Přiznám se, že hlavou o zeď dávám pouze u prvních dvou releasů (First a Second). Bavil mě totiž koncept krátkejch desek se zničujícím potenciálem, bez zbytečnejch kudrlinek (i když Second by se dalo počítat za předzvěst Červenýho alba), s dvousečnou sekerou v záhlaví a obrazem filmů Františka Vláčila. Navíc ten ovlivňující pach Damad! Red Record je sice mistrovský dílo, ale nevracím se k němu z jednoho prostýho důvodu. Je totiž hrozně rozpolcený. Skáče z motivu na motiv jako turista v oblasti postižený válkou, bez ladnýho přemostění.

Vím, že mi to trvalo dýl a jeden každej z vás má už Modř naposlouchanou tak, že může krájet cibuli poslepu a nechat svou ruku vést lahodnými tóny. To, co se totiž nepovedlo (jenom můj názor) na Červeňákovi, to Modré ruce vymodelovaly v dokonalost právě zde. To, co slyším a vnímám na albu snů, je jóga v Mordoru. Koncept jak Vltava s jedenácti podkapitolami, které drží při sobě jako duše, které se už nebudou relizovat tady dole, kde každej sval i myšlenka sakra bolí. John Baizley a spol. vytvořili fenomén, kterej má teď silnější a mnou více ceněnou základnu než třeba „korporátní“ Mastodon. Na modrým albu najdete všechno, co pracně a po střípkách hledáte v tísíci vyprahlých studní a intuice vytvořená tóny dává jistotu, že jste na správné cestě. Dokonalá deska pro město utopené v hradbách, kde neviditelný hrabě utahuje provaz kolem krku jednoho každého z nás.

Oslava bolesti a vysvobození proběhne 7.7.2010 v pražském Matrixu

www.myspace.com/yourbaroness

www.relapse.com