Představte se. Kdo jste? V čem všem máte prsty? Jak jste se vůbec dostali k tomu všemu, čím se dnes zabýváte?
Romac: Já se jmenuju Miloš, ale říkají mi Romac. Je mi 35, hraju na kytaru a zpívám v DAŽD. Už odmalička mě přitahovaly divný věci. Líbily se mi horory, filmy jako „Mad Max“, apokalyptický vály, mytologie... Takže jsem k tomu všemu došel vlastní cestou. Mohl to být metal, nebo cokoliv jinýho, ale já si vybral punk, protože se mi zamlouvala ta myšlenka anarchie a svobody. Punk mě naučil být lepším člověkem. Naučil mě skutečným hodnotám, a ne tomu, co ti cpe systém. Vždycky jsem poslouchal různý styly muziky, ale texty pro mě byly důležitější. Punkový kapely se mi líbily, protože protestovaly proti špatným věcem. Pak přišla válka a punkový kapely byly jediný, kdo stál na té správné straně. Zbytek lidí o tom nemluvil. Byly mi oporou. Ne přímo, ale punková scéna byla scénou, která se zajímala o to, co se děje. OK, všichni dobře víme, že svět undergroundu není dokonalej, ale… Snažím se teď propojit to všechno v něco pozitivního a moc rád vidím, že spousta lidi na světě sdílí můj zájem o tyhle věci. A myslím, že anarchopunk – a já budu vždycky říkat “anarchopunk”, protože máš spousty lidí, co poslouchají nějakej druh punkové hudby a punkem se dnes nazývá ledasco, po sračky na MTV a kapely, který nic nezajímá atd. – anarchopunk, to byli lidi, kteří se zajímali. Je fakt důležitý, pokud jsi součástí tohodle punkovýho světa, říct, kdo jseš, za čím si stojíš. Scéna by měla být antifašistická atd. Snažím se pomáhat, jak jen můžu. Spousta z nás je zapojená do nějaké anarcho politiky, organizuje protesty a podobně. A to je pro anarchopunks fakt důležitý, protože ostatní punks toto neřeší a tady v Bělehradě je nás sakra málo.
Kde pracujete? Čím se živíte?
Romac: Já dělám sedm a půl roku v jednom z nejlepších knihkupectví v Bělehradě. Objednávám knížky a tak. Teď budu dělat u jiné firmy, protože v týhle nejsem zrovna spokojenej. Dělám šest dní v týdnu osm hodin, jeden týden na ranní, jeden týden od 16h do půlnoci a dostávám kolem 300€. Tady je docela běžný makat za 200-300€ a za nájem platit stejný prachy. Takže pořád bydlím se svýma rodičema a sestrou, mám svůj vlastní pokoj. Lidi se občas snaží propojit svou práci s tím, co je baví. Já se punk rockem živit nemůžu a ani nechci. Tak jsem se rozhodl mít normální zaměstnání a soukromej život si žiju v ostatním čase.
Jakej je ale hlavní rozdíl oproti scéně, jak jste ji poznali vy jako teenageři?
Romac: Válka a politická situace ovlivnila spoustu z nás. Před válkou jsme byli jen děcka co poslouchaly ulítlou muziku. Když začala válka, lidi, kteří byli doopravdy proti ní, se vydali touhle cestou. Spousta punks, našich kámošů, akorát poslouchala muziku a když se věci posraly, z některých z nás se stali aktivisti a vytvořili tady politickou punkovou scénu.
Romaci, pověz mi o DAŽD obecně – jak to všechno začalo? Kdo, kdy, jak a proč?
Romac: Kapelu jsme rozjeli já s naším basákem. Mezi roky 1993-95 nebo 96 jsme spolu hráli některý z válů, ale nikdy jsme nic nenahráli. Měli jsme jinýho bubeníka a několikrát jsme změnili název. Z té doby pochází asi 4-5 songů, který pořád hrajeme – “Nuklearni vetar”, “Imperativ poslednjeg doba”, “Tamo dole”... I některý texty pochází z té doby, z časů války v Jugoslávii, protože to, co se kolem mě dělo, mě inspirovalo. Náš basák Ivan pak odjel na rok nebo dva do Dánska a rozpadli jsme se. Když se vrátil, měl nějaký problémy, protože si ulítával na drogách a nějaký magii… (smích). Skončil na psychiatrii… Pobyl si tam pár měsíců a doteď má trochu problémy, občas slyší hlasy, bere nějaký léky… Ale je to prima člověk a já s ním chtěl zase něco rozjet. Třeba jen nahrát některý z těch songů jen tak pro nás. Pak jsme našli jednoho bubeníka, kterej hraje v několika dalších alternativně rockových kapelách a vlastní studio a tak jsme tam začali zkoušet. Jen tak jsme si hráli s tím, že uvidíme, co z toho vyleze a pak jsme začali hrát koncerty a já dostal inspiraci a chuť dělat něco víc. To bylo někdy začátkem roku 2006.
