak to bude asi "normální" strávník. On na zkouškách jen pije a kouří. Třeba je to nějaký nový druh "tariánství".

Kolik je vám vlastně let? Dohromady je nám asi tak 109 let, plus, mínus dva roky. Prozradit můžu i to, že je všem pod třicet, ale někteří už přežili bájnou hranici 27 let, čili už do klubu sedmadvacítek patřit nebudou :).

Odkud jste? Jaké je vaše „domovské“ prostředí? No, toť otázka. Já jsem v kapele jediný rodilý pražák, i když jak se to vezme, pocházím z vesnice hnedle u Prahy. Teď už to ani vesnice není, protože tam vznikají nové a nové stavby rychlostí světla, a tím se to tam stává lukrativním místem pro život v hlavním městě. Je to těžké, protože když řeknu pražákovi, že jsem ze Slivence (což je normálně Praha 5), tak čumí jak vejr a myslí si něco o vidlácích. Když řeknu někomu z menšího města, že pocházím z vesnice u Prahy, tak mi řekne, že jsem normální pražák. Nemám rád, když se někde tohle řeší, protože mi to přijde stupidní. Každý je přeci „odněkud“, a je jedno, jestli je to nějaký pěkný kraj, nebo ocelové město. Spíš mi přijde důležitější, jak se člověk chová, ale to je spíš otázka jednotlivců, než kraje. Moje domovské prostředí je tedy hlavní město, ale do konce svých dnů bych tu určitě zůstat nechtěl. Zbytek bandy je z různých koutů Čech, abych řekl pravdu, tak ani pořádně nevím odkud, takže jejich domovské prostředí bude úplně někde jinde.

No a kde se tedy tak „různorodá“ parta sešla? Tak teď mě napadlo asi tisícero vtipných věcí, co bych ti mohl odepsat, třeba že jsme se potkali na anonymním srazu alkoholiků, kde mezi konzumací různých typů pramenitých vod z vybraných horských pramenů, a krevetových chlebíčků s banánovým přelivem (ježíš to je blbost), jsme vedli řeči o založení hudební skupiny, ale napíšu to raději stručně:
Kytarista + basák = základ (hráli spolu v kapele, která se ku našemu prospěchu rozpadla, jednotlivě se přistěhovali do hlavního „hampejzu“ (čti Prahy), nevím kdy a nevím jak na sebe narazili, zřejmě v báru, nebo na seznamovacím fóru osamělých muzikantů).
Bubeník + zpěvačka = základ č.2 (poznali se, dali to dohromady a následovalo stěhování zpěvačky do hampejzu, když jsem jí poprvé slyšel řvát, tak jsem si řekl, že jí nutně potřebuju jako zpěvačku v kapele).
S basákem jsme kdysi sdíleli jednu zkušebnu na Opatově (čtvrť v „hampejzuj“), takže tam jsme se poznali, no a jelikož se jim rozpadla ta kapela (viz. ako som pisal hore) tak mi jednou zazvonil telefon s nabídkou, jestli si nechci přijít někdy zahrát, že jim chybí bubeník.
Já na to kejvnul, řekl jsem, že s sebou vezmu i zpěvačku, a vylezlo z toho to co vylezlo :).
Po pár zkouškách, nějakém tom posezení v pětihvězdičkovém, vytříbenými bourbony a červenými koberci ověnčeném, hotelu Kotva jsme na to všichni společně kejvli. Stále se dohromady poznáváme a odhalujeme si navzájem své soukromí a neřesti .).

Všiml jsem si, že jste měli 21.12.2014 první koncert … jaký jsou dojmy? Jo, jo... to byla úplná shoda náhod.... ale „ofiko“ první koncert bude 31.1. 2015, tohle byla spíš veřejná zkouška. Když jsem venčil našeho domácího mazlíčka, tak  mi kolem 15:30 volá kytarista, že co děláme večer, tak mu říkám, že se chystáme do klubu Baryton na Controlled Existence, Klutz a Trigger z Německa. On na to, že výborně, protože si tam prý můžeme zahrát, jelikož Controlled bohužel z námi nejasného důvodu koncert museli odříct. No a pořadateli se už takhle narychlo nepodařilo nikoho sehnat. Čili to byla jasná volba, protože více jak 50% kapely se tam stejně chystalo. A dojmy? No mě to bavilo moc, Trigger mám rád (jejich zpěvák je prostě blázen, v dobrém slova smyslu, a baví mě jeho neuvěřitelná zásoba poloh hlasu, který sype z podknírku), Klutz jsou taky fajn, ale mrzelo mně, že nehráli Controlled, ty bych viděl raději i na úkor našeho výstupu. Odehráli jsme cca 6 minut a 34 sekund, a vydali ze sebe všechno. Nic víc už jsme vydat nemohli, protože jsme nic neměli. Určitě jsme nebyli plnohodnotná náhrada, ale lepší něco, než nic. My jsme byli spokojení, pořadatel byl spokojený, ale lidi přišli pozdě, páč čekali, že budou jen dvě kapely. Bylo to fajn a za pozvání veliké díky!

