(Exile On Mainstream)

Jesu, The Cure, Sophia, A Whisper In The Noise... Nevím proč, ale tyhle kapely mě vždycky odnesou zpátky do dětství. Ne všechny jejich skladby, ale některý nejsilnější momenty mě vrátí v čase a prostoru – a já najednou nemám starosti, který mám teď. Zase čtu před spaním dobrodružný knížky. Mám prázdniny. Chci umět hrát na kytaru. A tak dál... Wive mají na svý nový desce skladbu „Attrition“, která je pro mě zhmotněním (jasně, napsat o jakýkoliv písničce, že je „zhmotněním“ něčeho, je z podstaty věci ukrutná blbost, ale to nevadí, ne?) tohohle pocitu. Je to ta návyková melodie? Je to ten zvláštní špinavej a hlubokej zvuk v pozadí? Nevím. Možná to radši ani nechci analyzovat, abych se o sobě náhodou nedozvěděl víc, než je pro mě bezpečný.