Rabies jsou něco jako pevnost Apačů v divoké krajině jihočeského hardcore odolávající agresivním nájezdům bílých tváří, kteří se sem snaží propašovat něco ze své modernity. Rabies úspěšně odrážejí všechno pokusy zcivilizovat jejich pohanské pojetí hardcore a pohrdají vším, co zavání jednadvacátým stoletím. Jejich čerstvé split LP se S.U.S.U. to jen potvrzuje a proto nastal čas vyzpovídat nerozlučnou dvojici Vinnetoua a Old Shatterhanda alias Sykyho a Šakala. Za HLUBOKOU ORBU se ptal Klekí Petra, tedy Iny.

Zdar chlapi, tak co, už jste se vzpamatovali z Play Fastu? Co jste na to letos říkali? Vrcholné okamžiky? 

Šakal: Čau Iny, z Playfastu jsem přijel fit, žádný vzpamatování nebylo potřeba. Jak z chlastu, tak ani z muziky či čehokoliv jiného. Umím chlastat, to víš, dlouhý léta praxe, haha. Muzika mě potěšila, nikoliv rozsekala. Ale musím uznat, že některé kapely k tomu neměly daleko. Hlavně novej objev TONER LOW (zároveň odpověď na vrcholnej okamžik). Další kurva našláplý vystoupení byla od KRUSH, SUDOR, GERIATRIC UNIT, THE AFTERNOON GENTLEMEN nebo PIZZA HI-FIVE. Nicméně musím dodat, že i zbylý kapely byly super až na dvě – tři kapely, který mě docela nudily. Zvuk v hangáru byl stejnej možná trochu horší oproti minulému ročníku, ale s tím jsem smířen. Zázemí v pohodě, jídla mraky. Chlastu dostatek a k tomu jedinýmu mám výhradu, konkrétně ke speciálům. Byly teplý…, velká škoda. Dokázal bych si představit víc stolů s lavicema pod slunečníkem a příjemná by byla návštěvnost aspoň o pět stovek lidí víc. 

Syky: Tak po „playfastu“ nemůže bejt špatně ne?! Vzpamatoval jsem se v pohodě, páč jsem si v pondělí „naordinoval“ dovolenou, nemůžu přece přijet z ráje, a druhej den hned do rachoty. Co jsem na to letos říkal? Stejně jako vloni, předloni… je to skvělej festival, a jediný co mě na něm sere že tam je tolik skvělej kapel, protože kdo má sakra u toho pódia furt stát! To je o nohy… letos jsem propásl asi jen tři kapely…který jsem prokecal venku… no Turbokrieg jsem propásnul díky tomu pekelnýmu slejváku, kdy jsem se šel posilnit k Matějovi do kuchyně, a už jsem se nedostal pryč haha. Ale byla to sranda držet kuchyni aby neodletěla a nálada super, anebo to bylo tím rumem, co tam koloval hehe. No, a aby to Turbokrieg nebylo líto, měnil jsem s nimi jejich split LP s Dissent, a je to sakra dobrá nahrávka.  Vrcholné okamžiky jsou pro mě jasný: Massgrav – tak trochu rychlejší d-beat, Geriatric Unit – věděl jsem co je to „za lidi“ že to jsou kultovní ex-Heresy, Ripcord ale nikdy jsem je neslyšel a bylo to prostě parádní. Chlapci po 40-ce co se s tím neserou a dělaj, co je baví, a dělaj o dobře. The Afternoon Gentlemen…asi nejlepší kapela posledních let. Vynikající koncert, všechny jejich nahrávky maj prostě „koule“ super banda. Líbily se mi samosebou i další bandy, ale to bych tady vypsal skoro celej playlist. Ještě teda dodám Toner Low…totální plazivá pomalá potvora, když přidali první vál, chtěl jsem je zabít (páč nohy už mě boleli víc než zdrávo, pro ty co je neviděli tak hráli úplně poslední v sobotu) ale když přidali druhej minimálně desetiminutovej vál tak to bylo na zabití opravdu. Ale vydržel jsem až do konce! 

Obrážíte všechny extrémně hudební letní festivaly nebo si vybíráte podle složení kapel? Který fest pro vás byl v posledních letech nejnadupanější? 

Šakal: Nenavštěvuji všechny festivaly a podle kapel si vybírám jen z části. Poslední roky jezdím pravidelně na malej fesťák do Vodňan. Festa de la pohoda se odehrává na sportovním stadionu, kterej asi není moc využívanej, oficiálně se to tam jmenuje Sokolská louka. Festa de la pohoda má za sebou jednu zajímavost, nevzpomenu si na ročník, ale start byl v 7 ráno, na protest, že radnice nepovolila výjimku hrát do 2 hodin ráno. Festa se pyšní nejlepšími plakáty co kdy byly na festivaly udělány. Letošní ročník měl nejlepší zvuk, co jsem kdy na festivalu slyšel a hravě překonal zvuk v mnoha klubech. Výjimečně to trochu odsrala kytara S.Y.I.H. a první třetina vystoupení GRIDE. Jinak zvuk na maximální úrovni. Na Festu se sjíždí rok co rok stejná sestava lidí s malou početní obměnou. Festa je asi jedinej festival, kam pojedu, i když tam nebudou nikterak zajímavý kapely. Ta „vesnická“ atmosféra mě fascinuje. Playfast je jedinej festival, kde si užiju bordeloisní kapely a všechno ostatní co k tomu patří. Playfast obsazením nikdy nezklamal a nebylo potřeba se rozhodovat, zda jet či ne. Ale asi bych tam jel i přes špatný line up. Nejsem pošuk, kterej jezdí jen kvůli muzice, ta u mě nemá přední zastoupení. Muziku považuji na festivalu za kulisu, kterou je potřeba podpořit. Ono to tak nevypadá, na Plafastu jsem zalezlej v hangáru od první do poslední kapely a vynechávám opravdu jen pár minut. Přesto muzika není na předním místě. Jiný festivaly nenavštěvuji. Byl jsem na mnoha jiných festivalech, ale v rámci hraní s kapelou. OEF byl pro mě festival, kam jsem jezdil od prvního ročníku, byl jsem tam spokojen jen částečně, a proto ho už dva roky nenavštěvuji. Na OEF se mi líbila ta úchylná společnost, která rok co rok přijela se vyblbnout. Kapely, přestože jich bylo poměrně dost, co se mi líbily, nikdy až na pár výjimek jako PISSCHRIST a pár dalších nepředvedli, co jsem očekával, protože zvuk nastavený na OEF je metalový a mě nevyhovuje. Důvody, proč nenavštěvuji OEF jsou jiného rázu. Zajisté se chceš dozvědět, jakého rázu jsou ty důvody. Inu, polož mi otázku a já ti odpovím, haha. A pokud bych měl vybrat kapely, který mě na festivalech rozsekaly, tak jednoznačně za rok 2012 vedou SVINĚ!. Neuvěřitelná síla, co tahle partička předvedla na letošní Festě. Následuje již zmíněný holandský projekt TONER LOW. Z předchozích let si vybavuji hlavně PISSCHRIST na OEF a PUNGENT STENCH tamtéž. Nad dalšími kapelami bych musel přemýšlet. Mám hlavu děravou a to co je starší víc jak měsíc už dávno nevím. Byl jsem na pár ročnících Paranoya Festu v Drážďanech. Malej festival, hudebně crust a punk, ale vždycky jsem tam byl spokojenej. Docela rád bych vyrazil na jiný zahraniční festivaly, ovšem konstelace hvězd není nakloněna těmto výletům. 

