|
(End Hits)
Moji oblíbení End Hits Records (represses Shelter) se tentokrát překonali až mimořádně a dali světu skutečnou klenotnici s puncem polární záře. Ze Stockholmu do Umeå tisíc kilometrů a k polárnímu kruhu skoro ještě jednou tolik. Chlad? Ani náhodou. Kompletní kolekce mojí oblíbený kapely, původně vydávající svoje nahrávky na mým oblíbeným labelu Desperate Fight Records (José Saxlund, Dennis Lyxzén). Původně všechny tři desky Desperate Fight vydali jenom jako CD (dneska párdolarová položka) a LP lisovali Belgičani na Genet a sehnat to může bejt solidní výzva. To ale teď řešit netřeba, End Hits vydali masivní boxset pěti elpíček (dema, rarity, songy z kompilací, splitek a obě MCD; plus první druhá třetí deska). Těžko říct, co je mýmu srdci nejbližší. Dřív jsem měl tendenci adorovat "Senseless" pro její špinavej metalickej zvuk a třeba "The Rumble" jsem moc nedával. Teď zjišťuju, že se role pomalu obrátily a do útočný třetiny se dostává právě "The Rumble". A eponymní prostřední deska, debutová deska a ípíčka jsou pořád solidní základní kameny. "Fascistproof Armour" & "City Of Hope" (s/t) jsou naprostý radiový HC hity, stejně jako "Highway Tonight" & "The Rumble". Trefující dobu, kdy Refused byli ztracený a skončený po "The Shape Of Punk...". Rumble vyšel těsně před vydáním labutí písně Refused devadesátejch let.
Nikdy jsem se tolik u Abhinandy nezabejval textovou stránkou, protože jsem to považoval za ztrátu času. Což se teď ukazuje jako obrovská chyba. Vůbec to neni sXe mambo jumbo dokola, ale naopak fakt skvělý věci, který jsem objevil až díky týhle krabici. Boxík totiž jede stylem co deska, to gatefold a kompletní texty (vyjma desky s demáčema atd.). Myslim, že zrovna Dennis v bookletu zmiňuje dobovou zdravou rivalitu mezi Refused a Abhinandou, jako hnací motor jak napsat lepší song. Čas, prodeje a zřejmě i charisma ukázaly výsledky. Z dnešního pohledu o to ale nejde vůbec.
Možná mě dřív "Senseless" bavila víc, protože na ní ještě bubnoval Jonas Lyxzén a to v určitý době byl jeden ze základních pilířů instrumentální a nedosažitelný práce. Daniel Berglund nezůstal pozadu, ačkoliv za sebou neměl vůbec punk background. Ale pochopil. Každopádně práci bří Lyxzénů můžu vyzvednout jako velice inspirativní do dnešních dnů!
Boxset jasně obsahuje taky graphic / text book, kde ti mj. Vic DiCara vysvětlí význam slova Abhinanda. Byl jsem překvapenej, ale v kontextu positive-movement vlastně vůbec. Příbuznost s 108 je taky v celý historii Abhinandy nepřehlídnutelná a vzhledem k častejm společnejm turné ani neni divu.
Na hezkejch pár večerů jsem se zasek' a rozhodně to vypadá, že to ještě nějakou dobu potrvá. Láska. Jenom bylo nutno rozlousknout dvě naprosto zásadní věci: 1) co jsem v minulým čase a kontextu 90’s měl z Umeå areå radši: Shield, Purusam, Separation, Saidiwas, Abhinandu nebo Final Exit (Refused stáli a pořád stojej nedosažitelně stranou)? Odpovědět jsem si musel nějak, podstatný neni jak ale teď je to jasně Abhinanda, Saidiwas, Final Exit, Shield a Doughnuts se Sarou Almgren. 2) která nově vydaná "complete discography" z poslední doby se mi líbila nejvíc? Falling Forward, Lincoln a piedestal všehomíra jednoznačně Abhinanda (a starší Unbroken) stojí stranou. Ordination Of Aaron a Step Forward v závěsu. Teď dominuje Abhinanda. Rebel rule!* Zpracováním, formou, obsahem, spiritem, naprosto všim! Rumble, life, love, regret.
Jedna věc mi na tom všem neštymovala - "Rebel Rule"* - že by strejtedžáci měli až takovej smysl pro humor? Měli no, Stray Cats, jasný, skvělej nápad! Takže na konec už jen pár poznámek: "Shuffle The Deck" je jedna z nich. Pak je skvělá poslední strana doprovodný textový přílohy. Fotři, ty vole, Josého šibalskej úsměv je ale poznat hned. Ale teda zjevně to uteklo! Údajně snad jako jedinej neztratil svoji "edge". Vůbec mi na tom nezáleží, jemu asi víc. No, prostě z fotky jednoznačně sympaťák! "The Rumble" je skvělá deska! Ty rokenrolový postupy jsou boží! Grafika, texty, obsah#. Smyčce, neurotický úskoky, co Cap'N'Jazz a Refused dělali s jazzem a elektronikou, to Abhinanda dělá skoro až s klasikou. Titulka je skoro jak outtake z "The Shape Of…“. Pochopil jsem Eastern Star "Bitterending", jak grafikou, tak obsahově#, protože to mě fakt nějakou dobu po vydání fakt nebralo. Jestli si můžu na příště něco přát, tak ať End Hits provedou něco podobnýho s Final Exit (ze Švédska, ne s tou japonskou píčovinou). It's time for another rock'n'roll night (with hardcore heros...)! Těžký je to a strašně silný a skvělý je to!
|