Hráls mezitím v nějakých jiných kapelách?
Romac: Hrál jsem s VOX POPULI, ale to bylo jen na pár koncertů. Spousta lidí v tý kapele hrála. Já s nima odehrál nějaký dva koncerty tady a jeden v Anglii. A to byl pro mě ten hlavní důvod! (smích)
Paaya: To je jak když se říká, že všichni punks z Edinburghu hráli buďto v EXPLOITED nebo v OI POLLOI…
Romac: Jo, je to tak! Takže v Anglii jsme hráli na Wasted festivalu, ale normálně jsem si zaplatil letenku a všechno. Ale to je fuk… Vždycky jsem chtěl zhudebnit některý svoje texty, protože občas píšu něco jako poezii. Možná je blbý to takhle říct, ale náš bubeník hraje snad ve čtyřech kapelách, je svým způsobem profesionální bubeník. Je v pohodě, ale nemá moc společnýho s touhle subkulturou. A basák je tak trochu cvok, takže s ním nemůžeš počítat a kvůli tomuhle všemu nemůžeme moc hrát. Přál bych si hrát víc, ale občas to není možný. Nemáme čas. Basák má svoje problémy, kvůli kterým se tomu nemůže moc věnovat. Není to s ním jednoduchý, zapomíná vály, ale já s ním chci hrát, protože je to dlouhou dobu můj kámoš a hraní mu prospívá, že něco dělá.
Odkud berete inspiraci?
Romac: V 90. letech byla většina písní inspirovaná válečnou dobou. Ale ty songy nejsou žádný slogany, nejsou o jednom momentu. Když mluvím o válkách, mluvím o všech válkách v minulosti i v budoucnosti. Mám rád, když písně zní víc epicky. Rád bych je viděl jako obrazy, rozumíš? Armády co se střetávají s prapory atd. Hodně se zajímám o mytologii a kloubím to všechno dohromady – míchám skutečný politický situace s temnou epikou. Takže většina songů je inspirovaná válkou a jiným lidským utrpením a bídou života.
Kolik nahrávek DAŽD doteď vzniklo? Jak vůbec nahráváte? Svépomocí, nebo ve studiu?
Romac: Nejprve jsme nahráli a smíchali dva vály ze zkušebny -“Nuklearni vetar” a “Imperativ poslednjeg doba”. Pak jsme natočili“Krvnici” jako regulérní demo. A taky dva vály, který se moc nepovedly – “Armija mraka” a “Tamo dole”. Pak máme živákový CD, který není zrovna dokonalý, nahrával to Mitar. Je tam slyšet takovej zvuk, takový „tatatatatata“, nemám tušení, co to je… (smích). Já byl spokojenej jenom s “Krvnici”. Nahráli jsme to sami u nás na zkušebně, jeden nástroj po druhým. Pak v roce 2007 jsme natočili 10 songů na album – 8 jich bude na albu, to je teď v lisovně v Německu. Pak jsme nahráli ještě několik věcí, znova „Armija mraka“, ale ta není tak dobrá. Vyšla na split EP s NAKOT. Nahráli jsme to bez zkoušení. Nehráli jsme ten vál několik měsíců a pak jsme ji prostě nahráli, protože nám zbyl čas. Nahrávali jsme během dvou dní ve studiu našeho kámoše za nějakých 80€. Nechci dávat za cokoliv víc peněz, protože tolik nemám. Některý kapely vyhodí tisíce za nahrání jednoho songu. To je blbost, když si dnes můžeš všechno nahrát sám. A ještě nám vyšlo split EP s ORDER OF THE VULTURE.
Jak jste se vlastně dali dohromady s Márou z Gasmask recs?
Romac: Mám dojem, že nás zkontaktoval přes MySpace. Už si nepamatuju. Dva roky zpátky, když jsme začali, jsem neměl internet. Ivan z Fuck Yoga organizuje spoustu věcí. Chtěl něco vydat a potřeboval další label na kooperaci kvůli splitu s OOTV.
Kde je podle tebe spojitost mezi anarchismem a punkem a takovýma věcma jako je magie, pohanství apod?