Syky: Otázka je co je vlastně extrémní festival, pro někoho to může být i ROCK FOR PEOPLE. Ale ok, pravidelně jezdím jen na EBSCENE EXTREME a PLAY FAST OR DON´T. Proč to je asi jasný, na těhle dvou festivalech hrajou kapely podle „mýho gusta“. Ok na OEF podle mýho gusta hraje asi tak jedna třetina kapel no ale alespoň si můžu tak dát oraz od toho kraválu, někde pokecat, nakoupit tunu desek, pořádně se najíst atd. hehe. Jasně že je pro mě důležitý obsazení festivalu, jsem v tomhle dost ortodoxní, a moc „nevydejchávám“ styly co mě nebaví. Když už teda děláme pokec do „orby“ tak když jsme hráli na „Killed by Brno“ hráli před námi Idiot Crusoe, což byla Brněnská kultovní underground záležitost ala Plastic People Of The Universe, no a já myslel, že vyletím z kůže, pro mě děs běs. Ale to jsem byl jen já a Koloděj (basa Rabies) ostatní v Yachtu byly nadmíru spokojení. A když jsem to po pár letech říkal kámošce, měla mě za blázna, že nejlepší kapela. Nejnadupanější fest posledních let? Brutal Assault 2011, protože tam byly Motörhead! Ale vážně, nejnadupanější to je těžký všude je několik kapel, který tě „rozsekaj“ podvědomě si stále říkám, že Play fast Or Don´t č. 2 měl pekelný obsazení (a přesto prodělal) protože vidět Hellnation naživo byl naprosto neuvěřitelnej zážitek. Jinak letos jsem byl ještě na PALLASIT festivalu (mno jen druhej den ok, bubeník nechtěl jet dřív…) a tam to jasně „vyhráli“ tepličtí NOT, nasazení jak hrom, prostě dobrý. A tady místní ´77 punk fiesta v Temelíně „PRVNÍ LETNÍ PUNK“ kde hráli samý „srandy“ hehe, ale bylo to blízko…. Ok ZPUTNIK mě bavily. 

Vydali jste celkem nedávno split LP se S.U.S. U., proč právě s nimi? Přišla nabídka od nich nebo od vás a kdo to celé dával dohromady? 

Syky: Proč právě s nima? Dvě nejdivnější kapely z jihu na společným splitu ne?! Tak původní plán byl, že 12“ bude s další budějckou sebrankou S.O.S. ale ti se dostali do personálních problémů, a pokud ještě žíjí, tak jsou na přístrojích…spíš myslím, že budou brzy odpojeni. Se S.U.S.U. byla „naplánovaná“ split 7“ takže po domluvě s Dědkem (basa/zpěv – S.O.S., zpěv – S.U.S.U.) a Davidem (buben/zpěv S.O.S. + asi milion dalších kapel na basu a kytaru) jsme se dohodli že S.U.S.U. budou na 12“ a S.O.S. později na 7“ pokud se nějak dají dohromady. No a samozřejmě se nám S.U.S.U. líběj hudebně, a jsou to fajn lidi s kterýma se známe dlouhý léta. Jak jsem psal vejš S.O.S. to asi už „nerozchoděj“ ale split 7“ se v průběhy zimy 2012/2013 pořád plánuje, jen s jinou bandou. Pravděpodobně to budou WICKED SUFFER. Ale dokud to nebudeš držet v rukách není jistýho vůbec nic. Celou realizaci ohledně 12“ měl na starosti Šakal, kterej tímhle způsobem „ošéfoval“ všechny naše vinyly (kromě split 7“ s DEN ZA DNEM) a je už v téhle činnosti absolutní profík. Nebejt jeho nevím zdali by se něco takovýho zrealizovalo, takže je dobře že je členem Rabies…hehe. 

Šakal: Zadařilo se i docela brzké vydání, což nikdo neočekával, ale určité prodlevy nakonec byly a to dokonce technického rázu ze strany Loděnic, když udělaly obyčejnou desku bez výřezů. Celý jsem to držel pod taktovkou já. Občas to byl boj, ale na to jsem už zvyklej z titulů Posloucháte Jižní Čechy vol. 1 – 3. Koordinovat spoustu lidí je vždycky složitější, než mít všechno pod palcem sám.  

Největší úskalí při vydávání desky, na které jste narazili… 

Šakal: Největší úskalí bylo jako vždycky od labelů, kdy něco slíbí a pak to nedodrží. Až na pár excesů s logama labelů šlo vždy o nedodání peněz. A to tak, že vůbec anebo někteří, ačkoliv na 100% slíbili dodání do data k tomu určenému, poslali peníze až po dvou měsících. Samozřejmě jak už jsem psal, jsem na tohle zvyklej, ale vždycky nad tím kroutím hlavou a říkám si, co asi to je za lidi, když nejsou schopni dodržet slovo. No a velkým překvapením bylo dodání desek bez výřezů. Naštěstí jsem si vyžádal test pressovou sadu, a předešel tak komplikacím. Loděnice samozřejmě okamžitě uznali vinu a během měsíce dorazila zásilka s už správně vyrobenými deskami. Od té doby budu vždy požadovat test press. Dalším úskalím byl samotný tvar desky. Potřebovali jsme zachovat stopáž kolem 10 minut (velikost 10“) a tak možnosti byly limitovány. Pila od cirkulárky už spatřila světlo světa. Ovál se zdál být nezajímavý a až v práci při řezání kamene jsem si řekl, že tvar diamantového kotouče bude tím jediným správným tvarem. Ještě mezitím proběhlo pár tvarů, které nic nevyjadřovaly, přesto byly zajímavý, ale Syky byl docela proti a tak jednoznačně vyhrál tvar diamantového kotouče. Původní představy byly mnohem zajímavější, žel vše na úkor stopáže. 

Co že jste si jako staří fasteři vybrali za cover zrovna DISCHARGE Hear Nothing, See Nothing…? 

