Moje první setkání s De Hoje Haele proběhlo před několika lety u Iffiho v pokoji. V té době už nepracoval v Yellow Dog recordstoru, ale zároveň ještě nerozjel svůj vlastní a tak měl desky, který distribuoval doma v úložném prostoru postele a když přišla návštěva, prostě shodil peřinu na zem o mohlo se začít přehrabovat. Většinou z toho byla několik hodin dlouhá seance, kdy na gramofon lítala jedna deska za druhou, polovina z toho naprosto neznámé a většinou skvělé kapely. Přesně do téhle škatulky pak patřili i De Hoje Haele, konkrétně jejich singl, který má na obalu logo kapely poskládané z nedopalků cigaret. První, co mi blesko hlavou bylo klasické - co to kurva je, Iffi se jen potutelně usmál a řekl abych dobře poslouchal. Mě stačilo pár vteřin abych identifikoval zemi původu a totálně se zamiloval.

Z beden zněl neomylně další parádní dánský punk, klasická "Druhá Vlna", jen v mnohem více lo-fi provedení. Jednoduché skaldby na pár akordů, bicí bez přechodů, výrazná basa, trochu ležérní zpěv a zároveň to všechno byly totální hity. Tohle pak Myre a spol předváděli i na dalším geniálním singlu na Repo Man a hlavně pak na prvním regulérním albu "Skal Vi Aldrig Videre?". To, co fungovalo na několika minutovém singlu, fungovalo trochu překvapivě i na velké desce a skoro by se dalo říct, že De Hoje Hale nikdy nezněli líp a to i díky silnějšímu zvuku, což byl paradoxně celkem odvážný krok, kterým kapela rezignovala na alibismus lo-fi přístupu a musela vsadit na to, že napíše dostatečně silné písničky, které dokáží celou náhravku utáhnout. Přesně to se taky stalo a pro mě to byla jedna z desek roku 2010, která dokonce předčila i lp Cola Freaks a to je už je opravdu co říct. Někde tady jsem pochopil, že tihle tři podivíni jsou rozhodnuti kráčet po své vlastní cestě a začal jsem být opravdu zvědavý, jak bude znít jejich další počin. Mezi tím se mi je podařilo vidět naživo (bylo to skvělý!) a to dokonce na domácí půdě, kde jsem se také dozvěděl, že nová deska má vyjít na jaře 2012. A teď je tedy konečně tady, jmenuje se "Kold og Traet og Bange" a je to jednostrané čtyřskladbové lp, které vyšlo oproti několika předpokladům přeci jen zase na Hjernespind, kam podle mě také tahle kapela patří. Jsou to totiž evidentně podobný pomatenci, což je zase jasný už z obalu i když je v úplně jiném duchu než na předchozích deskách. Tentokráte je to kresba, která zachycuje srážku motorkáře s autem, přesněji let nebohého motocyklisty přes kapotu. Na zadní straně pak sedí totálně rozbitej po dopadu a dodává tak pointu názvu desky, který v překladu znamená něco jako "třesoucí se zimou, unavený a rozbitý". Už z toho je jasné, že De Hoje Haele nejsou jen nějaká veselá sranda punková partička, i když to tak občas může působit. A právě tohle balancování na hraně z nich dělá naprosto geniální a nepodobitelnou kapelu, která dokáže znít až nepochopitelně chytlavě a melodicky, ale zároveň je v jejich skladbách neustále přítomná jakási tíseň a také smrtící dávka sarkasmu a (sebe)ironie. V tomhle zcela neomylně následují linii spřízněných kodaňských kapel a jasně dokazují, že vždycky, když máte pocit, že je máte přečtený, tak jste tak trochu vedle. Protože přes svou jednoduchost, která dodává celé desce drive švih, je na ní neustále co objevovat a to zejména díky pro mě nepochopitelným kytarovým nápadům a hlavně způsobu, jakým jsou zahraný. Není to žádná exhibice, i v tomhle případě sází De Hoje Haele na úspornost a v tom je právě ten fór, který pořád luštím. Něco podobného dokáží už asi jen Marked Men (případně Potential Johns, Mind Spiders či jejich další kapely) ale u nich jde o trochu jiný koncept, je to přeci jen celkově větší a přímočařejší jízda. Dáni jsou jakoby víc klasický power pop, ale ani to není úplně přesné označení, stejně jako by byl fatální omyl označit je za nějakou 70´s garage retro kapelu. Na to si totiž zcela neomylně udržují hc/punkový nášlap a nepopírají své kořeny, které jednoznačně vycházejí z kapel jako Black Flag, Hüsker Dü nebo Faith a samozřejmě Lost Kids. Když k tomu přidáte trochu zvláštně nafrázovaný zpěv v dánštině, který si v mnoha případech jede svou vlastní melidickou linku, je jasné, že i tady mají De Hoje Haele jasno a ani tady nemají v plánu znít byť jen trošíčku tuctově. A tak jsem na tom stejně jako před lety u Iffiho v pokoji. Pořád se jim snažím přijít na kloub a vždycky tak nějak skončím jen u toho, že je to kapela, jakých je v současné době opravdu málo.

De Hoje Haele budou hrát 9.9. na Sedmičce. Společnost jim budou dělat Anstalt (ex-Genocide SS) a bude to asi večírek.

http://soundcloud.com/hjernespind/der-er-ingen-som-forst-r-hvad