Do Česka se po relativně krátké době vrátili špinaví hard’n’rolleři Peter Pan Speedrock. Jeich první vystoupení v Abatonu mě sice moc nenadchlo, ale nové výběrové album nemá snad jedinou chybičku. To mě přesvědčilo k tomu, abych na strahovskou Sedmičku vyrazil – a chybu jsem určitě neudělal.
Role předskokanů se zhostili pražští „turbo rock’n’rollers,“ po hořících koulích pojmenovaní Flaming Cocks. Ačkoliv mi tahle kapela nikdy k srdci nějak nepřirostla, tentokrát jejich vystoupení musím pochválit. Tahle kapela se vyhrává a začíná znít „opravdově.“ Jejich hudba dostává tolik potřebný náboj a já začínám věřit, že má před sebou světlou budoucnost. Možná jen vylezli na pódium moc brzy, před tím, než se pořádně sehráli a našli, ale tohle vystoupení se mi opravdu líbilo. Perfektně podaný punk’n’roll s opravdovou basou, spousta sborů (to byla jedna z věcí, která mi u Flaming Cocks chyběla)...
Bohužel, před kapelou se vytvořila stará známá sedmičkovská koule, lidé stáli podél stěn a vzadu za parketem, i když se jich pěkných pár do rytmu pohybovalo. Škoda, publikum holt čekalo na hlavní hvězdu večera.
Hned po jejich příchodu se lidé před pódium opravdu navalili a začala docela dost ostrá a tvrdá jízda rock’n’rollovými luhy a háji. Přirovnání Peter Pan Speedrock k Motorhead je naprosto zcestné – tahle kapela možná vychází z rock’n’rollu, ale zabalila ho do hardcore kabátu a rozjela ho na rychlost 666. Za muziku, jakou hrají Peter Pan Speedrock, by se nemusela stydět leckterá ostřejčí hardcore kapela a co víc, měla by úspěch. Bohužel, Peter Pan Speedrock se zařadili do škatulky, a tak se na Sedmiččce sešla asi stovka fanoušků rock’n’rollu, něco rozumných plešek a jedno hardcore děcko.
Od první minuty se do toho opřeli s takovou razancí, že se mi málem ježily chlupy. Bubeník s vizáží gorily (nic ve zlém), kterému se kérky ztrácely pod hustým porostem, bušil do bubnů jako o život a ještě si téměř po každém úderu stačil machrovsky točit paličkou. Dokonce si tentokrát nainstaloval i činely - hned čtyři - a přechod! Basák s kytarou proklatě nízko drhnul čtyři struny bez nejmenšího soucitu a zpěvák a kytarista v jedné osobě nějak nezaostával. Jízda, která skončila dříve, než se většina z nás vůbec vzpamatovala, a věru to nebylo tím, že kapela hrála málo dlouho...
Více na old.czechcore.cz
|
