Surrealistický večírek s podivným názvem představil v pátečním Jazzu některé výhonky naší především indie, kytarové a post-punkové scény. Nutno podotknout, že tento večer přinesl i několik příjemných překvapení.
Do klubu dorážíme tentokrát trošku pozdě, protože někteří členové osádky čtyřkolého stroje, který jsem tentokrát řídil, měli dost času u pivka v nedaleké příjemné hospůdce s poetickým názvem U Mámy. Za pultem ovšem nestál žádný mateřský typ, nýbrž přiožralý číšník, který už byl asi lenivý i počítat, takže když se zeptal, jestli platíme první kolo dohromady, bral to zároveň i jako odpověď.
V Jazzu se již mezi tím připravila první kapela, kterou byli Long Silent Day, které jsem už, jestli se nemýlím, viděl psané na plakátech i coby L.S.D. Protože jsme viděli jen asi poslední tři songy, můžu jen říct, že šlo o kytarovku protkanou množstvím psychedelie a kytaristových hrátek s krabičkami, což maj richardi rádi. Kapela jinak hrála v klasickém trojčlenném obsazení, což dává šanci i příjemné syrovosti. Zpívající kajtrák by se jen propříště mohl trošku méně bát mikrofonu. Vím, že to před lidmi není snadné, ale prostě to tam do nich narvi naplno, jako ti to jde třeba po litříku vinka ve zkušebně! O tom přeci živé koncerty jsou.
Protože z nejrůznějších důvodů odpadly některé kapely, došlo pro některé možná k malému překvapení, když jako druzí naběhli k pódiu orlovští na rychlo povolaní crust punkeři Extrudovaný Výrobek. Těm navíc chyběl basák Jumper (ano, ten co mj. řve v John Ball), který se nyní potuluje po Praze, takže Extrudovaný Výrobek zahrál bez něj, pouze se dvěma kytarama, bicíma a zpívající dámou, se kterou řval také jeden z kytaristů Dan. "Bude to takový noise, no," komentoval Dan nepřítomnost basy před koncertem a on to i docela nosie byl.
Musím se přiznat, že po poslechu dávnějšího dema jsem od kapely nečekal žádné zázraky. Extrudovaný Výrobek šel ale od oné doby asi hodně nahoru a slečna i kluci asi i hodně zkouší a makají. Ve výsledku tak zazněl ne zas tak špatný crust punk s angažovanými texty a drsným vokálem zpěvačky, která se do toho nestydí opřít a já doufám, že tahle kapela zůstane pilná a půjde ještě dál. Určitě bych jim to přál.
Protože jsem neviděl úplně vše, musím říct, že pro mě osobně byli hudebně nejzajímavější i nejlepší kapelou večera Garlands. Pánové vysmahli potemnělý, zároveň ale hodně energický a šlapající post-punk, postavený na základech toho nejlepšího, co tahle část kytarové scény začala tvořit především v Anglii někde na rozmezí sedmdesátých a osmdesátých let. V jednom, nebo dvou sonzích jsem slyšel i pozdrav jisté dnes již poněkud usedlejší partě Australanů, kteří přibližně ve stejné době uměli rozjet ještě řádně divokou Narozeninovou oslavu.
Ovšem pozor. Garlands nejsou jen nějakou kopírkou a tuhle muziku se snaží podávat po svém. Zvuk klasické punkové sestavy se sólovým zpěvákem tak například zpestřuje i klarinet a na klucích vůbec bylo vidět, že jde o kapelu docela sehranou a šlapající. Příjemné, parádnické, potemnělé, hezké.
Kluky z další kapely večera, Tremolo, jsem už párkrát potkal na koncertech našich společných hudebních oblíbenců, je jsem ale ještě nikdy neviděl. O to více jsem se těšil. "Mám je moc rád a dokáží udělat opravdu peklo. Hrajou takový ten styl Sonic Youth a podobných," nalákal mě ještě před jejich vystoupením zvukař i barman Jazzu Jakub a já se těšil ještě víc.
Ovšem jen do doby, kdy nazvučení basák a kytarista a zpěváci v jednom začali shánět bubeníka, kterým se nakonec ukázal být onen užralý punker, který už asi hodinu před byl ve stavu, kdy se v jedné chvíli doslova zřítil ze židle. Jendo, namrdat se takhle před koncertem své kapely není vůbec punk, který asi podle své vizáže, kožené popsané bundičky a nášivek vyznáváš. Punk je to možná v uvozovkách. Bez uvozovek je to obyčejný vyjeb kámošů z kapely a zahozené hodiny dřiny ve zkušebně ve chvíli, kdy je opravdu možnost toho, kvůli čemu to přeci všichni děláte, tedy zahrát si pro sebe i těch pár magorů, co ještě na underground chodí, parádní konzik.
Z toho co jsem slyšel jinak usuzuji, že pokud na sobě celá kapela nepřestane pořádně makat, budeme mít jednou co do činění s důstojnou odpověď na onu partu newyorských hard core intelektuálů, o které mluvil zmíněný Jakub, Odpověď podanu ovšem poměrně syrově a osobitě, což maj mazlíci rádi taky. Nasvědčovala tomu očividná záliba v hraní si se zvuky, krabičkami i vazbami u obou kajtráků, kdy jeden z nich měnil kytaru za basu, i jejich snaha odehrát co nejdůstojněji set s ožralcem za bicíma.
Skvělou pověstí opředené Vincent Vega, kteří jestli jsem dobře pochopil, tuhle senaci i tak jak pořádali, jsem pak již žel nestihnul, protože někteří mňjaučci z osádky mnou řízeného vozu už byli opravdu neodbytní, bylo už po půlnoci a tak. Inu, řidič tvrdý chleba má, tak snad příště.
Někdy příště se snad dočkáme v Těšíně, či okolí, i pokračování Bring Yr Earplugs, protože tohle bylo psáno jako vol. 1. Celkově šlo o příjemný večírek, kdy svůj prostor dostali (nebo dostal?) i mladí kreslíři surrealistického směru, jejichž výtvory visely na zdech klubu. Zda došlo i na přednes avizovaných básní, nebo závěrečný jam session už z výše psaných důvodů nemůžu potvrdit. Závěrečná pochvala tak bude protentokrát patřit i vychytané videoprojekci na baru během pauz mezi kapelami, kdy moh člověk shlédnout dokumenty, nebo záznamy koncertů kapelek jako třeba Lightning Bolt, či již zmíněných Sonic Youth. Díky pořadatelům a někdy příště snad i bez řidičských povinností čau.
Více na old.czechcore.cz
|
