24. listopadu, Hard Cafe Karviná
„Happy brithday chuju, happy brithday chuju........,“. Takto zněl tenhle páteční slavnostní večer úplně první song v příjemně známými zaplněném karvinském klubu. Žádný chuj ovšem neslavil, to jen první vystupující Sheeva Yoga takto svojsky rozjela svou show, aby jí popřála oslavencům z nejmilejších. Ano orlovská grind-crust-core trojčlenka Hibakusha se vyhrála do věku deseti let. A nutno předem říct, že tato druhá část oslavy, kdy první proběhla o týden dříve v domácím prostředí „Hibačky“, v orlovském klubu Futra, byla nadmíru vydařená.
Vše odpálila zmíněná Sheeva Yoga, známé to trio ostravských chasníků, kteří se vyžívají v core šílenostech a úletech hraných s maximálním nasazením, kdy posluchače nesmí překvapit třeba ani náhlý skok ze zběsilosti do ska. Tenhle karvinský koncert byl určitě nejdelší, co jsem od Sheevy poslední dobou slyšel. A zdálo se mi, že taky skladby kapely jsou čím dál tím více propracované a taky o něco delší, než bývalo zvykem. „Pozor, pořád ale nemáme delší songy, než minutu čtyřicet,“ oponoval tomuto mému názoru po koncertě se smíchem kajtrák a zpěvák Fido.
Stejné, tedy tříčlenné a zároveň třizpívající, obsazení měli i Valaši Depresy Mouse. Ti nyní takto ve třech drhnou svůj noisově grindový námrd. Byl to jejich druhý letošní koncert, co jsem viděl a musím říct, že se mi líbili daleko více, než prvně. Poctivý, přesvědčivý nářez hrnutý s chutí a naplno a na rozdíl od mnoha jiných noise bordelů i poměrně čitelný a.. prostě dobrý! „Hele, je to jasné. S těmi třemi zpěvy se přiučili od Sheevy,“ sdělila mi pak se smíchem v davu pod pódiem jedna persona a my se pomalu mohli chystat na to, jak to za bicími umí rozbalit dáma.
„Bude už hrát něco normálního?“ ptal se mne o přestávce mezi kapelami kámoš Dudka, který nebyl příliš připraven na to, co vše ho tento večer čeká. „Jo, Veto mají být více do punku, takže si užiješ i více melodií,“ uklidňoval jsem jej, slyšíc o následující kapela spíše jen z doslechu.
No, melodií. Ano, Veto skutečně hráli více do punku, než předchozí vystupující. Ovšem do punku hodně hrubého, špinavého a drsného. A poměrně drsně zněly i vokály obou strunotepců. Tady se zastavím opět u zvuku, který byl ten večer fakt dobrý a pochvala tak patří panu Olafovi, který měl zvukařský pultík na povel.
Zpět k Veto. Co ještě dodat? Pokud hledáte opravdu uvěřitelnou punkově crustovou smrš?, která dokáže opravdu smést, zajděte si na jejich koncert a nechte se unášet.
Pak to přišlo! Pódium se zahalilo do tmy, tři postavy Hibakusha na sebe navlekly slavnostní úbory, ozval se úvod s jakéhosi dělnického proslovu a jelo se! Vše nejlepší kluci! Je na vás opravdu vidět, že nástroje spolu svíráte už deset let. A jestli se máme bavit o kapelách, které už přesně vědí, jak zkrotit své nástroje tak, aby i nářez měl smysl a zněl silně i brutálně zároveň, bavme se o jménu Hibakusha!
Parádní koncert, kde se hrály kousky nové, staré i covery a na pódiu se vystřídala i celá řada známých ze spřízněných kapel a projektů. Myslím, že tohle byla určitě jedna z nejhustějších tvrdých show, které Hard Cafe během letošního podzimu zažila a bude se na ní ještě dlouho vzpomínat.
Kluci navíc k deseti letům vydali moc pěkné triko 10 let undergroundu s motivem polského tatéra a přítele kapely Pawcia, stejně jako zbrusu nové CD s covery svých oblíbenců. Vše můžeš objednat třeba na stránkách kapely www.hibakusha.webz.cz.
Punk stále žije! Ne, tohle nemá být parafráze starého punkového hesla. O tomhle mne v pátek opět přesvědčil další z gratulantů, hraničtí Konfident. Už hodně dlouho jsem neviděl drsně hrající punkovou partu, která ovšem punk zároveň uměla podat bez všech zbytečných klišé a kudrlinek, které se mnohým punkerům do muziky vloudí, jen co trochu uberou a začnou zkoušet kokektovat s něčím, jako je melodie. Tohle byla valivá, silná a parádní punková jízda, samozřejmě také se stylovými odskoky k jiným stylům drsné muziky, která šlapala a bavila!
Ke konci oslav už někteří nedokáží udržet své emoce na uzdě a pod vlivem nejrůznějších alkoholů se někdy konce rozjedou do nevídaných obrátek. Ne, nebojte, „Hiba“ měla přeci jen teprve deset, byla tedy pod zákonem a žádné nepřístojnosti se tedy neděly. Ale emo bylo. Uřvané, energické, chytlavé, šílené, upocené, poctivé a nádherné! Jo, vy co tu občas čtete některé mé reporty už asi víte. Poslední hráli screamo oblíbenci John Ball a já jen doufám, že kluci ještě trochu přehodnotí svůj nápad na to, uložit vše k ledu. Ačkoli, máte pravdu. Odejít včas je taky umění a třeba to bude parádní zase v dalších projektech a kapelách, kde vás budem potkávat. No, rozhodněte se sami.
Závěrem díky Marovi za transport k bydlišti a všem ostatním za povedený večer. Jen jeden rýpanec na konec. Kde jste byli vy všichni “drsní“ karvinští “punkáči, hardcoristi, metalisti a rockeři?“ Fakt, že snad větší část návštěvníků akce tvořili ten večer lidi z blízkého i vzdálenějšího okolí a většina karvinských postav si akci nechala takhle zbytečně ujít mne přesvědčuje o jednom. Když vám tady nepřijede řvát někdo, kdo hraje jako “drsani“ z MTV, nebo nejde o koncert týpků ze stejné školy, muzika vás vlastně asi ani moc nezajímá. Hm, ale co, jebat, vaše chyba.
A Hibě ještě jednou vše nej do dalších let!
Fota z akce najdete již nyní na www.hardcafe.cz.
Více na old.czechcore.cz
|
