MARNOST / SEEDS IN BARREN FIELDS - split LP | CZECHCORE - the sound of czech hard core music scene (Článek)

Mám v současné době trochu schizofrenní náladu, co se týká poslouchání muziky. Jako by se ten ostrej přechod zimy do jara promítnul i do toho, co a v jakých intervalech končí na mém gramofonu. Když mi to včera došlo, snažil jsem se to zpětně alespoň trochu poodkrýt, ale totálně jsem vyhořel. Jediné, na co jsem přišel bylo, že umírající dny doprovázené ochlazením a planoucí oblohou, většinou odcházejí na schůzku s nocí za tónů black metalu. A právě teď přišel na řadu split Marnost a Seeds in Barren Fields.

Použití škatulky black metal teď určitě nadzvedlo pár lidí ze židle. Jedny proto, že si myslí, že do hard coru nepatří, další proto, že už ho tady poslední dobou bylo až dost a velkou skupinu proto, že jsou přesvědčeni, že obě zmíněné kapely rozhodně žádný black metal nehrají. V pohodě, jak je vidět už z tohoto naznačeného výčtu, jsou záležitosti na kterých se asi neshodneme a mě zrovna tohle upřímě řečeno netrápí. Učím se posuzovat věci podle toho, jak mě oslovují a jestli jsem schopen si z nich něco vzít a to nejde bez nějakého alespoň částečného posunu. Pro mě osobně je tedy střet black metalu a hc/punku zajímavý už sám o sobě, protože vytváří nové možnosti, přístupy a úhly pohledu a to jak hudebně tak politicky. Tím pádem neříkám, že to musí všechny nutně oslovovat, nicméně pozorovat, jak to funguje dohromady je pro mě někdy opravdu fascinující. U této desky to pak platí i proto, že Marnost udělala od první nahrávky obrovský krok kupředu. Upřímě, trochu jsem se toho bál, protože z jejich úplného začátku jsem byl přeci jen dost rozpačitý a měl jsem neodbytný pocit, že by to chtělo strávit ještě minimálně několik měsíců ve zkušebně, než se pustí do prvního nahrávání. Ale zcela v jejich tradici do toho šli hned od začátku se vším všudy a jestli ta prvotní rychlá zkušenost měla vliv na podobu současnou, tak je vše v naprostém pořádku. Zajímavý je, že i tady došlo k situaci, kdy jsem měl už u intra mrazení v zádech (tohle Blum s Markem a Šamanem vždycky uměli, ty fimový vsuvky mě baví u všech jejich kapel) a než jsem se stihnul rozkoukat, rozpoutalo se zlo. Po pár vteřinách mi bylo jasný, že předpokládaná největší slabina a to bicí, se naopak stává velmi překvapivě velkou devizou. Nevím, co se přesně stalo, ale Blum se s tím tady fakt nesere a hlavně - drží rytmus i v těch hodně rychlých a dlouhých pasážích. Není to žádná bubenická ekvilibristika, ale tím líp, protože to má ten správně primitivní přímočarej tah. Za tohle fakt respekt, ve spojení s Šamanovým citem pro propojení epických riffů se správně odměřenou porcí bahna a také díky parádnímu střídání tempa, to opravdu funguje skvěle. K celkovému výsledku přispívá i chytrý mix, který vytahuje do popředí, to v čem je kapela silná a to celkovu náladu spíš než jasně rozlišené jednotlivé nástroje. S tím souvisí i hodně utopený vokál, který spíš jen tak šumí jako bouře chycená ve změti riffů a dokresluje tak atomsféru zmaru, stejně jako tradičně skvělý text od Williama Blakea a také hodně povedený obal. Jestli to takhle bude pokračovat dál, z další nahrávky se regulérně zeseru. Druhou stranu desky okupují švédští lesní skřeti Seeds in Barren Fields, se kterými pojí Marnost kromě stejného vkusu i pevné osobní přátelství, čímž dostává tahle deska další punkový rozměr. Seeds už jsem znal ze splitu s Peregrine, působí tu např. Svante ze Through the Mist of Tears a celkově je jejich přístup víc hard corově přímočarý, když už se dneska pohybujeme v těch škatulkách. Když si to pustíte hned potom, co dohraje Marnost, připadá vám to skoro jako pozitivní muzika a musím se přiznat, že na první poslech mě to moc nezaujalo. Měl jsem pocit jako by si sami nebyli jisti, jak moc se tím black metalovým vlivem nechat vláčet a tak se ve výsledku někam ztratila ta animální posedlost, která mě na black metalu fascinuje. Struktura skladeb je klasičtější a čitelnější, to samé platí i o zvuku a tak to hlavní, co mě zaujalo, jsou parádní kytarové nápady, které občas vytřelí z houpavého rytmu a dodají okamžiku zvláštní hypnotickou náladu. Když jsem to poslouchal potřetí, už jsem přeci jen dokázal docenit způsob jakým je to vše poskládané dohromady a hlavně zachytit směr a celkový smysl. Přesto všechno je mi ale zrovna v tomto stylu jednoznačně bližší ten surovější a zlejší koncept, který tady ovládla Marnost a to způsobem, který jsem fakt nečekal.

http://marnost.bandcamp.com/
http://seedsinbarrenfields.bandcamp.com/