JJ, Trigger jsou naprosto skvělá parta a jejich zpěvák je minimálně břichomluvec. Je pro Tebe důležitý, aby byl punk / hardcore nezávislý, DIY? Určitě mě to baví daleko víc, nemůžu říct, že je to pro mě důležitý, ale je to prostě sympatičtější, tím pádem i bližší. Na DIY mě baví ta tvůrčí aktivita, koncerty, vydávání hudby (ať už jde o jakýkoli nosič), zinů a vše s tím spojené....ku příkladu teď nedávno jsem byl na koncertě, kde hrála kapela Bronco Libre (Lipsko), byl to fakt svižný punk rock a poté, co jsem se začal pídit po nahrávce, tak se mi do rukou dostala po domácku vyrobená kazeta v papírovým obalu na suchý zip. V tu chvíli mám vždycky prostě radost, vidím tu práci a snahu to udělat jinak a to mě na tom baví, to je tisíckrát lepší, než když si člověk koupí tuctové CD z Bontonlandu, nebo si to jen stáhne do svého placatého přístroje, či hranaté (možná už se dělají i placaté) MPtrojky....

Nedá mi to, zmínil jsi kapelu z Lipska, doporučuju tamní label SM Musik, vychází tam spousta zajímavých kapel z téhle lokace … Ale k zpátky k rozhovoru, o čem jsou vlastně Vaše texty? Zatím texty píšou všichni, tedy až na mě, protože já moc zdatný po textové stránce nejsem, respektive jsem dosti sebekritický, čili něco napíšu a pak to hned zase zahodím, protože se mi to zdá blbý, takže to nechávám ostatním. Většinu textů píše Nela. Jsou o věcech, co má zrovna na mysli, co jí štve, nebo tak to aspoň cítím, teď zrovna máme takovou Vánoční písničku, která končí slovy: „Maminko, maminko, já toho kapříka nechci...“ a zbrusu nová věc, zatím poslední hotová, má opravdu šílený text, který se bude líbit příznivcům filmu Útok vraždících rajčat (text s tímto filmem vlastně nemá vůbec nic společného, ale je to stejná píčovina), ale více nebudu prozrazovat, počkejte si třeba na nějakou nahrávku, kde si doufám prosadím, aby tam texty byly napsané, protože jsem byl snad jediný, kdo je na demu chtěl mít. Vždycky mě zajímá, o čem kapely zpívají a v některých případech (asi v 90%) jim opravdu není rozumět.

Je za Váma první koncert všechno máte před sebou. Máš „nějakou představu“, kam by se chceš s kapelou dostat? Myslím bod, ve kterém si řekneš, dokázali jsme tohle a tohle, dál hrát nemusím? Naviděnou někdy někde na koncertě … Na tuhle otázku mě napadá vzpomínka, když jsem začínal hrát na bicí (to mi bylo cca 15 let, už si to nepamatuju přesně) a poslouchal jsem hodně punkový věci jako Telex a Čertůf punk, tak jsem si říkal, že kdybych si tak mohl zahrát s mou budoucí kapelou v klubu Modrá Vopice (kde jsem v tu dobu byl snad každý víkend), tak by to bylo fajn a byl bych nadmíru spokojenej. Nějaký roky uplynuly a ve jmenovaném klubu jsem už hrál nesčetněkrát a doufám, že ještě párkrát budu. Žádné hlubší ambice jsem nikdy neměl a určitě si nikdy neřeknu: „Táák, dokázal jsem to a tamto, a už se na punk můžu vysrat.“ Budu hrát do té doby, dokud mě to bude bavit, a dokud mi zdraví bude sloužit. Do budoucna mám v plánu se (ale zřejmě až na starý kolena) naučit hrát na banjo, ale to je jen taková moje vyhlídka …

Díky za rozhovor, držím palce v dalším vývoji. Máš prostor na cokoliv, co by jsi chtěl říct … Celý můj život čekám na nějaký takový prostor, takže: Díky tobě za trpělivost, a snad tě dostatečně uspokojily moje odpovědi. Pokud se sem tam vyskytne nějaká ta hrubka, tak se omlouvám. Taky se omlouvám zbytku kapely, jestli jsou některé informace nepřesné, či dokonce zavádějícím nebo snad lživé :). V případných dalších rozhovorech by měl nejspíše odpovídat náš basák, protože ten jako jediný má papíry na hlavu (v dobrém slova smyslu samozřejmě, protože je držitelem vysokoškolského diplomu, a asi by odpovědi byly na jiné úrovni, než jaké je schopna vyplodit má mysl). Ještě chci poděkovat lidem, bez nichž by tento rozhovor pravděpodobně nevznikl: tvůrcům e-mailových adres, potažmo internetu, učitelkám co mě naučili číst a psát, lidem co mi umožnili, nebo umožní, být s nima v kapele, lidem co by se mnou v kapele nikdy hrát nechtěli, Ivanu Mládkovi za jeho Banjo Band, Jiřímu Krampolovi za jeho neodolatelný úsměv, Saskii Burešové za její výdrž na poli vlasových kreací, tomu malému roztomilému pejskovi co hrál Benjiho, kde je mu asi tak konec?, Lassie, že se vrátila, Méďovi Béďovi, že stále krade piknikové košíky kapitalistickým americkým rodinám, strýčku Fidovi, že se tak dobře staral o svoje štěňátka, levému bicepsu Arnolda Schwarzeneggra, za to že je tak silný a dobře patrný, Masákovi a Patricku Duffymu, za to, že dokážou žít v simbioze, Barbře Streisandové, že nepodlehla tíživému tlaku dokonalé společnosti a nenechala si upravit nos plastickou operací. Díky všem co obětovali trochu času si to přečíst.

S pozdravem Michal SVAB, 123svab@seznam.cz

K poslechu youtube.com

Fotky: czechcore.cz

Další recenze/články najdeš na samuelrecords.blogspot.com.

Obrázky