(Temporary Residence / Day After)

Maserati, to je vlastně čistá „lungfishmusic“. Tahle kapela víceméně zformulovala svůj typickej zvuk na „Inventions For The New Season“ (2007) a od tý doby si jede v klasickým hypnotickým rytmu pořád rovně – jen s mírnejma odbočkama. Chápu, že pro hudební nenažrance posedlý vším novým a lesklým to musí bejt už trochu nuda, já jsem ovšem mimořádně spokojenej. Navíc: loňská novinka s názvem „Maserati VII“ (opět na Temporary Residence) je tak trochu nenápadně možná nejlepší album týhle čtveřice. Rozhodně je to jejich nejpestřejší deska – těch mírnejch odboček je trochu víc a nejsou slepý nebo jednosměrný.

(Deathwish Inc.)

Nejnevinější momenty mají vždycky ten nejdrtivější dopad. Po záchvatech, jejichž příčinou byly tíhy světa, se tělo zpomalí a utlumenej dech nechá celýmu organismu poznat podstatu bytí. Radost z malejch momentů, který jsme v návalu technologií - zrychlení měst, mediálního tlaku, nedostatku jedniček a nul na našich bankovních účtech - tak nějak zapomněli.

První číslo fanzinu z dílny pana Rajčete. Maličkej osobní časák o muzice a věcech kolem.  Nevím za jakej konec to vzít, takže si vypomůžu strukturou a vezmu to po pořadě, pěkně článek po článku.

(Swami)

Kurva, už se to nedá vydržet. To bych se asi nedočkal....... Abych to tedy vysvětlil, celá věc se má tak, že když tahle deska dorazila před třema týdnama do Rekomanda, venku bylo fakt jaro. Napálil jsem jí do beden a poprvé v tomhle roce otevřel dveře dokořán. To je skoro posvátná věc a musí k tomu být patřičný soundtrack. Každé jaro má svou desku a když už jsem se začínal bát, jak to bude letos, vpadli do toho Night Marchers a ty dveře prostě vykopli z pantů.

(Gasmask)

Venku opět udeřilo jaro a tak jsem si říkal, že je potřeba ten příval pozitivní energie nějak vybalancovat, abych nakonec nevyrazil ven v sandálech a v batikovaným triku. Z těch několika distort výplachů, který se mi za poslední dobu nahromadily v pokoji, jsem nakonec sáhnul po novotou vonícím singlu kanadských špinavců a byla to rozhodně dobrá volba. Přestože venku vládla jarní sluníčková pohoda, po dosednutí jehly do drážky, jakoby se nebe trochu zatáhlo a nad hlavou mi přeletěl podobnej bombardér jak teď nad Jižní Koreou.

12“LP (Denovali Records)

Jednoduchý obal s pyramidou, logo AUN, názvy skladeb, několik základních informací a logo labelu Denovali Records. Minimalismus, který je náznakem tvorby AUN.  Dark ambient, drone, kytarová psychedelie. Cesta v mlze.

(Iron Lung Records)

Že pro mě bude největším překvapením roku 2012 singl kapely z Německa jsem si teda nemyslel, ale znovu mě díky tomu flákl přes ksicht fakt, že podceňovat (byť třeba jen podprahově) evropskou scénu je opravdu na pár facek. DIÄT jsou toho zcela jasným důkazem, protože ty dvě skladby, který tady vysekli, jsou prostě fenomenální a mají úplně všechno, co mě na punku baví - energii, nápady, atmosféru a svůj vlastní ksicht. A taky obal, kterej vládne

(6131 Records)

Doufal jsem, že recenzi na tuhle desku napíše někdo jinej, mladší, nezatíženej sentimentem a minulostí a nebude tu smrdět ve vzduchu jako druhá číslice mýho věku. Nestalo se a tak omluvte mojí mluvu. Hard core bylo vždycky území bouřlivý, pokroucený, plný nenávisti v uzavřeným prostoru, kde se nacházely snahy o vyvážení a pozitivní změny, vzestupy - pády a koncentrace nevyrovnaných by uživila větší lékárnu nebo partu psychologů.

7"EP (kooperace labelů)

BOILING POINT vs THE SKROTES. Slovensko vs Portugalsko. Skóre 1:1.

http://theskrotes.wordpress.com 
http://bandzone.cz/boilingpoint 

(La Vida es un Mus)

Ty pičo, tohle je čistá likvidace! Spolu se singlem Needles bez diskuze nejlepší zahraniční punková nahrávka roku 2012, která tím, že vyšla až v prosinci, fakt málem naplnila jedno pofiderní proroctví a způsobila konec tohohle zkurvenýho světa. Barcelona podle mého názoru v součastnosti disponuje asi nejničivější punkovou frontou v Evropě a GLAM se touhle deskou dostali na hrot útoku. Názvy skladeb jako "Crisis Atómica", "Hitler" nebo "Inquisición" jsou zcela věrným odrazem toho, co čeká ukryto v drážkách a buďte připravený, že vás to sejme naprosto bez milosti.

