Plný sál třineckého klubíku Barocko si den před dnem Štědrým užil již čtvrtého ročníku Christmas Hard Core Party, která krom domácích učinkujících přivezla i hosty z Finska.
Plný sál, výborná atmosféra, divoká kalba. To vše se začalo odehrávat již s nástupem první kapely, kterou byli punk rockoví Raincoat 34. Kapela hraje již několik let a od těžkopádnějšího punku se propracovala k větší lehkosti, do muziky sem tam mixne i náznaky jiných stylů, jako bigbítek, či ska, bratranec Jura mne zase upozornil, že v jednom songu zní kytara až skoro grungeově. Příjemně taky působí zpestření zpěvové stránky, kdy se střídá vokál pěvcův (či spíše řvotův) se zpěvem madam zpěvačky, která (ano, je to tak) působí i nepřehlédnutelným sex-appealem. Kaňkou bylo jen zbytečné extempore mezi přehnaně pogujícími figurami, kdy ty s dready pak řvaly na týpka s čírem, že do scény nepatří, páč je prý fašoun…Raincoat 34 na to zahráli song o tom, že jednoty a přátelství je spíše třeba.
Druzí vystupující byly Projev radosti z Ústí nad Labem. Hudebně poměrně šlapající mašina tůrující spíše těžší bigbít zahraný v klasickém trojčlenném obsazení. Hutná hudba, absorvující prvky core i metalu, hraná nejvíce s až minimaisticky strohými postupy. K tomu ten den nachlazený zpěvák (na jehož výkonu to ale nebylo poznat), přesvědčující neustále (v textech i proslovech kolem) o nutnosti víry v Boha.
Poté nastupují finští Iconclan. „Punk ´n ´ roll „ psaly o jejich stylu plakáty a myslím, že pro muziku finské trojčlenky není potřeba hledat vhodnější výraz. Prostě ostrej rock n roll s punkovými postupy, který by dozajista potěšil i fans Motorhead stylu. Nic nového pod sluncem, hrané ale s dostatečně velkým nasazením a šoumenstvím, že to prostě většinu lidí nesmírně bavilo a dávali to divokou kalbou najevo. Zábavu pak rozjížděl hlavně neunávně kalící basák, který se na chvli nechá i ponosit na rukou lidí po sále. A bylo by nespravedlivé nepřiznat, že Finové na své nástroje opravdu umí a jsou dosti vyhranou kapelou.
Posledním hard corem na živo před Vánoci jsou toho večera jedna z nejlepších kapel co jich tady ve Slezsku máme, John Ball. Za svým vyřčeným tvrzením si plně stojím a myslím, že jej potvrdil i čtvrteční set. O kapele jsem psal v reportu asi před čtyřmi měsíci, takže se budu poněkud opakovat. Nesmírné nasazení, hraní naplno, dost dobří muzikanti a výborný frontman. Stylově by se projev Johna Balla dal nazvat asi coby uřvaný, emotivní, výbušný hard core. Na rozdíl od jiných emařů ale John Ball moc nehraje na ty klidnější vybrnkávané pasáže. Tohle je spíše neuvěřitelný, ovšem místy i parádně sekaný, nářez a jízda od počatku do konce songu a vše má při tom stále i hlavu a patu. Ufff, jsem rád, že tady máme tuhle kapelu a tímto si dovolím tento report i ukončit.
PS Ještě troška bulváru. Fini Iconclan to na Vánoce pochopitelně domů nestihli. Zůstali v ČR, po svátcích jeli spolu s Raincoat 34 na koncerty do Německa. Jak se sami vyjádřili, Vánoce jsou o potkávání se s známými, takže co může být lepší způsob jejich trávení, než s kámoši na turné. Kluci jsou jinak (turné jedou ve čtyřech, krom muzikantů spolu s řidičem) všichni svobodní a Vánoce ve Finsku jsou podle nich spíše rodinné svátky. „My svobodní se spíše sejdeme v hospodě, obíjmáme se a místo dárků si kupujeme piva,“ řekl řidič výpravy i nehrající pódiový člen a pomocník Antti.
Více na old.czechcore.cz
|