Šakal: No, ono to bude asi tím, že jsme břídilové a neumíme nic cizího zahrát, haha, což i u tohoto songu je znát. Osekal se na hrubou kostru, aby vyhovoval naší profesionální zručnosti. Na výběr se zeptej Sykyho. Já s DISCHARGE nemám problém a nedávno jsem konečně sehnal za parádní peníze všechny jejich základní singly. Pojďme se ale poohlédnout za převzatýma věcma v našem repertoáru. Cover od HNF taky nebyl žádnej fast. DROPDEAD nebyl kdoví jak zahranej a na originál ztrácel veškerou rychlost a energii, přestože my jsme ten song zahráli stejně rychle nebo rychlejc. DROPDEAD jsou postavený na zpěvu a toho jsme u coveru nedosáhli. Další, co nebyl žádnej fast, i když jak se to vezme, byl song od světoznámé kapely METALLICA. Skladba „One“, přetavená do jedné sekundy, protože „one“, haha. NEGATIVE APPROACH nehrajeme, protože si nerozumíme v sehranosti. Já tvrdím něco, zbytek kapely taky něco. A ani N.A. by nebyl žádnej fast. V hlubokých začátcích proběhly cover verze noisecore kapel a zřejmě by bylo nejlepší u noisecore zůstat, haha. Jak vidíš, nikdy jsme se nepustili do fastcore skladeb od jiných kapel. 

Syky: Každej byl někdy fandou DISCHARGE ne?! …Šakal ne …haha. Ok tohle byl můj nápad, DISCHARGE 1979 – 1982 jsou nepřekonatelní, a když jsem „zjistil“ jak se to vlastně hraje (jednoduší už to bejt nemůže) tak jsem to jen tak „z prdele“ hrál na zkoušce, a ostatní to nějak chytlo (trochu jsem tomu slovně pomohl haha) a řekli jsme si proč ne. 

S Rabies jste nahrávali za svou existenci víc coverů, vzpomenete si co všechno? 

Šakal: Jelikož si nečtu otázky dopředu, tak na tuto otázku jsem už odpověděl, dodám tedy jen do úplného ucelení. HNF – Provokace, AGATHOCLES – Sentimental hypocrisy, ONANY BOYS – Vizír, NAPALM DEATH – Your suffer, NEW YORK AGAINST THE BELZEBU – Zulu till death, MEAT SHITS – Pornographic reality. LAHAR – Lži jak chceš. DEAD KENNEDYS – Nazi punk fuck off! Od DROPDEAD to byl song At the cost of an animal. Koloděj furt strašil s NIRVÁNOU a já bych rád přehrál skladbu 1982 od VYPSANÉ FIXY, což je sice hrozná kapela, ale ten song je zabijáckej. V merku máme pár kapel, ale jestli z toho něco bude, to se teprve uvidí. 

Skladba Povolení zabíjet je na podporu organizace Sea Shepherd, čím vás její aktivity oslovily? Podporujete nějak ekologické organizace v Česku nebo v zahraničí? 

Šakal: Veškeré texty píše Syky a od něj bude nejlepší vyjádření. Sea Shepherd jsem zaregistroval z dokumentů v TV a z časáků, nicméně jsem se nikdy hloubš o tuto jako i o jinou podobně smýšlející organizaci nezajímal. Nepodporuji a nikdy jsem nepodporoval žádnou organizaci. Nepočítám do toho že si čas od času koupím od těchto organizací nějakou věc, kterou je trošilinku finančně podpořím. Toto vyjádření však neznamená, že podobné organizace nemají moje sympatie. 

Syky: Četl jsem článek v Respekt-u, kterej mě dost zaujal. Takže jsem během asi pěti minut napsal ten text. Je jasný že oni jako nenásilná (myslím tím že nemůžou použít harpunu jako velrybáři….) organizace nemůžou bejt nikdy 100% úspěšný, ale snažej se, co to jde, aby zabránily vybíjení velryb, a vůbec rabování oceánu kvůli žrádlu. I když velrybářské flotily (hlavně teda japonské) to obhajují tím, že loví kvůli vědeckým účelům…  HOVNO, prostě zabíjejí pro žrádlo a nic víc. Jinak Sea Shepherd (Mořští pastýři) jsou lidi, který se chtěli věnovat ochraně moří a oceánů, a neměli podle jejich názoru dost prostoru v Greenpeace, a tak tedy založily svou vlastní organizaci, kde by mohli radikálněji prosadit svůj názor. Asi nejviditelnějšími akcemi jsou blokády velrybářských flotil. Více info najdeš tady: http://www.seashepherd.org/ no prostě, kdo chce, ten si je najde. 

Čím si myslíte, že to je, že se poslední dobou ekologická témata z hardcore scény pomalu vytrácejí? 

Šakal: Musíš letět s dobou a bejt „IN“. Jinak jsi v piči. Můj pohled na tuhle věc, ale i na jiný je ten, že když zpíváš stále dokola o jedné a té samé věci, tak tě časem někdo napadne, že o ničem jiném nezpíváš, že těch témat na text – na upozornění je mnohem více a když to začneš dělat a přesuneš se jinam, tak najednou zase slyšíš, že se o tom dřívějším tématu nezpívá. K tomu si přidej, jak se texty vyvíjejí, mrkni tak 5-10 let nazpátek, jakou formou byly texty psaný a jak se píšou dnes. Já v tom vidím velkej rozdíl nehledě na to, že obsahová stránka je sakra jinde, případně hodně zamaskovaná. Ono taky se pouštět do konkrétních témat a konkrétně je podat v textu, to už musíš něco víc o daném tématu vědět. Proto je lepší jen tak zabaleně něco nakousnout a jít dál. Suma sumárum, bude těch příčin víc, ale samozřejmě já nevidím do ostatních a třeba se pletu. Já bych tvou otázku zevšeobecnil a podal bych ji následovně: „Čím si myslíš, že to je, že se poslední dobou jakýkoliv vzdor a nebezpečnost z hardcore scény pomalu vytrácí?“. Asi jsem to nenapsal nejlíp… 

Syky: Nevím sakra, všichni si asi radši poslechnout text o tom jak se včera pěkně ožrali, že líp už nebude (ty teda mám rád i já…) nebo že z nebe padaj bomby… Zrovna nedávno když jsem „naposlouchával“ split CD HIROSHIMA NIGHTMARE / LA MIGRA tak jsem si u válů od LM říkal, hmm pěkný texty (nejen o ekologii, ale i o vegetariánství, proti náckům) ale to už jsem slyšel 1000x… pak jsem nad tím dumal a říkám si: jo slyšel jsem to 1000x ale taky už před 1000 lety, dneska o tom skoro nikdo nepíše a je to škoda. Někdo namítne, vy s Rabies toho taky moc nemáte, ok, ale alespoň něco. Taky možná to bude tím že prostě dřív patřily „tyhle texty k tejhle naší muzice“ a dneska je to hlavně o tej muzice, a nikdo moc neposlouchá, co se k tomu křicí, a proto mám moc rád kapely, který ještě na koncertech rozdávaj texty… protože asi něco chtěj říct ne?! A možná ne a jsem jen posranej idealista… 

Jste z okolí Temelína, co vy a energie z jádra? Co říkáte na záměr Německa, odstoupit od po katastrofě ve Fukušimě od jaderné energie? 

