Dalo by se říct, že Morkhimmel jsou stálicí domácích pódií a žádná z nahrávek na sebe nenechala  dlouho čekat. V nahrávání je kapela maximálně aktivní a to i přes notné šarády a výměny členů. Emh, tohle si rozhodně zaslouží respekt. 

Morkhimmel prožívá neustálé bouře a během oslavování chladu věků prochází  bažinou jednoduchého metal crustu aby nakonec zasedl na trůn až melodického death metalu. 

Bez diskuze kapele hodně pomohl příchod Davida ( Mother, Thema 11) ač mám pocit, že na předešlé desce se kapela ještě stále hledala. Někomu tenhle vývoj vyhovuje, někomu zase ne, ale pravdou je, že se skladba písní maximálně usadila. 

Mám-li se zaměřit pouze na muzikantský um, tak si myslím, že Morkhimmel stoupají na jeho vrchol, jejich hudba působí velice vyváženě. Některé pasáže mi dávají zatraceně zabrat a to co jsem na jejich živých vystoupeních v posledním čase postrádal nebo jen neslyšel - nevnímal, dostávám teď krásně prostřeno na švédském stole, okořeněno zvukem ze studia Honzy Kapáka. 

Tohle  není jen o temnotě pro temnotu, to co je vymyšleno má skutečnou váhu a dovolím si říct, že i Slávkova poetická duše zde dosahuje cíle a sklízí své ovoce. Vítám češtinu v textech, která je např. ve skladbě "První při konci světa" naprosto úžasná a že se svým způsobem přesunuje do polohy zpěvu, kterému je rozumět a přesto si udržuje svoji barvu hlasu.

Grafický minimalismus už jen dotahuje prázdné linky a ostatní komentáře tak nějak pozbývají smyslu. Další kvalitní deska na domácí undergroundové scéně. Respekt pánové.