(Gasmask)

Pokládání tohohle singlu na gramofon provázela opět jistá skepse. Koncerty, které jsem viděl na podzim, se mi sice líbily, ale mám li být upřímný, úplně na lopatky mě zase nepoložily. Chybělo mi v nich zejména více agesivity a energie a tak jsem byl opravdu zvědav, jak se s tím FUK poperou na nahrávce jejíž formát má ideální punkové parametry. Se svýma zkušenostma by to měli teoreticky zničit. Ale teorie bývá často jen teorie.

Kniha (Broken Books)

Tiskařskou barvou ještě voní první počin nového českého vydavatelství Broken Books. Nejedná se jen o vydavatelskou prvotinu, ale je to i poprvé, kdy v českém jazyce vychází kniha od Howarda Zinna "Bomba". Je útlá svým vzhledem, ale velice silná obsahem. Howard Zinn by měl myslím z českého vydání velkou radost – řídí se právě láskou k „malým rebelským činům“. Jeho slovy, „malé činy zažínají velké změny“ a my máme k dispozici podnět k našim osobním „malým (nebo větším) činům“.

(Thrill Jockey)

Úplně obyčejná deska. Čtyřčlenná kapela, garážovej zvuk ovlivněnej psychedelií 60. let, kytarový sóla, téměř folkový melodie. Žádná hudební revoluce se nekoná, skladby plynou jedna za druhou ve víceméně podobným tempu. Tak proč mě tohle album i tahle kapela tak fascinujou? Nedovedu to vysvětlit, ale stejně, jako jsem loni propadl desce „Echo Ono“ od Pontiak, tak mě letos omámili Arbouretum a jejich „Coming Out Of The Fog.“

(Doomentia / Hjernespind)

Moje cesta k metalu byla vlastně úplně opačná než u většiny lidí, co znám. Když nepočítám Sepulturu, kterou jsem ve čtrnácti letech párkrát protočil ve walkmanu, nikdy jsem ho jako teenager neposlouchal. Naskočil jsem vlastně hned od začátku na Sick of it All, Gorilla Biscuits, Minor Threat a Kritickou Situaci a k Black Sabbath, Saint Vitus nebo třeba The Obsessed jsem se musel prokopat až s postupem času. Teď jsou ale tyhle desky stejně důležitou součástí mojí sbírky jako třeba Faith a s tím velice úzce souvisí i moje láska k Moonless.

2LP gatefold (Denovali Records)

IROHA je označení pro japonskou báseň. My se budeme bavit o hudebním projektu, ve kterém se sešli Andy Swan (FINAL), Dermot Dalton (GODFLESH, JESU), Dominic Crane. Na „S/T“ albu s nimi navíc spolupracoval Justin K. Broadrick (JESU, atd.).

12''LP (Denovali Records)

"NO SYNTHS ARE USED ON THIS ALBUM, JUST ELECTRIC GUITARS, CHEAP KEYBOARDS AND SOME FIELD RECORDINGS “. Deska s velice introvertní, mrazivou atmosférou a podobně jako u většiny desek z Denovali, slyším znít i ticho.

(Adagio 830)

Frustrace a vztek. Pilulky plné jedu, původně připravené po menších dávkách. Teď máte možnost to do sebe naládovat všechno pěkně najednou a vyzkoušet, co to s váma udělá. Všechny tři doposud vydané singly na jednom lp. Ztráta kontroly i strachu. "Im a faggot, you told me so. Im a faggot, you let me know. And when I die, you´ll know why"

(Voltage)

Zjevení. To bylo první, co mě napadlo při poslechu a prohlížení singlu Boy. Jestli jsem tady nedávno psal, že tuzemský podzemní punkrock se začíná probírat z agónie, tak tahle deska to vše dvakrát podtrhuje. Protože kromě toho, že se Boy nebojí znít jako punková kapela, nebojí se tak i prezentovat se vším všudy a tím pádem vám už z obalu salutuje punk rock komando v plné polní, připravené na zteč.

12”LP (Denovali Records)

Deska “s/t” je z roku 2011, tuším debut. Zub času ji ale nepoznamenal, slyším tóny, které jsou nadstylové a nadčasové. Infinite Light Ltd. je projekt tři lidí - Nathan Amundson (aka Rivulets), Aidan Baker (Nadja, Whisper Room, ARC) a Mat Sweet (aka Boduf Songs). V upoutávce jsem četl popisku „minimal folk, abstract post-rock, glitching noise a ambient drones“ … něco na tom je.

O Cloud Rat z Michiganu je poslední dobou celkem dost slyšet. Za něco málo přes tři roky existence  stihli vydat 6 splitů a dvě desky. Teď v lednu vyšla druhá deska s názvem Moksha (Halo of Flies Records) a v březnu Cloud Rat hodlají svojí kombinací grindcoru a emoviolence pořádně promasírovat uši lidem v Evropě. Tady je překlad části rozhovoru, který před týdnem vyšel na stránkách amerického magazínu Decibel.