Šakal: Myslím, že už každej ví, kdo z nás dělal na Temelíně. Každej člen RABIES. Někdo krátce, někdo je tam do teď, někdo dělá / dělal obyčejnou práci, někdo specializovanou. Mám určitý úhel pohledu na jadernou energetiku, ale nejsem jejím ortodoxním odpůrcem. Ovšem radši bych žil bez jaderné energetiky. To je můj celý názor. Nejsem zas tak kvalifikovanej a pochybuji, že někdo z hc/punkové komunity je, aby dokázal o tomto tématu rozvádět debaty na dobré úrovni. Pořád to bude jen o tom, jak se k tomu stavíš a od toho se bude odvíjet názor proti či pro. Záměr Německa určitě není jen z důvodu havárie v Japonsku. Těch proti, je sice dost, ale pokud je tomu tak, jak se tvrdí, že síť musí mít stálý proud bez kolísání (což je i logický), musí taky na to být výrobna. Solární panely tím ale nejsou, to je můj lajckej pohled na věc. Nedokážu si v ČR představit jinej trvalej zdroj než jádro, ale co si dokážu představit, je to jádro omezit na minimum a to se v ČR neděje. Taky si dokážu představit mnohem lépe zpracovaný jaderný odpad. No, ale já to nezměním a nezměním to ani s tisícovými davy protestujících. To je stejný jako s textama, zpívej o něčem, když tomu nerozumíš, jak to asi dopadne? 

Syky: Zapeklitá otázka, vzhledem k tomu že asi většina lidí co mě zná ví že na temoši dělám pořádek (to jako že tam dělám u úklidové firmy woe, ale nejsem zaměstnanec ČEZu, takže beru polovinu průměrnýho měsíčního platu  v týhle republice v hrubým samosebou, to píšu proto, aby si někdo nemyslel jak se mám jak prase v žitě). Mě je samosebou strašně sympatická snaha německa to všecko vypnout, a přejít na alternativu. Ale zvládnou to? … všichni „žerem“ strašně moc energie, která se někde bere, a jim moc nevadí kupovat ji od nás i když je z „jádra“ na který nadávaj. Rád říkám, že před 100 lety nikoho nenapadlo, že by mohl vyrobit energii z kamene, tak doufám, že brzy přijdou na to jak ho teda vyždímat nadoraz aby tady nebyl žádnej jadernej vyhořelej odpad. Nechci teď vypadat jako někdo, kdo říká, že bez jádra to nejde ok, ale kdyby teď hned vypnuli všechny jaderný, uhelný a plynový elektrárny tak 95% lidi bude říkat „Doprdele co se děje!?!“ (Trefně to popsali „embéčka“ ve válu „Kolaps systému“). Mě by se samosebou líbilo čerpat energii jen ze slunce, větru a vody…ale popravdě nevěřím v to, že by to stačilo, nestačilo by nám to. Je to paradox tohle napsat, a psát to na počítači, mít puštěnej gramofon a pizzu v troubě… Asi ze mě po téhle odpovědi bude černá ovce hardcore scény…ale člověk má říkat to co si myslí, ne to co se očekává. Howgh. 

Po většinu vaší existence s mírnými obměnami hrajete v jedné sestavě, jdete si na nervy? Jak to řešíte? 

Šakal: To je věc, kterou by mohla závidět kdejaká kapela. Tvrdé jádro, já, Syky a Koloděj zůstává přes všechny roky stejné, a jelikož zkoušíme průměrně 2x do měsíce, vždy na jednu hodinu, nedělá nám to problémy, být spolu tak dlouho. Zapálenost pro hraní šla stranou, to je evidentní. Nerad bych, aby to vyznělo tak špatně, to zase ne, ale určitý odstup je patrný. A neúčast jako fanoušek na koncertech je sice asi trochu jinčí věc, ale pro mě hraní v kapele znamená i jezdit po jiných koncertech, zajímat se o muziku. Možná, že tohle všechno nám takto vyhovuje a spokojeně v poklidu a beze spěchu tvoříme a tvořit budeme. Nás se totiž jen tak někdo nezbaví, haha. 

Syky: Jo to je fakt, ten základ Rabies tzn. já, Šakal a Koloděj dal tuhle bandu dohromady v prosinci 1996 a bude tu do konce. Vosa bubnuje v Rabies od roku 2002 a nevypadá to, že by skončil. A tahle sestava je pořád si myslím ta nejlepší pro Rabies, jak „hudebně“ haha tak lidsky. A když jsem to nakousnul tak Vosi a Kolo v tomhle rozhovoru nefigurují ne proto, že by neuměli číst a psát, ale protože je to prostě „nebaví“, takže pokud se chcete něco od nich dovědět, musíte přijít na náš koncert a zeptat se jich osobně. Ale zpátky k otázce, ne nemyslím si, že si lezeme na nervy, což je možná daný taky tím že zkoušíme jen jednou týdně (když to jde…včera jsme měli první zkoušku po asi 6 – 7 týdnech) těch koncertů jsme taky zase tolik neodehráli, mimo kapelu se „stýkáme“ pouze já a Šakal a ani to nepřeháníme, takže vlastně nemáme důvod lézt si na nervy. Když se sejdem tak děláme to, co nás baví, tzn. kravál, a to je radost. Když si chceš užít srandu, oslov svoje kamarády a založ s nima kapelu. Jinak hrával s námi na buben ještě Kozel, pak Emil, po něm to vzal na rok do svých drápů Koloděj (a šlo mu to docela dobře) a hrdlo si u nás nějakej čas ničil Ondra a Elíza (viz další otázka). 

Nějakou dobu s vámi zpívala Eliška, nyní to opět vzal do svých hlasivek Syky… Eliška skončila sama nebo jste ji vyhnali? Syky jaké to bylo vrátit se na post frontmana?  

Šakal: Elišku jsem potkal v hospodě, pak ještě jednou a to bylo v době, kdy furt někdo otravoval ve zkušebně s tím, že zpěvačka by byla OK. Tak jsem zatáhnul Elišku do víru hluku. Výsledek byl uspokojivej, nikoliv výbornej. Elišce jsem věřil, že časem se do toho dostane. Uplynula docela velká doba a stále nic. Příčinou byla častá absence na zkouškách. Nakonec se rozhodlo, že musí na zkoušky chodit pravidelně a pokud ne, tak aspoň s tím, že bude umět nové skladby. My stály stále na místě, protože Eliška se nebyla schopná naučit to, co měla. Musela tak pryč, sama uznala, že na to nemá čas a rozhodla se po naší debatě, jak že to bude pokračovat dál, že odejde. 

