Pro mě samotného dosud neznámé místo k pořádání pražských koncertů je prachsprostou hospodou v jejíž jedné půlce se chlastá a v té druhé hraje. Jak jsem se přesvědčil, pokud se právě nehraje, je Na Slamníku obvzláště v letních měsících víc než záhodno, zdržovat se venku. V opačném případě byste měli být příznivci saunování. Teplota byla takřka neúnosná. Ta samozřejmě ještě podstatně vzrůstá v momentě, kdy kapela ví, jak to má na podiu rozjet.
Pražská Ambrosia mě opět svou produkcí velmi potěšila. Vlastně jsem se šel na tenhle koncert podívat především na ně, protože pro mě znamenali jistou záruku lepší nálady. Pokud bych měl sáhnout po nějakém konkrétním hudebním přirovnání pro neznalé věci, pak jednoznačně volím mix Harvest a Skycamefalling a už jen tomu bych těžko dokázal odolat. Nechybí jim jak pořádně nabroušené kytary, schopné nesmlouvavých moshových pasáží, tak i schopnost vykouzlení nějakého toho melodického prvku. Dokáží plně využít obou dvou kytar, takže nápadů mají, jak se zdá, spoustu a nebojí se to prodat. Ve zpěvu jsem také zaznamenal od dřívějška milý pokrok k hrubšímu projevu. Na zpěvákovi dokonce ani není vidět, že by pro něj musel sahat hluboko do svého fondu, což znamená vždy minimálně větší přirozenost. Možná by nemuselo být nezajímavé, kdyby se zpěvák občas pustil do většího experimentování s polohami svého hlasu. Navíc Ambrožové celému setu dodají vždy energii i svou pohybovou složkou. To mi u spousty našich kapel hodně chybí. Nerozpohybuje-li obecenstvo samotná hudba, musí jim kapela ukázat, jak na to! Vůbec bych se nezlobil, mít u nás hudebně podobných kapel mnohem víc. Pokud se vám doposud nepodařilo vidět Ambrosii živě, doplňte si tuto velkou mezeru ve vašem vzdělání na letošním Flufffestu a očekávejte nahrávku, která bude doufám vyvrhnuta co nejdřív.
Pakliže na Ambrosii jsem šel s jistotou uspokojení svých hudebních potřeb, těžko bych to mohl tvrdit o Ravelin 7. Už to budou dva roky, co jsem si naposledy skvěle užil jejich živé vystoupení. To bylo ještě s Honzou za mikrofonem. Po jeho odchodu jsem jejich produkci ani trochu nerozuměl. Měl jsem pocit, že se dočista pomátli, a tak jsem jejich vystoupení nijak nevyhledával. Mám pocit, že v té době se kluci možná sami trochu hledali a snažili se najít cestu, kterou svou muziku posunout dál. Jak se zdá, vše se nyní opět vrátilo do starých kolejí a se snad ještě větší dávkou živ(eln)é energie se znovu dostali zpět. A za to jsem rád. Byla by jich škoda! (Bausty, že ty jsi chodil na pohybové lekce ke Kayovi :-).
Hned první song mi potvrdil že s Ravelinama je třeba opět počítat. Rock’n’roll jako svině a ačkoliv jsem spoustu songů slyšel vůbec poprvé, tak v tomhle podání zněli opravdu luxusně a proniknout do nich bylo hračkou. O míře vlastního nasazení kapely svědčilo i rozlámání podia hned během druhého songu. Na jejich vystoupení jsem nenašel jediné hluché místo a jestliže Ambrosia pro mě byla jistotou večera, pak Ravelin 7 zastali pozici překvapení. Super koncert.
Ještě závěrem bych vám doporučil patřičně zvýšenou opatrnost při konzumaci nápojů, nechcete-li, aby vás kamarádi odváděli k lékařskému ošetření ještě před zazněním prvního tónu s pachutí nemocniční dezinfekce ze spoceného hadru na jazyku.
Více na old.czechcore.cz
|
