Tour Report - Slovakia 31.10.-3.11.2002
Neuplynuly ani dva týdny od posledních živých akcí a vyrážíme s kapelou na další turné, tentokrát coby západní hosté našich východních bratrů z THE PUBLIC. Už samotné vyjetí bylo dobrodružství, vezmeme-li v potaz, že Sylva z PAZI SNAJPER, která nás doprovázela coby řidička, vyzvedla svůj kočár z opravny teprve večer před vyjetím, a tak jsme ráno museli např. přišroubovat sedadla ... eh, špinavá práce, tím spíš, když si pak nemáte kde půl dne od toho oleje umýt ruce. Ještě jsem nezmínil, že Beňa se dostavil k odjezdu s asi hodinovým zpožděním – účastně jsme se tedy ptali na zdraví jeho mladší dcery, až když Sylva prohodila dotaz, jak dopadla jeho včerejší oslava narozenin, byl tak nějak jasný skutečný důvod zpoždění …
Zajíždění velkokapacitního mercedesu probíhalo bez problému, Sylva coby zkušená řidička téměř sejmula závoru na celnici - holt zavazela, co to má mezi našima dvěma zeměma co dělat. Slovenského oficíra přesvědčil až Filip, když přirovnal naši kapelu k INÉMU KAFI, protože: "Keby ste hrali ako ti buzeranti z BACK STREET BOYS, tož by som vás nepustil."
Netrpělivé THE PUBLIC nakládáme u nich doma spolu se zbytkem aparátu a čeká nás ještě sešup dolů Slovenskem do Žiaru. Tam už v pěkně vymražené konstrukci připomínající dům čeká Jožka a dokonce nějaké to publikum. Zahajovala místní kapela se dvěma nasranými řevy, SANGRE DE CRISTO – sorry, jestli to není správně. Většinu času i tak trávím na přilehlém dvorečku u plápolajícího ohníčku, je třeba přece jen trošku zahřát a rozhýbat ruce. Mé první uvedení na Slovensku nebylo i tak zcela bez komplikací, nejdříve prasklá struna, pak odešel kytarový efekt, ne zcela ideální zvuk pomíjím ... Na druhou stranu dlužno říct, že publikum bylo perfektní a když jsem viděl týpky, kteří přímo přede mnou odzpívali všechny naše texty, trošku jsem se zastyděl, poněvadž takhle dobře je neznám ani já. THE PUBLIC napojili své dvě basy a do zavíračky nahulili do přítomných dost sofistikovanou směs crustových až metalových šíleností míchaných s pasážemi, které hlavně Giňa obzvláštňuje svými jazzovými vsuvkami. Solidní muzika, solidní výkon, solidní ohlas.
Akorát ta zima. Vyrážíme na nocleh k poblíž bydlícímu týpkovi, který se o nás postaral opravdu královsky. Ti š?astnější se vyspali dokonce v posteli - no nedívejte se na mě, nikdo jiný si pod ten kříž lehnout nechtěl. Božího požehnání se nám dostává už při startu, když se auto rozjede nekontrolovaně z kopce dozadu, brzda nebrzda, situace to těžko popsatelná, která končí kousíček od plotu a nad pěkne velkým schodem. Takhle jsme naštěstí přišli jen o dvě zástěrky a naše řidička na pár hodin o duševní klid.
Na turné je třeba navštívit i nějaké ty památky a Žiar je na to místo vpravdě příhodné. Parkujeme u polorozpadlého kostela a vyrážíme k haldám odpadů z místní hliníkárny - prý "hnedý a červený kal". Středem pozornosti se stala říčka rezavé odpadní vody, na jejímž dně zmizelo cokoli, co jsme tam hodili. THE PUBLIC s úlevou konstatovali, že s náma není Giňo, protože prý už by s náma nebyl. Abych vysvětlil, díky nedostatečné kapacitě auta a našemu úsilí dodržovat předpisy se vždy jeden z nás musel vydat na cestu hromadnou dopravou. Navštěvou poctíme i Rada Uhlíka ve Zvolenu (slečna v baru byla tak sympatická, že jsem si neodpustil připomenout svou tatranku, kterou zapomněla zaúčtovat …) A pak už přes kopce (sníh!) směr další štace. Po cestě nás ještě pobaví Filip, který opustí na benzince auto poté, co už jsme se všichni naládovali zpět, takže si čekání krátíme diskusí o tom, jestli si sxe taky honí … No doteď nevíme …
Zastávka druhá, Spišská Nová Ves, squat Podskala. Potemnělé místo na okraji města osvětlené pouze svíčkami. Koncerty se zde konají pouze za pomocí benzínového generátoru, do něhož je třeba neustále doplňovat palivo! Kdo neviděl, neuvěří. O to s větším podivem zřejmě pro někoho bude, že v takovýchto podmínkách dokážou lidé vytvořit opravdu hodnotné kulturní centrum. Navíc, o kapely zde bylo postaráno opravdu dobře ... i když dřevo do kamen jsme si museli nařezat sami.