Syky: Čtyři roky není nějaká doba, to je dlouhá doba. Eliška přišla jako čistá duše, s tím že nikdy neslyšela hardcore kapelu (tak možná SOULFLY J). Šakal jí ukecal na nějaké narozeninové party, a ona si řekla proč nezkusit něco novýho. Začátky byly těžký (no já při jejím frázování trpěl vlastně celou tu dobu haha) ale pak se to myslím docela „vyvrbilo“ začalo to šlapat, a sedli jsme si i lidsky. Ke konci ale přišla ta „posraná hippie-sácká“ láska a škola a Elíza na nás už neměla tolik času, kolik bylo třeba. Mysleli jsme si to všichni, ale dobře já jsem udělal tu „špinavou práci“ a řekl, buď to bude jako dřív nebo to nemá cenu. Čekal jsem odpověď typu: Teď jsi mě nasral a já ti ukážu co ve mně je. Ale dočkal jsem se odpovědi, že lepší to asi nebude, kašlu na to. Když nám tohle přišla říct na zkoušku, krve by se ve mně nedořezal. Bylo mi to líto asi víc než je zdrávo, páč si myslím, že jsme si spolu asi nejvíc rozuměli. Koloděj to korunoval větou: Když jsi jí vyhodil, tak budeš zase zpívat…. Takže ne nevyhnali jsme jí, prostě se to tak sešlo, a kdyby se to nestalo takhle, bylo by to později možná horší… Ale optimistickej konec pro ty, který si říkaj, jakej jsem to hajzl, s Eliškou jsme všichni pořád kamarádi, a ona s námi taky. Poslední dobou jí vídám celkem často…dělá taky na temoši…  Jaký to je vrátit se na post frontmana nevím, já nejsem frontman, pro mě vždycky bude primární basa a k tomu halt ještě řvu, abych zamaskoval, že hraju jako prase… ale s nadšením! 

Odjeli jste i několik turné, ale v poslední době jsem nezaznamenal nějaký váš zahraniční výjezd… přestalo vás to bavit? 

Šakal: Ha, řekl bych, že jsme odjeli jen jedno turné. První a poslední, nutno dodat. Nemám sil, času a nervů na rozdávání, když ti po domluveném turné, dva týdny před odjezdem v kapele sdělí, že na to serou, že si nebudou nic doplácet. Viz náznaky v odpovědi č. 10. Byli jsme tak pouze na jednom turné s DEPRESY MOUSE po Německu, Francii, ČR a Španělsku. S „mašinama“ jsme ještě odjeli Československé turné na tři zastávky, jestli se nepletu. DEPRESY MOUSE byla pro nás ideální kapela na cestování. Jak hudebně, tak lidsky. Naše, dalo by se říci, mnohé zastávky v Německu jsou pouze na jeden den. Turné, o kterém jsem psal na začátku a které jsem byl nucen zrušit, bylo naplánováno po Balkánu. Ihned rok na to jsem chtěl rozjet turné po severských zemích jako je Švédsko, Norsko, apod. Turné po Jižní Americe, případně po centrální jsem ani nemusel extra zařizovat, měli se o to postarat místní kumpáni, ale to jsem si dovolil už moc, chtít po každém pouhých 35 tisíc na turné. Obdobně se stejným problémem dopadla JV Asie. Ale bacha, jednou z dlouhé chvíle jsem nadhodil, že zahrajeme v Saudské Arábii, Kataru, Bahrajnu, Kuwajtu a ve Spojených arabských emirátech. Jakási možnost byla a vypadalo to na krátké turné o 5 koncertech, tudíž se nikdo nemohl vymluvit, že nedostane tak dlouhou dovolenou. Navíc finančně mělo být vše dobře zaštítěno a provar by měl být nulový, maximálně tisícovka na hlavu. Kupodivu všichni souhlasili, že teda jo, ale byly to jen kecy a já samozřejmě taky kecal, protože jsem věděl, že ten výlet nikdy nedotáhnu do konce jen proto, abych pak slyšel, já nikam nejedu.  

Syky: Přestalo to bavit manželku našeho bubeníka. Jinak těch turné tolik nebylo, vlastně jen jedno! S Depresy Mouse do Španělska. Poprvé v životě jsem viděl moře a oceán, ve dvaatřiceti…a ještě jsme k tomu hráli skoro každej večer koncert. Mám na to moc hezký vzpomínky. Abych se vrátil na začátek, nepřestalo nás to bavit…ale buben je motor, bez toho to nepojede. Mohl bych tu vypsat všechny nabídky na turné, které jsme museli odmítnout, ale bylo by to dlouhý a nechci se zbytečně nasrat. No a nabídku na pět měsíců po jižní Americe jsme krom Šakala všichni odmítli ( jako bylo by to hezký, ale dávat výpověď a vrazit do toho nějakejch 80.000 na hlavu který jsem beztak v životě pohromadě neviděl…) … Šakal nám to samosebou neodpustil dodnes hehe. Někdo se může zeptat, proč si neseženem bubeníka, co byl rád jel, já říkám buď všichni nebo nic. Ale to mluvím za sebe. Ještě tedy dodám dvě miniturné, jedno s Depresy Mouse a druhé s Poslední Přáni Mrtvého Humanisty (na tomhle turné jsem zaujal i „post“ basáka v PPMH) obojí byl moc hezkej výlet. A koncert ve Slavičíně, kde mi „odešla“ basa, a já byl nucenej to odeřvat coby sólovej zpěvák byl jedním z těch nejlepších… i když tomu samozřejmě strašně moc napomohla atmosféra a lidi kteří si ten koncert přišli opravdu užít. 

Šakale, tys dělal tři díly kompilace Posloucháte Jižní Čechy… jak jsi na tenhle nápad došel? Čím tě jihočeská scéna fascinuje? 

Šakal: Já bych neřekl, že mě jihočeská scéna fascinuje. Jen jsem chtěl ukázat zbytku republiky, světu, že na Jihu Čech jsou ty a ty kapely a že mají co říct. Nic jinýho v tom nebylo. První díl byl zároveň jakýmsi poděkováním zúčastněných kapel, lidem, co v těch kapelách hrají. Chtěl jsem vyprovokovat lidi z ostatních krajů Česka k podobným kompilacím. Kdysi vyšel 7“ ze severu a Brněnská scéna + Pražská, ale těch krajů je tady více a v těch krajích jsou spousty nebo aspoň pár dobrých kapel, který by mohly prezentovat tu svou oblast a během pár let by tak vznikla ucelená / neucelená sbírka vinylů rozdělená na kraje. Jelikož jsem z Jižních Čech, udělal jsem kapely odtud. Vše co jsem k tomu chtěl napsat, obsahují přílohy desek. Neříkám, že to je něco echt povedeného, ale jsem na ty díly hrdej, což by ale bez velké pomoci všech zúčastněných kapel a labelů nešlo. A proto ještě jednou díky všem a samozřejmě díky těm, co si desku pořídili. 

Bude pokračování Posloucháte…? 

Šakal: Čtvrtý díl je dlouho naplánovaný, žel se mi zdá, že ztrácí smysl, v záplavové vinylové době. Čtvrtý díl měl poukázat jen čerstvé naděje jihočeské scény. Dveře čtvrtému dílu jsou stále otevřeny a myslím si, až uzraje čas, tak to bude venku. Jasný je jen to, že to bude 7“, případně 8“, 9“. Kapely, které by se tam měly objevit, jsou sice už docela známý a v letošním roce by jim měly vyjít vinylové zářezy – debuty, to ale čtvrtý díl hravě hodí za hlavu, haha. 

Další tvojí a vlastně částečně i Sykyho aktivitou je zine Noise Master… Vyšlo mrtě čísel, takže tenhle fanzine asi každý zná, ale přesto… Jak bys představil Noise Master někomu, kdo jej nikdy nečetl? 

