(Papagájův Hlasatel Records)

Vychází velké množství nahrávek a některé z nich se velice snadno mohou ztratit pod přívalem dalších novinek. Není to tak dávno, kdy Papagájův Hlasatel Records vydal, jako svůj 103tí titul, další nahrávku prachatickým Ucházím. Říkáte, že to je již rok? Utekl strašně rychle. Je to tuším po dvou letech od jejich posledního alba „Edice 15 – Separace průtokových poznatků“. Tentokrát nejde o sólové album, ale společné CD s názvem „Split  kontrakultura“ (kontrakultura =  „typ subkultury, pro kterou je typický nesouhlas a opozice s normami a idejemi majoritní kultury“) si přizvali kapelu ze svých rodných končin – Black Spirit Rose. Zub času se na tomto splitu hned tak nepodepíše, protože je to počin nadčasový a svým bezesporu přesahuje hranice hudebních žánrů. Možná víc, než by jsme si mohli představit.

(Deathwish Inc.)

(Own Records)

Victory At Sea byla kapela, kterou jsem měl strašně rád. Spolu s June of 44, Shipping News, Hoover, Karate, Regulator Watts nebo Seam se ve druhý polovině 90. let zcela neočekávaně zjevili a odkryli úplně nový možnosti, jak přistupovat ke zvuku. Vůbec jsem nevěděl, že kytaristka a zpěvačka Mona Elliott po rozpadu Victory At Sea někde hraje, takže moje shledání s Travels bylo o to radostnější. Mona tvoří duo Travels spolu s kytaristou Anarem Badalovem z Metal Hearts a na jejich nový desce „Robber On The Run“ samozřejmě najdete podobný odstíny tý stísněný nálady, kterou tak geniálně dokázali zachytit právě Victory At Sea. To ale není všechno.

(Hardware Records)

Vogue jsou pozdravem ze země vaflí a belgické čokolády. Není to tak dávno, co jsem držel v ruce poslední desku Sunpower „Bondage“ a nemyslel jsem si, že dorazí ještě nějaká další dobrá deska z těchto míst Evropy. Byl to omyl! Jsou tady Vogue a jejich vinylová novinka „Pompshit“. Vogue čerpají z tradice starých hardcore punkových kapel a zárověň jsou tak trochu inovátoři. Nahrávka vychází na německém labelu Hardware Records, který patří mezi nejaktivnější současné evropské labely. Belgium Is Burning!

(Fat Wreck Chords)

Asi nejsem sám, kdo má určitý desky a songy spojený s určitejma situacema. Bez těch situací by totiž jednotlivý tóny ztratily svoje kouzlo, pnutí a hloubku. I sníh venku má svoje tóny a rozhodně to nejsou koledy, co mi přijde na mysl, když sněží. Zima udeřila krutě a to v den, kdy se Damage Done tým vydal do Plzně za Mírou Imperátorem probrat punkový strategie.

(DIY)

Sobota na Vrahu, For Liberation Fest. Právě dohráli Tummo (který byli výborný!) a chystá se Gattaca (která taky vzápětí předvede parádní set). Kecáme s Bonusem o tom, že by to chtělo víc kapel, co se nebojí opustit to tradiční schéma kytara, basa, bicí. A do toho začínají hrát mezi lidma pod pódiem kluk na akustickou kytaru a holka, co zpívá. Dan a Lucka, Tyranie Identity. Vybavuju si, že jsem to jméno zaregistroval už před pár rokama na několika letákách a pozvánkách na koncert a jsem zvědavej. Po pěti vteřinách jsem totálně okouzlenej. A uvědomuju si, že jsem už strašně dlouho neviděl tak UVĚŘITELNOU kapelu.

(Black Star Foundation)

Trefa do černého. Další počin od Black Star Foundation, kterým míchá svá vydavatelská rozpětí. A to je právě to co na Emilově (ex-Children Of Fall) vydavatelství miluju. Ta různorodost se kterou se pouští do dalších a dalších počinů. Podle jakého klíče a nebo proč je anarchistická černá hvězda ve znaku tohoto labelu to už najdete třeba na jeho stránkách.

(Young God / Day After)

Památnou první etapu Swans (do alba "Children Of God") osobně považuju za jeden z největších extrémů, kam se kdy muzika dostala. A to včetně všelijakejch elektro/industrial/ambient výbojů. Swans byli v tý době (1983 – 1987) naprosto nelidský: zvuk totálně nepřátelskej vůči zbytku světu, ani nejmenší náznak kompromisu, čistý zlo. Když Michael Gira zhruba loni oznámil, že to se Swans zkusí znova a že jako výchozí bod pro novej zvuk bere právě první nahrávky, byl jsem dost zvědavej. A „My Father Will Guide Me Up A Rope To The Sky“ mě nezklamalo – protože mě to úplně přikovalo k zemi.

(Rock Star Records)

Chip Hanna je charismatickej chlápek, rodák z Louisiany. Někteří ho možná znáte z U.S. Bombs, kde bubnoval nebo country/western/rockabilly/psychobilly/bluegrass projektu Chip Hanna & The Berlin Three, což je parta muzikantů lokalizovaná v berlínském Kreuzbergu. Většina jeho nahrávek vyšla na labelu People Like You. Chip Hanna se kromě jiného věnuje i sólové tvorbě ...

(Greta Sound System Records)

Severní vítr je krutý, počítej lásko má s tím“, ani nevím proč mně to napadlo. Snad proto, že jsem otevřel balíček s novou nahrávkou kapely Drag Me Pissed, kteří pocházejí z Mariánských Lázní a Karlových Varů. Skupina, o které jsem zatím neslyšel skoro nic, ale podle informací v jejich sestavě najdeš členy Universal Young Musicians nebo Eastern Star. Severním (severo-západním) vánkem jsem se vždycky nechal rád ovanout. Nikdy nebyl příliš drsný, ale vždycky měl specifickou pachuť tamních končin. Je radost vidět, že „sever“ je opět ve hře a s ním i tamní podoba „emo“ hardcore.

(Con d´Or)

Aby bylo všechno jasný hned na začátku - „Zen Arcade“ od Hüsker Dü je jedno z mejch nejoblíbenějších punkovejch alb všech dob a „Something I Learned Today“ je naprostá hymna, která pro mě jeden čas startovala každej novej den. Nedokázal jsem se přinutit k žádný činnosti, aniž bych si ráno aspoň jednou nepustil nahlas tuhle krásnou, energií nadupanou písničku. Hüsker Dü jako jedni z prvních pustili do punk rocku melodie a některý jejich skladby jsou v tomhle ohledu dodnes nepřekonaný. A spoustu z nich má na svědomí bubeník Grant Hart.

(Silver rocket)

Musím se přiznat, že jsem měl z této desky trochu strach. Předchozí Stark naked creeping macroeconomic fascism mám hodně rád a nebyl jsem si jistý, jestli je vůbec možné natočit druhou desku, která by dosahovala podobné intenzity.

(P.Trash Records)

Když poslouchám nahrávku, která má každým dnem vyjít na P.Trash Records, říkám si, čím jsou kapely jako Glow Kit zajímavé? Odpověď je jednoduchá jako punk sám - jsou prostě dobrý!!! Úplně vidím staré U.S.filmy a mladé výrostky oblečené v riflích a bílých tričkách. Stejně jako každý jiný styl má i garážová odnož punku své pilíře, ze kterých vychází. Jmenuju jména jako Ramones, The Clash, Buzzcoks, Wipers a určitě by se našli další, které položili základy pro styl, který je označovaný jako power pop punk nebo garage punk.