Hudební produkci začali košičtí ETERNITY, moderní thrash/HC kapela, která asi není na takovéto podmínky stavěná a když k tomu přidám ne příliš příznivé komentáře některých našich členů stran jejich image a hudby, chlapci asi moc nadšení nebyli. Já jsem si jejich set vyposlechl rád, myslím, že ani převážně mladší publikum nic nenamítalo, i když žánrová orientace je zde trochu někde jinde. Viz THE PUBLIC, na které už vypuklo docela peklo. Chlapci si sice stěžovali na zvuk na pódiu, ale myslím, že ten venku byl v pohodě. Podobně nadšené reakce sklízíme my, Jožka se opět pouští do sebedestrukce a když kluci vypálí "Já nemám šajn" odkládám kytaru a nechám se unášet vlnícím se davem. Přes veškerý chlad odcházíme po dvou přídavcích zpocení a hlavně spokojení. V backstage načínáme další basu piv a na pódium nastupují MÄSO s přehledem své tvorby od nejnovější po nejstarší včetně coverů SLAYER. Zvuk i výkon výborný, odezva taktéž, můj úmysl naučit slovenskou mládež pořádnému moshování v kotlu skončil omračující peckou do hlavy, ale das ist punkrock. Filip k tomu suše podotýká, že už jsem na toto trochu starý.
Ráno poctíváme město návštěvou - výborné tofu se zeleninou, ale nepamatuju si název restaurace, a nebýt mého číra, tak si paní hajzlbába možná řekla i o podpisy, protože my jsme přece ta slavná kapela, jak tu včera hrála, vždy? to bylo přece i na markíze. Mimochodem, s tou markízou to fakt není kec! Ale pak už do Žiliny. Ehm. Zde jsme předvedli něco, o čem se fakt těžko píše, hlavně pokud člověk nechce být sebekritický. Ještě před koncertem jsem si dokázal rozříznout palec až na maso, Beňa sice nechápal, jak se mi něco takového může stát při velké potřebě, ale náplast coby správný lékarník měl.
MORE BAD NEWS jsou v podstatě naši kolegové ze zkušebny, ale poprvé jsem je naživo slyšel až zde. Slušný těžký HC s emo nádechem, bohužel oproti předešlým dvěma dnům trošku mrtvé publikum. Slovenští palisté THE FLAMES STILL BURN se zpěvákem který svou podpódiovou show znamená dost silnou konkurenci Jožkovi, už měli větší úspěch. Vrcholem večera pak byli skorodomácí THE PUBLIC. Zvuk nic moc, ale nejvíc tím nakonec stejně utrpěl náš hyperrychlý chaotický náhul, aspoň takhle to muselo vypadat venku. Navíc beze zpěvů. No kdyby se zkončilo, asi by lidi o nic nepřišli, takhle si Jožka akorát rozbil kolena. Valíme ke Giňovi domů, což je místo plné věcí, které nadchnou nejednoho hudebního milovníka, mimochodem Giňův psychojazzový projekt už jste slyšeli všichni, ne?
Ráno si užijeme další legraci s autem. Nejdřív nejde odemknout nákladní prostor … a? se snažíme, jak se snažíme. A ono to ani víc nepůjde, jelikož od včerejšího večera už je odemčeno. No potěš, aparát za nějakých sto tisíc jenom takhle na ulici, ještě že v Čadci nejsou nenechaví rockeři …
Jinak, neděle už se odehrává na naší straně hranic, v Ostravě. A když Ostrava, tak vodka. Obzvláště pokud je s kým ji pít. První mou obětí je jeden mladý maník Z Estonska - rozumějte, i mezi ug hc kapelama jsou rozdíly, zatímco PAZI SNAJPER vyráží co nevidět na turné po blatských státech, na nás se jezdí estonci dívat do Ostravy ... Název SHEEVA YOGA zní prapodivně a tím víc zní jejich hudba, která je kombinací grindpalu a vsuvek všemožného typu, prostě chaoscore. A to velmi intenzivní. Mezitím Tomáš s hrůzou zjiš?uje, že žilinské anabázi není konce, nebo? v Guru clubu zůstala jeho baskytara. I s vypůjčenou zahraje na výbornou, nepočetné publikum je v pohodě, chtělo by to trošku rozhýbat, ale když seskočím mezi lidi, tak mě frontman ze ZVOŇTE NA POPLACH málem vyrazí oko, takže kus setu odehraju po slepu. Totální závěr turné pak patří opět THE PUBLIC, a to tak že s přehledem.
Cestou domů nás provází sněžení. Aby toho nebylo málo, tak ještě v pondělí pozdě ráno před brněnským nádražím je nutné znovu roztlačit auto, pak už vyhazujeme věci ve zkušebně, hezky domů, do sprchy a zpět do pracovní rutiny.
PS: Tom už má basu zpátky.
PPS: PAZI SNAJPER přejeme cestu bez nehod a komplikací!!!
PPPS: Tak jak je to s těma sxe???????????
Martin Brňovják
Více na old.czechcore.cz
|
