12“LP (Hometown Caravan)

Digger Barnes je od prvního pohledu zajímavý chlapík, věku neurčitého. Živě vystupuje střídavě sám nebo s doprovodnou kapelou a je tajemný nejen svým vzhledem, ale i tvorbou. Pokud mu dáš šanci, jeho tóny dostanou ruce a naprosto si Tě podmaní. Mluvím z vlastní zkušenosti. S rozvážností sobě vlastní zatím vypustil na světlo světa debutní „s/t“ singl, split Ep s kamarádem Alliem a album „Time Has Come“. Nahrávky mu získaly nejednoho příznivce a patříš-li k nim i Ty, jeho novou desku jsi možná netrpělivě očekával. Vyšla před pár týdny na Hometown Caravan Records z Německa. Svou atmosférou navazuje na předchozí album „Time Has Come“. Digger je elegán s vizáží postaršího hráče pokeru. Jednou jsem o něm napsal „… má „imidž“ někde mezi východoněmeckým pornohercem a thrasherem. Některé z našich babiček nebo maminek by si možná podle tohoto jména vybavily jednu z hlavních postav z amerického seriálu Dallas. Opravdu nevím, jestli to byl úmysl. Tuším však, že Digger je velký recesista, možná samotář a zcela zaručeně velký talent. Má dar pro psaní písniček a prezentuje je stylem, kdy věřím každému slovu.“ Zároveň cítím, že k němu patří nejistota a magická atmosféra.

Digger dělá svou hudbu, která se nedrží jednoho stylu, ani časových dimenzí. Jeho slova Tě mohu v dobrém, i ve zlém, doprovázet životem a to v jakoukoliv hodinu. Nové album je složené z devíti příběhů, které jsou přednášeny (chápej zpívány) výrazným a jistým hlasem, za doprovodu minimalistických tónů. Zní, jako kdyby do cyklicky se opakujících riffů foukal slabý vánek a jeho tep byl řízený metronomem. Atmosféra je opravdu velice silná a nad ní, jako z mlhy, vystupuje hlas - jistý, chladný i teplý, pohladí i vzbudí nejistotu. Ano, je to Digger a věřím, že každou vteřinu má detailně promyšlenou a naplánovanou. Jeho slova, jsou jeho plán – chce podat své příběhy co nejpřesvědčivěji. Je jako mág, který vchází do našich životů. Přichází se svým plánem, světem. Jdeme hodně poklidně, sledujeme děj jako v divadle a postupně nám prostupuje pod kůži. Diggerův svět je potom i náš svět. Oproti předchozí desce „Time Has Come“, je na „Every Story True“ více mlhavé atmosféry, kterou miluji na albu Steve Von Tilla „A Grave Is A Grim Horse”.

Horst Schimanski se převtělil do střihorukého Edvarda, Amélie z Montmartru se přestěhovala do Kreuzbergu (Berlína). Tenhle film není v režii Quentina Tarantina, volant pevně v rukách Digger. Žijeme a nit našich příběhů mnohdy uniká v mlze. Nejsem objektivní, jsem lapený. Jsem omotaný tenkou nití Diggerovo slov. Potkáváme se v mlze. Můžeš ho milovat nebo nenávidět. Zvolil jsem to první. Samozřejmě je to o tom, co hledáte a směr našich cest často nabere díky náhodám zcela nepředpokládaný směr. Jeho písničky v létě chladí a v zimě zahřejí. V každém ročním období pohladí po duši.

Digger se na svou cestu vydal před dlouhou dobou. Jako hudebník doprovázel Chucka Ragana a Austina Lucase, v děkovačce jsem ho našel i na jedné desce Alela Diane. Hraje sám nebo s doprovodnou kapelou, složenou z různých hudebníků. Živě jsem ho ještě neviděl, ale moc se na to „jednou“ těším. Kromě kapely často využívá i videoprojekci a na vizuální ztvárnění své hudby, myslím, klade velký důraz. Všechno chce propojit a dát do souvislostí. Byl jsem zklamaný, že v desce chybí texty. Napsal jsem mu. Digger mi je sice neposlal, omluvil se a vysvětlil mi, že má plán - v nějakém budoucím projektu je chce propojit s hudbou, obrazem, aby posluchač nečetl slova jeho písniček jako básničku. Aby je prožíval přímo v daný okamžik …

Vychází s krásným malovaným obalem, opět přímo od Diggera, a na silném 180g vinylu. Devět písniček a devět kroků pro domácí pohodu. Deska, kterou zaručeně nikdy neprodám a pokaždé, když jsem si ji zatím pustil, jsem našel něco jiného. Magie. (S)

hometowncaravan.de

diggerbarnes.net

Digger Barnes „My Name Is Digger“
Digger And Allie „Split“
Digger Barnes "Time Has Come"

Další recenze/články najdeš na:  samuelrecords.blogspot.com .