Šakal: Chlape, Noise Master nezná spousta lidí v HC / punkové komunitě, což mě překvapilo a ptal jsem se sám sebe, kde je ta příčina. Nebo když rozesílám otázky, či dotazy na rozhovory, tak jediný, co dokážou dotyční napsat, je otázka, „bude to v Hluboké orbě?“, haha. To mě poser… Noise Master bych představil asi takto: xeroxovaný fanzin psaný v češtině. Černobílý tisk s obyčejnou grafikou. Průměrně 5 až šest rozhovorů v každém čísle, doplněných o spoustu recenzí a reportů. K dostání u provařených distributorů. Vychází nepravidelně a to 1 – 3 do roka. Tak asi takhle bych prezentoval fanzin. Mohl bych doplnit (v době vydání tohoto rozhovoru už bude venku další číslo), že vyšlo 24 čísel. Náklad je pohyblivý, v průměru 70-80ks. Pro Noise Master nemám žádný cíle. Recenze píšu automaticky, co si pořídím, ale jen na maximálně rok stará vydání. Syky mi píše recenze na vše co mu přijde pod ruku. Titulů na recenzování dostávám pomálu, spíš žádný, což v začátcích byl standard. Rozhovory si nevybírám extra pečlivě. Mám-li chuť udělat rozhovor, udělám ho. Často čistou náhodou narazím na kapelu, která mě v ten okamžik uchvátí a tak jim napíšu. Někdy si vyhledám kapely, který znám celý roky a osobně. Spoustu, ale opravdu spoustu rozhovorů nikdy nezveřejním, protože nedostávám odpovědi. A právě drtivá většina těchto nepodařených rozhovorů by byla skvělá, protože na ně byly vymyšleny zajímavý otázky. Otázky, to je můj věčný boj.  

Syky: Tohle je Šakalovo dítě, já píšu jen nějaký recenze. Takže pro toho neznalého, fanzin kterej má design 90-tých let, a píše přesně o tom co je v jeho názvu. O hlučný muzice, nic víc a nic míň. 

Tvé tempo je vražedné, řekl bych, že v tuzemských vodách není zine s lepší periodicitou… Jak to děláš? Dáváš si nějaké deadline nebo to necháváš plynout a vydáváš časák až když usoudíš, že už máš dost materiálu? 

Šakal: Jak jsem psal v předešlé odpovědi. Kdybych neměl problém s vymýšlením otázek, vydával bych snad fanzin 6x do roka, možná častějc. Vůbec mi to nedělá problémy. Co se týče recenzí, o ty strach nemám, dokážu jich sepsat tuny během chvilky, haha. Baví mě to, přestože v tom nejsem nikterak dobrej. Je to jako s otázkama. Nejsem vysazenej jen na perfektně zpracovaný otázky, pokud možno co nejpestřejší. Já jsem zastánce i klasických, pro někoho „klišovitých“ otázek. A to samý platí pro recenze. Stačí mi jakýsi krátký promo – info. Ale mám zároveň rád i dlouhé romány, které rozebírají nahrávku z jedné strany na druhou a opačně a ještě to zabalí do slovní omáčky. Sice mám málo času, ale skutečně bych vydával častějc. Problém asi největší je ten, že kapely / lidi na mě serou a nejsou schopni říct, sorry, nemám na to čas… Čekáš teda jak debil, zda dostanu odpovědi v rozumném časovém úseku, ale ono hovno. Pak sháníš jiný rozhovory…. To mě fakt sere, nechápu tyhle lidi. Nechápu všechny flákače a podobný živly…. No, deadline určitě nemám. Až se mi chce, vydám číslo. Taky jsem závislej na kopírce, ke které se jen tak jak se chce mě, nedostanu. A za poslední čísla jsem si všimnul další brzdy. Lidi nejsou zvyklý kupovat si časák v pravidelnejch intervalech, nebo nepravidelnejch, ale hlavně v častejch. Viz. poslední tři čísla Noise Masteru. Kdo zažil slavné časy české, slovenské zinařské práce, pochopí, že současná situace je naprosto v hajzlu a nenahradí jí ani sebelíp vypadající fanzin. Poslední trend je takový, že ziny vycházejí všechny najednou kolem festivalové sezóny, což je super pro prodej, ale po celou dobu roku je ticho. Jsem však rád alespoň za to, co je tu k sehnání. Čtu téměř všechno, ale musí to být o muzice nebo o jídle, haha. Fanzin o motokrosu nikdo nevydává, tak mám smůlu, haha. Typický chaos fanziny už skončily, mám na mysli grafiku. Momentálně mám rozečteno asi šest fanzinů a jednu knížku, až to všechno dočtu, nebudu stejně vědět, která bije, haha. Ale mně to nevadí.  

Jsi také velký cestovatel, ze svých toulek po Jižní Americe jsi vydal cestopis, plánuješ vydat i něco o zájezdu do Asie? 

Šakal: Knížečka z Jižní Ameriky sklidila tak velký úspěch, že JV Asie musí vyjít knižně ať se děje co se děje. Skutečně jsem byl překvapen, jak se kniha rychle rozebrala a vycházela na ní samá dobrá kritika, až na pár výjimek, což je samozřejmě v pořádku. Kniha z JV Asie je napsaná a je otázkou dvou týdnů, kdy bude definitivně schválena pro tisk. Poté se uvidí, zda jsem schopen zaplatit celej náklad nebo se z toho posrat. Průběh cest je následující, z Filipín mrknout do Indonésie, poté do Singapuru, na to se přesunout do Malajsie a ukončit to v Thajsku. Tohle dobrodružství je doplněno o spoustu fotek přímo v knize (č/b) a protože jsme se domluvili se Zbyňou, kniha má volné pokračování a tím je cyklovýlet po Jordánsku, přes Sýrii, Turecko, Irák, Gruzii, Arménii, Ukrajinu, Švédsko, Norsko a Dánsko. Necelých 250 stran nabitých zážitkama, dobrodružstvím, nervama. Kniha je psána v podobě deníku, doplněného o základní informace o daných místech. Řekl bych, že je precizněji napsaná, než Jižní Amerika. Sjížděči fotografií nebudou ošizeni ani tentokrát a barevných fotek je takové množství, že jsou na DVD a jejich prohlížení zabere tolik času jako celovečerní film. Kdysi jsem předal v hospodě toto DVD jednomu postaršímu tátovy od rodiny, a když jsme se potkali po pár měsících, říkal, že když nedávají nic v TV, tak sedne s rodinou a koukají se na fotky. 