Romac: Máš několik druhů moderních pohanů. Někteří jsou v podstatě hipíci a někteří jsou zlí. Satanismus a pohanství jsou dvě rozdílný věci. Oboje se staví proti křesťanství, protože v naší části světa je to nejrozšířenější náboženství. Jestliže s ním nesouhlasíš, jsi pohan. Ale to je křesťanský označení. Mně můžeš říkat jak chceš, ale pro mě je to označení v pohodě. Moje pohanství je cosi podvratnýho, co se staví proti falešné morálce dnešního křesťanstva a vlády. Být pohanem znamená stát mimo tento systém, být prostý dogmat, být jedním s přírodou a vesmírem. Nemá to nic do činění s rasou, národností a těmahle blbostma. Skutečná undergroundová kultura je světu skrytá. Okultní znamená skrytý. A magie, to je naše síla představivosti a tvoření vlastního světa, jinýho a lepšího, než je tento. Existuje vynikající rozhovor s Alanem Moorem o vztahu anarchie a magie. Vysvětlil tam spoustu věcí, jak anarchie a magie odporují fašismu a náboženství. Tohle je část toho textu: „Dřív jsem se zmiňoval o anarchii a fašismu jako dvou protipólech politiky. Na jedné straně máte fašismus s jeho svazkem prutů, myšlenkou, že v jednotě a uniformitě je síla; na druhé pak máte anarchii, která je zcela předurčená jednotlivcem a tím, jak jednotlivec rozhodne o svém životě. A teď, když to převedete na úroveň duchovní, potom v náboženství vidím namnoze duchovní ekvivalent fašismu. Slovo ‚religion‘ – náboženství – je odvozené od kořenového slova ‚ligare‘, což má ten samý původ jako ‚ligature‘ nebo ‚ligament‘ a v zásadě znamená ‚sjednocený pod jedinou vírou‘. V podstatě jde o tu samou myšlenku, jakou vyzdvihuje fašismus; dokonce ani nutně nemusí zahrnovat duchovní složku. Na cokoliv od Republikánské Strany až po skauty se dá nahlížet jako na náboženství v tom smyslu, že jsou sjednoceni pod jednou vírou. Tudíž pro mě, jak už jsem řekl, náboženství v mnohém představuje duchovní obdobu fašismu. A stejným způsobem se pak naopak magie stává duchovním protějškem anarchie v tom smyslu, že je postavená čistě na sebeurčení, s kouzelníkem jakožto zkrátka a dobře lidskou bytostí par excellence, který, řečeno poněkud dramatičtěji, stane ve středu svého vesmíru. Což je dle mého názoru jakási duchovní formulace základního anarchistického postoje. Mezi anarchistickou politikou a provozováním magie vidím obrovskou spojitost a sympatizuji s ní.“ Kompletní text je k přečtení tady:
http://www.birdsbeforethestorm.net/2009/02/mythmakers-lawbreakers-alan-moore-on-anarchism/
Kde je pak podle tebe ona hranice mezi pohanstvím a nějakým nacionalistickým běsněním?
Romac: Nacionalisti odjakživa používali a kradli nějaký symboly. Víš jak, svastika sama o sobě není špatnej znak, ale teď jím je – kvůli nim. Všechno zničí. Musíme před náckama spoustu věcí zachraňovat, protože všechno kradou a prezentujou to jako něco pro ně významnýho. Národy byly vynalezeny před několika staletími, ale lidový umění, písně a pohádky jsou mnohem starší. Nesmíme je nechat ukrást všechno! Před pár dny jsem viděl na MySpace profil nazvanej „Folk proti fašismu!“. Spravujou ho nějací lidi z Anglie. Takže je to bitva i na téhle úrovni. Oni tvrdí „můžu si hrát svoje lidovky ale pořád to ze mě nedělá fašistu!“ Já nejsem HRDEJ na SVOJI kulturu, já v té kultuře prostě ŽIJU. Mám rád všechny kultury na světě. Když lidi tkají koberce s nějakýma folklórníma motivama, tak to není nic fašistickýho! To je umění! To by jednoho dne mohli říct, že pivo je náš národní nápoj a pak bude nacionalistický pít pivo. Tohle musíme zastavit a bojovat za ty věci! Naše situace není jednoduchá. Podle mě není na psaní cyrilicí nic nacionalistickýho. Ona jim nepatří. Možná není moje, to je mi putna. Já můžu klidně zmizet na jinou planetu nebo do jiný dimenze. Ale není jejich!
A co NS black metal?
