12.10. 2002 Chemnitz (Talshock)
Asi poslední velká akce tohoto roku, která navíc byla z Čech, co by kamenem dohodil, nemohla ujít pozornosti mojí ani dalších z hromady lidí, kteří se na ni od nás vypravili a to ve skutečně závratném počtu.
Ten kdo ještě pamatuje, dnes již dávno zašedlou slávu koncertní tradice v Chemnitzu (alespoň tu hardcorovou), stoprocentně někdy musel navštívit klubu Talshock. Pro tento večer si nedovedu představit vhodnější místo, protože Chemnitz je sídlem Lifeforce records a dnešní sestava kapel je profilem právě tohoto vydavatelství, hodnoceného v mnohých anketách jako nejvýznamější evropský label. Jedním z největších lákadel tohoto večera byla pro mnohé bez pochyby poslechovka právě čerstvě nahraného nového alba Caliban, které by mělo vyjít v lednu s názvem "Shadow hearts". Nechtělo se mi už moc věřit, že by Caliban mohli přijít s něčím zajímavým a výrazně odlišným od předchozích nahrávek. Woodhouse studio bylo rozhodně dobrou volbou pro zvukovou stránku a hádám, že PA systém v sále určitě neumožnil vyniknout ještě spoustě dalších skrytých zajímavých momentů. Nové songy jsou na letmý poslech svižnější a přímočařejší, ne tolik sekané, jak je u Caliban zvykem.
Po deváté hodině mohl večer pokračovat živou složkou. Začátek obstarali Darwin z Holandska. Tahle kapela se docela hodně vymyká hudební škatulce, kterou Lifeforce records obhospodařuje a pro mnohé je tím tak i slabým místem labelu. Více rockový drive je ale právě tím zajímavým, co vás na nich v té spoustě, občas hudebně podobných kapel upoutá. Velkou výhodou byla na tomhle koncertě jejich jedna kytara, protože tak zbylo víc prostoru pro vyniknutí kvalitního zvuku všech nástrojů. U následujících kapel se dvěma kytarami to už byl problem (ozvučení totiž nebylo až tak úchvatné). V poměrně krátkém setu předvedli Darwin songy z jejich posledního alba i skladby úplně nové. Tuhle kapelu je ale lepší vidět v nějakém menším, osobnějším prostředí.
Následující Absidia je zatím jedinou, toho večera zůčastněnou kapelou, která vychází na jiných labelech. To se však změní již příští rok s vydáním nového alba. A proto jsou tady. Dle mého je Absidia dosud ne zcela doceněná kapela. Především díky tomu, že je jaksi zastíněna budoucími stájovými kolegy Caliban a Heaven shall burn. Uvidíme, co přinese jejich nová deska. Naživo vnesli do sálu svým typicky německým pojetím hc/metalu hodně energie, která se pomalu, ale jistě začala přenášet na těch skoro 600 lidí pod podiem. Možná že i proto, že kapeluAbsidia jsem měl možnost vidět zatím nejméněkrát, znamenají pro mě vrchol večera. Zvláštní obdiv si zaslouží jejich basák za jeho tělocvičnou sestavu.
Jelikož nejsem robot, potřebuju si taky trochu vydechnout a k tomu využívám set švýcarských Cataract. I oni již mají za sebou studiovou práci na novém albu a to, jak znějí na koncertě, o tom jste se už mohli přesvědčit i vy sami na jaře na 007. Ale jejich show byla již tradičně velmi živá ačkoliv do zpěváka by to byl málo kdo řekl.
Caliban již svůj úspěch dnešního večera sklidili, takže ani špatný set by na jejich kvalitách nic neubral. Kapela jejich formátu, která slaví k mému pobavení úspěchy i na německém nu-metalovém poli, už ale na podiu žádné výkyvy k horšímu nemá. Tudíž i nyní bylo hned jasné, co bude během jejich setu v sále probíhat. Zpěvák opět trochu pozměnil svou image a z hezounka dívčího typu se nám pro změnu stal metalový kotletovlasatec. Převážná část songů, které zazněly, pocházela z alba “Vent” a nové kousky na?ukli jen velice zlehka. O to lépe si je budeme moct vychutnat, až je budeme znát z desky! Kdo měl natrénováno, zůročil své pohybové kreace, vše v mezích fair-play. Tak to má být…
Posledními, kteří nám zbyli na playlistu zůstali Heaven shall burn. Ani dnešního večera si neodepřeli intro, které je ze tmy vrhlo přímo do vřícího kotle. Jeden hit střídá druhý. Technické problémy, kterých za ten večer pár bylo, nejsou překážkou a nemůže-li kytarista chvilku hrát, vrhá se ihned mezi lidi. Nedá se nic dělat, ale Bolt Thrower jsou dnes opět odsunuti kamsi mezi odpad. Hrát takhle živě, asi bych i zvážil jejich zítřejší údajný koncert kousek odtud v Drážďanech. Série přídavků je nezbytná. Nechybí mezi nimi ani Point of no Return. Nechce se mi ani uvěřit, že tu jsme už sedm hodin a připadá mi, že koncert nebyl o nic delší, než obligátní set na 007 s Kořínkem nervózně poklepávajícím na hodinky, že už je čas, jít domů. Nic jiného nám však nezbývá. Snad jen doufat, že si pro nás zase co nevidět náš německý soused připraví podobnou legrácku.
Více na old.czechcore.cz
|