Která ze zemí, jež jsi procestoval, tě nejvíc uchvátila hudebně, podnebně, lidmi… 

Šakal: Časem se člověk mění, to je daná věc. A proto to co mě uchvátilo v době čerstvě po návratu a s odstupem času několika let, se může lišit. Hlavní roly v tom hraje určitá čerstvost konkrétních zážitků, přesto říkám, že hudebně Peru. Místní folklóry by zase vyhrálo Peru s Bolívií. My jsme těch koncertů zas tolik nenavštívili, a tak je těžký o tom psát. Kdybych to měl brát jen tak, že co mám doma za nahrávky, tak opět to bude Peru, ale i Ekvádor, Brazílie. Prostě celá latinská Amerika. Ta surovost, hlavně starých nahrávek je nepřekonatelná. Podnebně si netroufám vybrat jednu zemi. Nádherně bylo v peruánských a bolivijských horách. Filipíny ať už horská pásma nebo nížiny a Singapur starou zástavbou. V Thajsku je toho tolik na sobě, že ještě teď jsem se nebyl schopen vzpamatovat, tam jsi jak v pohádce, haha. Lidi jsou snad ve všech mnou navštívených zemích lepší než v ČR. Jižní Amerika je na tom trochu hůř oproti JV Asii, co se týče lidí. Asiati jsou víc přátelští, hlavně klidnější, pohodovější. Na cestách jsem krátkou dobu a je tak těžký udělat si ucelený obrázek o tamních lidech, o zemi jako takové, o hudbě. Sem tam pročítám fóra na Hedvábné stezce, což je skvělej cestovatelskej server a tam se občas divíš, jak odlišný jsou zkušenosti několika lidí na stejné místo ve stejném městě… 

Jste oba sběratelé desek, co jsou vaše nejlepší zápichy poslední doby? 

Šakal: Budeš se možná divit, ale již dlouhá léta nemám nic extra. Z finančního hlediska desky nekupuji, tady se ode mne nic nedozvíš. A z hudební strany, grafické nebo z formátové, to nějak neřeším, nijak nad tím nepřemýšlím, něco mě dostane okamžitě, něco posléze. Něco se mi líbí kvůli něčemu jinému, než u jiné nahrávky. Hudby valím takový kvantum, že beztak bych měl problém něco spešl vybrat. A časem se všechno může měnit. Jediná kapela, u které jsem si jist napořád, žel sere mě, že nemá nic na vinylu z nových nahrávek, je geniální záležitost jménem SVINĚ! Dočasné zápichy najdete vždy na začátku každého čísla Noise Masteru. Tam se objevují vždy ty nej nahrávky co mi momentálně prošly pod rukama. V zatím posledním 25 čísle N.M.´zinu jsem vypsal BARBARIAN a jejich mLP, skvělej metal! Nahrávka „Welcome…“ od ASSHOLE PARADE mě v době poslechu velice zaujala. Geniální grindcore s kvalitním zvukem od DISTURBANCE PROJECT ze split 7“ s FISTFUCK je další zápich. Pro zatuchlost jsem taky vybral split 7“ THE WARWOLVES / DISHAMMER. Ujetej raw distortion na splitku ELECTRIC FUNERAL / GO FILTH GO mě nenechal klidným. 7“ NIBIRU – War before... je dalším výborným zápichem. Samostatné 7“ THE SHINING mě učarovalo víc než jejich zbylé nahrávky. Split 7“ TINNER / AG je sakra povedené a jedno z mála splitek od AG, kde se mi všechno líbí. U AGATHOCLES musím zůstat, protože splitko s URBAN STRUGGLE je geniální, pravda, není nový, ale já se k němu dostal nedávno. Z novýho materiálu musím doporučit LP „Full on in Nippon“ od zmíněných AG. Hodně mě dostala kapela BANGSAT ze split 7“ s DEHUMANIZED EARTH. Oh, metalovej VINDICATOR a album „There will be blood“ je prostě úžasný nejen obalem. Další kapela co mě dostala je VIOLENT HEADACHE ze split 7“ s CYCLOPS. Vynikající split 7“ DISPEPSIAA / SAKATAT je jedna z nej nahrávek co v grindcore vyšla. Kupodivu se mi líbí STOLEN LIVES na splitku s RAPSÖD, ale RAPSÖD tam jsou samozřejmě geniální!!! Potěšení po všech stránkách je z boxu KRYPTOR, to jinak ani nejde. Skvělej 7“ je „Uniform“ od SIDETRACKED a stejně na tom je „Selfconditioned...“ od DEATHRAGE. Uzavřel bych to skvělým 5“ „The tombs“ od HATEWAVES. 

Syky: Teď hned mě napadaj všechny singly THE AFTERNOON GENTLEMEN. Pak určitě split 10“ BIZARRE X / TRIGGER to mě fakt dostalo. Několik starých split 7“ od LACK OF INTEREST a HELLNATION který mi sehnal můj dobrej kámoš Broňa (Dík!) Tři sedmipalce od COKE BUST, BLOOD I BLEED / MASSGRAV split LP nebo po letech konečně na vinylu první INSANIA LP. Hele necháme toho, to by bylo dlouhý, a pro většinu lidí asi nudný. Ok ještě 7“ STAPLED SHUT (opět Broňa) a dost už! 

Syky ty jedeš v tom Karlu Gottovi, kolik máš od Mistra desek a jaká je nejraritnější? 

Syky: Tak asi 190 vinylů (nepočítám, že některý singly i alba, mám v několika verzích) a nějaký „céda“. Nejraritnější bude asi ta první ne?! Takže duet s Vlastou Průchovou – Až nám bude dvakrát tolik, z roku 1962. Pravda já mám vinyl verzi, uplně první byla ta šelaková verze (pro ty co netušej, to jsou ty „rozbitný“ gramodesky hehe). I když nevím možná tam je nějaká ta raritka, a ani o tom nevím. Kamarád mi třeba jednou přinesl na koncert album Hity ´71, tak říkám díky moc, i když už ho mám. Pak koukám namísto původního vydání oranžovej okraj (origoš žlutej) a hlavně Karel má doretušovaný modrý oči…hehe. Anebo na albu ´76 má druhej dolis na zadní straně i fotku kapely, což originál nemá. Pokud se vám doma někde válej desky od Gotta a chtěli byste je podarovat, či za nějaký nízky mrzký peníz prodat napište mi, ale pište konkrétní tituly ok (některý desky mám díky různým obdarovačkám třeba i desetkrát a už nevím kam s tím J). 

Co říkáte metalové vlně, která se přehnala v posledních letech přes hardcore scénu? 

Šakal: Jsem odkojen na metalu, v začátcích na speed metalu a heavy metalu. Zanedlouho jsem se vezl na thrashové scéně. Po delší době jsem zabrousil do death metalu a black metalu. Všechno ale ranní nahrávky kapel. Omladina považuje v současné době tyhle kapely za bohy a přitom hrají posledních pár let hnůj. Ale k otázce, kombinace hardcore a metalu je to nejhorší co může být. Až na pár výjimek se to nedá většinou poslouchat. A pokud jsi myslel otázku tak, že spousta kapel přesedlala, no tak to je jejich věc. Některým se to povedlo, některým ne. Nevidím v tom až tak velkej kalkul. Ale někteří si to myslí. Mě je to v podstatě fuk. 

