|
Na ujetý a divný věci mám jednoduše slabost. A pokud to je navíc ujetý a divný správným směrem, tak mně to baví velice. Co víc, ostravská scéna je pro mě do jisté míry a v některých ohledech velkou neznámou, takže proč se trochu neponořit do tamních kalů a lagun, že ano. Vlastně i tohle jméno jsem už několikrát zaznamenal a po čase začala moje zvědavost poněkud přerůstat, takže muselo dojít k nevyhnutelnému. Děj se co děj. Jasně, tak dramatický to určitě nebude, ale zvědavost se zcela jistě dostavila a musela být uspokojena. No, a tak došlo na seznámení se s jiným druhem, obecně nazývaným Ufoni, pro mezinárodní kontakt pak používající raději výraz Ufons. Najít společnou řeč se ukázalo být poměrně snadné, i když tady zcela jistě byly počáteční technické problémy, i komunikační šum. Všechno ale došlo zdárnému překonání a bariéra tak mohla být prolomena ke zjištění, zda jako lidstvo ještě dokážeme obstát nebo se budeme muset podrobit jiné civilizaci.
Ke vstupnímu vysílání byly zaslány následující pokyny: „Ufons je spektakulární, extraterestriální spacedisco grind z nejtemnějších koutů vzdálených galaxií. Hymnické eposy a výpravy k těm nejvzdálenějším světům a zákoutím.“ Prohnáno komplikátorem i algoritmem na zjednodušení nedošlo k žádným výraznějším výsledkům, tedy muselo zcela logicky přijít na řadu bližší ohledání, které by možná mohlo vysvětlit původ a záměr těchto bytostí. Výsledek je v mnoha bodech sice stále nejasný, ale v některých jiných se toho dost vysvětlilo. I když je samozřejmě na místě otázka, zda bude stačit připravit pouze zvukovody nebo bude třeba nachystat i žaludky, případně jiné části těla. Ono to s tím popisem přeci jen bude lehká nadsázka, byť se něco takového docela dobře čte. Skutečnost je taková, že Ufons servírují poměrně zábavnou a výživnou porci grindcore/gore grindu. Dalo by se i říct, že je to povedená gore tancovačka a možná se člověku při poslechu sevře řitní otvor. Jestli si u toho vzpomeneš třeba na Carnal Diafragma nebo Murder Rape Amputate (kupodivu obě kapely taky z Ostravy, že nao), tak se taky nic nestane. Abych byl upřímný, tak tenhle typ hudby úplně aktivně nevyhledávám, ale pokud na něco takového narazím nebo se k tomu jakkoliv dostanu, tak ze zvědavosti nahlédnu. Sexuální deviace tažené vpřed hudebním doprovodem koprofilního ražení mě ale dvakrát nelákají. Takže co teda s těmi Ufony, když to vypadá, že jde spíš o negativní postoj?
No, nedá se nic, je to nechutný, lehce hnilobný, trochu úchylný, ale taky docela řízný a zábavný. Hledat v tom něco víc by asi bylo ztrátou času, myšleno zbytečně se hrabat v nějakých skrytých významech. Maximálně můžeme mluvit o potřebě zneuctění lidského druhu, což si ale jako společnost obstaráváme statečně sami. A konec lidské civilizace jakýmkoliv způsobem byl probírán už taky v tisících případech předtím. Takže, jestli se tady začneme požírat navzájem nebo jednou dojde k mezigalaktickému množení a výměně všech možných tekutin už je vlastně úplně jedno. Představy o tom už tak jako tak byly zinscenovány, proto můžeme hodit nohy do tepla a vykašlat se na to. Mravní pohoršení je asi potřeba jinde a osobně si radši dopřeju tohle, než se dojímat na Jirkou Kajínkem, kterak nám chce ve svém „legendárním“ trikotu skrze reklamu něco sdělit. Což je bod pro případné otevření diskuze nad morální pokleslostí společnosti.
Když se znovu vrátíme k hudbě, tak mě na poslední nahrávce ze začátku července kupodivu baví dost čistý zvuk, což mi přijde jako takový lehký protiklad k obsahu samotnému. Ufons celkem obstojně drtí, ale prokládají to značně melodickými party v rock’n’n rollovém stylu. K tomu je nutné připočíst nelidské kvílení prasečího střihu, kde srozumitelnost padá na minimum, pokud je zde vůbec nějaké sdělení, ale vynikne určitě hlasová schopnost něčeho takového vůbec dosáhnout. Druhý vokál už není tak hrubý, spíš zní do jisté míry provokativně, ale za to se dostavují i slova a věty, jimž je rozumět. Ne, nechci Kontakt, jak se poslední nahrávka jmenuje, brát vážně, protože za mě osobně není ani vážně nabízený. Řekl bych, že se jedná o takovou chuťovku, kterou si může člověk dopřát, když potřebuje prostě vypnout a nic neřešit. Stav, kdy má hlava běžet ve StandBy módu a jen se kolébat v rytmu brutálně znějících kytar, nadupaných bicích a řevu v ještě stravitelné formě. Proč ne? Je to barevnější než kopec mrtvol, ale zase z toho odkapává slizovitá tekutina, které se sice budeš možná štítit, ale zároveň se budeš chtít podívat blíž, co je to zač. Asi jako plísní pokrytý jogurt, do něhož chceš ze zvědavosti strčit prst a sledovat, co se stane, i když to dávno dopředu víš. Nebo možná jako potřeba vracet se ke zjištěným nechutnostem, nad kterými se pak z nejrůznějších pocitů chceme smát. Taková podivná lidská vlastnost, která je demonstrována snahou některých jedinců pozřít třeba surströmming, casu marzu nebo kiviak. A samozřejmě všechno musí být řádně zdokumentováno, aby se vyspělá lidská rasa mohla bavit zvuky vomitace nebo jen nechápavě kroutit hlavou. Vybrat si může každý sám.
Osobně pak v případě Ufons kvituji, že oproti předchozímu materiálu Galaxie lásky z roku 2022 ubrali na novince na expresivních popisech zpřístupňování tělesných otvorů a spíš se zaměřili na to, jak dostat nechutnost do hudby, aby dojem zůstal silný a posluchače podráždil na správném místě. I když i o tom, jaké místo je to správné, může vzniknout diskuse na nože. Zbytek si může dotvořit fantazie každého z nás, což může být lepší, ale taky i horší. Já ani po několikátém poslechu nedokážu říct, jestli jsem s tím celým spokojený nebo tomu nerozumím a jen se nechávám unášet na vlně gore zábavy evokující mi sešlost, kam bych ze srandy vyrazil v obleku obřího přirození čekající, jaká bude reakce okolí. Buď se někdo přidá nebo si ostatní se zkřiveným výrazem odplivnou na zem. Pustíš si tedy Ufony k sobě blíž nebo radši ne? Ptej se víc za zvuků ohavnosti.
Nahrávka Kontakt vyšla jen v digitální podobě, poslechnout si ji můžeš na kapelním bandcampu a obsahem tu jsou a budou čtyři tracky, co dají dohromady něco kolem osmi minut. Víc nepotřebuješ vědět. Přijde to samo.
|