Romac: Pro mě je ta nejdůležitější věc vědět, kdo je kdo. V anarchopunku to není problém, ale u většiny metalových kapel to nevíš. A já si radši všechno zjistím. Nechci poslouchat náckovský kapely. Můžou znít sebelíp, ale to je mi jedno. Kvůli tomu se mi líbí ten týpek z THE AUSTRASIAN GOAT z Francie. Je to jednočlenná kapela, píšu si s ním. Kombinuje black metal / funeral doom s antifašistickýma myšlenkama a pohanstvím. Nebo PANOPTICON z USA – anarcho-pagan black metal. Podporuju tyhle kapely. Metalová hudba původně nebyla politická, ale nebyla ani fašistická. A teď máš spoustu fašistických black metalových kapel a spoustu pankáčů, co dnes hledají extrémnější muziku. Poslouchají nazi black metalový kapely a ani o tom neví. Hlavně týpci ze Spojených Států poslouchají různý východoevropský black metaly, protože jim to zní hrozně syrově a exoticky. A mrtě těhle kapel z Ruska, Ukrajiny… jsou náckové. Já to chci mít oddělený. Nevěříme v apolitičnost. Všechno je politický, protože svět je takovej, jakej je. Takže musíš říct, na které straně stojíš.
Je BM scéna v bývalé Jugoslávii tak úzce propojená s náckama jako je tomu například v Česku?
Romac: Já si myslím, že většina lidí, co žere metal, se o politiku moc nezajímá. A jestli jo, tak spíš o tu pravicovou, protože na jednu stranu je to tak trochu trend a na druhou stranu, když zvážíš situaci v tomhle regionu, kde většina lidí jsou nacionalisti, je tak nějak normální přemýšlet tímhle způsobem. Takže nemůžu říct, že by byli nějakou velikou hrozbou, ale mrzí mě, že je v metalové scéně tak málo lidí, kteří by přemýšleli vlastní hlavou. Ale v punkové scéně tady je situace stejná. Spousta lidí může říct, že poslouchá muziku, ale hodně málo z nich se zajímá o skutečnou DIY anarcho kulturu… Taky moc nechápu, jak NSBM kapely vychází s ostatníma náckama tady, kteří jsou z valné většiny křesťani… Mohli bychom se o tom bavit celej den, protože existuje příliš mnoho pojetí metalu a já neznám všechny lidi osobně, takže fakt nevím kdo je kdo. Někteří lidi to berou vážněji, někteří míň, ale myslím, že většina lidí v tom jede jen kvůli muzice. Abych zmínil pár BM kapel, se kterýma jsme hráli, nebo se kterýma nějak pozitivně komunikujeme: MOR a DEAD SHELL OF UNIVERSE. Obecně vzato, black metal selhal úplně stejně jako před ním punk. Z něčeho naprosto podvratnýho se změnil v trend, pouhej hudební žánr, za kterej můžeš schovat jakkoliv stupidní myšlenku a někdo to sežere.
Některý texty vašich kapel se věnujou válce… Jak jste strávili válku vy? Kolik vám tehdy vlastně bylo let?
Romac: Ostatní části Jugoslávie trpěly víc, především Bosna. V Bělehradě se bombardovalo jen v roce 1999 na samým konci války, ale měli jsme hlubokou ekonomickou krizi a nárůst nacionalismu, kterej je doteď dominantní ideologií. Komunismus selhal a většina lidí hledala alternativu v pravici. Taky církev získala zpět svou moc a stala se pilířem konzervativních ideologií. Když válka začala, bylo mi kolem patnácti a řekl bych, že punk mi pomohl zvolit si stranu v tomhle chaosu, měl jsem v hlavě nějakou alternativu. Zachránil mě před tím, aby se ze mě nestal nacionalista, nebo totální zoufalec. Ale většina lidí v té době neměla dost síly na to, aby se postavila hlavním válečným ideologiím. Takže nás bylo pár, co jsme si žili svoje anarcho sny a poslouchali kapely, který zpívaly o problémech, který jsme sami prožívali. Později jsme se zapojili do různých protiválečných akcí a vytvořili malou síť anarchistů z celé někdejší Jugoslávie..
Jakej máte pocit, když slyšíte nějakou zahraniční kapelu zpívat o válce, kterou nikdy nezažili?
Romac: Válka je dnes globální záležitost a dřív nebo později ji můžeš klidně zažít sám, takže by měli s tímhle tématem být opatrní. Kritizování války je vždycky vítaný a její velebení je fakt hloupý. Válka je nejhorší věc na světě. V bitvě není žádná nádhera, jen utrpení. Sleduju historický válečný filmy nebo poslouchám metalový kapely s epickýma válečnýma textama nebo hraju videohry, ve kterých se zabíjí, ale ve skutečnosti bych si přál, abychom to mohli jednou provždy zastavit.
|