Syky: Zpočátku jsem byl nadšenej, a bylo srandovní sledovat jak lidi kteří se nám kdysi smáli na koncertě že máme „džísky“ s nášivkama KREATOR, SLAYER nebo VOIVOD najednou chválej „metlu“. Ale musím říct, že pak toho bylo zase až moc, a trochu mi to připomínalo začátek 90-tých let kdy spousta thrashe skoro zabila metal. Osobně musím přiznat, že z nových kapel mě toho moc nebaví, ono v metalu si všichni zakládají na zvuku, a když všichni znějí jako KREATOR a SLAYER ono to jednoho unudí. Moc nemusím ten crossover metalu a hardcore, protože je strašně těžký to udělat přiměřeně, a jak to netrefíš, není to to pravý ořechový…když se to ale povede je to dobrý. Vyrost jsem na thrashmetalu (všechny metly na učňáku fandily SLAYER já METALLICA…jo těm komerčním zrádcům, ale oni dřív byly dobří!) grindcore a podobná pořádná muzika přišla až později, takže když metal, tak THRASH!

Syky jsi jeden z nejvášnivějších tuzemských undergroundových fotografů a pokud vím, že jsi na nějaké akci, mám jistotu, že druhý den najdu tvé fotky na netu… Jak ses k focení dostal a fotíš jen na koncertech nebo se tímhle koníčkem zaobíráš šířeji? 

Syky: Vášnivej fotograf haha to je hezký. Prostě jsem vždycky měl rád fotky kapel z koncertů. A oproti dnešku, dřív nikdo moc nefotil, takže když jsem ty fotky chtěl, musel jsem si je nafotit sám. Tím jsem vlastně odpověděl i na to jak jsem se k tomu dostal. Nikdo v mém okolí se o focení nikdy absolutně nezajímal (Z prvních dvaceti let života mám asi jen 5 –6 fotek + ty „školní“ co se vždycky fotila celá třída). Když se koukám na ty starý fotky, kdy jsem s tím začínal, je to docela bída, dneska to není taky kdovíjaká nádhera, ale já jsem spokojenej. Jasně fotky vždycky druhej den vystavuju na net protože je za a) chci vytřídit, a tohle mě k tomu donutí (nechápu lidi, co nafotěj 350 fotek a těch 350 fotek taky vystaví….) a za b) dokud jsem fotky nevystavoval, během pár dnů mi začali psát lidi s tím, jestli bych jim fotky neposlal. A posílat fotky v plným rozlišení je masakr jak pro toho kdo odesílá, tak pro toho kdo stahuje. Takhle je vystavím, pošlu linky kapelám a kamarádům, a pak už si všechno žije svým vlastním životem. V současnosti už zase fotím jen na koncertech. Když jsem si koupil digitál, nosil jsem ho furt sebou (hehe) a pořád něco fotil… byl jsem zahlcenej fotkama který mě zas tak nebavily, a dospěl jsem k tomu, že jsem prostě „koncertní“ fotograf, a nic víc J. Jinak rád koukám na cizí fotky, a nejen z koncertů, protože chci samosebou aby ty moje fotky vypadaly líp a líp (a tohle je ta nejlepší metoda jak se učit). Ale jestli to tak opravdu je, to nedokážu posoudit… mrkněte tady  http://525foto.rajce.idnes.cz/ něco staršího tady. 

Měl jsi někdy problém na koncertě kvůli focení? 

Syky: Ne nikdy. Na druhou stranu já jezdím většinou na undergroundové koncerty, kde tohle pořadatelé a kapely neřeší, naopak jsou myslím rádi. Na druhou stranu někdy je to šílený, když první dvě řady u pódia jsou jen lidi s foťákama…. A na těch pár „větších“ akcí, co jsem byl v poslední době nikdo neprudil. 

Kolik fotek máš ve svém archívu? 

Syky: Na netu visí cca 5 – 5500 fotek asi. Nějaký dva roky před tím jsem už měl digitál, ale nevystavoval jsem to (chci to někdy udělat…ale kdy to vážně nevím). Předtím jsem měl klasickej kompakt na kinofilm (než ke mně připlul po rukou fans Vumáč a vyzkratoval mi ho vylitým pivem…hehe, ale vážně) a z toho mám myslím asi 37 alb po 100 fotkách (i ty chci někdy naskenovat z negativů a vystavit, ale to je ještě víc výhledově než ty nevystavený digitály…). 

Co Rabies a vy osobně chystáte v nejbližší době? 

Šakal: Osobně bych už rád měl vydanou knihu z JV Asie. A dvacáté páté číslo N.M. fanzinu. Oboje bude v době vydání tohoto rozhovoru zřejmě venku. N.M. zine určitě. A možná i číslo 26. Taky bych rád dotáhnul do konce split 7“ RABIES / WICKED SUFFER. Pokud to nedopadne dobře, náhradní band by měl být CHULO. Prvně jmenovaná pochází z Indonésie a rube fastcore / power violence založený na hardcore základech. Uvidíme, co přinesou nový songy. Když jsem je viděl na živo v Jogjakartě (Indonésie), byl jsem štěstím bez sebe. Druhá zmíněná kapela pochází z Kolumbie a hrne grindcore staré školy namixovaný s novou vlnou power violence. Tu jsem sice na živo neviděl, ale lidi mi připadají jako dobráci a muzika se mi opravdu moc líbí. Tento split by mohl být venku v prosinci 2012. Hlavní věc je postavit barák, ale mám v plánu nějaké cesty do zahraničí. V plánu je projít nebo na kole projet část poutní stezky do Santiaga de Compostely (760km) a druhý nejbližší výlet je Kambodža + Laos. Obojí jsou krátké výlety na jeden měsíc.  Ovšem jak to všechno dopadne, ukážou peníze. RABIES nespí, ale je v mírné odpočinkové fázi, nových skladeb je pomálu, ale plány, co s novými vály jsou už teď jasný. Nicméně je není důležité v tuto chvíli prozrazovat. 

Syky: No a nějaký koncerty by taky byly fajn…uvidíme, a snad se tam i uvidíme (haha). No já osobně jsem si nikdy žádný plány nedělal, takže teď s tím začínat nebudu. 

Díky za rozhovor, něco závěrem? 

Šakal: Já ti díky, že ses ozval a dal prostor našemu hluku. My zůstaneme stále hluční, protože jak jsi napsal, „Energie, pohrdání klasickými muzikantskými postupy a poučkami“, tak to jsme přesně my! Hlučný, s ničím se neseroucí RABIES. Chtěl bych vzkázat všem, ať čtou ziny a dle svého udržují „scénu“ nad vodou. Za poslechu 7“ BRUTAL DEATH + split 7“ BRUTAL DEATH / SKRUPEL a 7“ THOUSANDSWILLDIE a během třech dnů jsem konečně dopsal slova až sem. Nikdo mě nenutil, nikdo mi neříkal, co mám napsat a proto fast jak píča. Kontrolu před odesláním jsem provedl za poslechu prvních dvou singlů od DISCHARGE. 

Syky: Dík tobě za otázky, dík všem, který to dočetli až sem. Choďte na koncerty, protože jinak žádný nebudou! Žerte tofu a poslouchejte…to co vás baví! 

Rabies-noise@volny.cz

www.rabies.wz.cz

http://bandzone.cz/rabiesvzteklina