1. Čau, nedá mi to, abych nezačal standardní nudnou otázkou ohledně historie TAG. I když u vás to možná tak nudné nebude, neboť v newsletteru Slap It Down se píše, že prazáklad kapely vznikl jako trucovitá reakce na nějakou soutěž kapel na univerzitě v Yorku? Takže, jak to bylo? 

Smith: Jo, máš pravdu. Hned první rok na univerzitě jsem se potkal s Barthurem a dalšími maníky, se kterými jsem začal trávit více času, neboť jsme měli společné koníčky. Chlast, cigára, večírky a poslouchání rachotu. Když jsme se doslechli, že existuje něco jako „soutěž univerzitních kapel“, řekli jsme si, že by nebylo marné dát dohromady kapelu, jež by produkovala jednoduchý grindcore bordel, se kterou bychom vystoupili na soutěži, přičemž hlavním cílem bylo nasrat a nejlépe i vyhnat co nejvíc studentů ze sálu. Kapelu jsme pojmenovali LBW (Leg Before Wicket – Noha před Wicketem – což je jméno jednoho z mnoha debilních pravidel směšné hry zvané cricket). Na univerzitní pódium nás šest vylezlo navlečených v bílých cricketových oblečcích a osazenstvo jsme začali terorizovat jednoduchým, primitivním grindcore s krátkou stopáží, přičemž každý song tematicky věnovaný kriketu jsme mohutně zapíjeli pivem. V první sestavě THE AFTERNOON GENTLEMEN se sešli tři členové LBW, (já, Bear a Barthur) a namísto univerzitního Yorku jsme začali zkoušet v Leedsu.    

2. Máte docela zajímavý název. Co přesně znamená a proč se v grafice tak často objevují bezdomovci? 

Smith: Výraz „Afternoon Gentlemen“ (Odpolední gentlemani) je v podstatě označení pro borce, kteří mají těžký problém s chlastem a napraní jsou už kolem poledne. Je to eufemismus vymyšlený pro individua, které jsou většinou bez práce, motají se ve veřejných parcích, na autobusových zastávkách a chlastají nejlevnější čučo. Společnost si pro tuto sortu lidí vymyslela plno dalších výrazů jako: „Muži ulice“, „Pánové vlastního času“, což jsou jen další eufemismy, kterými se majorita zaštituje, aby nemusela vidět realitu těchto lidí. Je daleko jednodušší dávat jim romantické přezdívky a nesmyslná jména, než se podívat realitě přímo do tváře. Ve skutečnosti jsou „odpolední gentlemani“ hluční, nasraní, asociální smradlavci, čemuž někdy odpovídáme i my.

Nepovažujeme se doslova za politickou kapelu. Pokud platí, že grind je protest, bylo by trochu pokrytecké, kdybychom si hráli na politickou kapelu, neboť v našich každodenních životech si na rozdíl od lidí, kteří jsou na společenském žebříčku ještě níž, nemáme až zas tak na co stěžovat. Ovšem pokud se podíváš na život z perspektivy odpoledních gentlemenů, není těžké v sobě probudit vztek, nasranost a zuřivost.   

3. Sedmipalec „Pissed Again“ byl údajně vaší první návštěvou profi-studia. Jak dlouho vám trvalo nahrávání, a použili jste nějaký pekelný trik, abyste dosáhli tak kostidrtícího zvuku? 

Smith: Bicí a kytary jsme nahráli asi za dva dny a zbytek jsme dělali po kouscích o víkendech, neboť bylo obtížné sladit volný čas nás všech. Co se týče samotného nahrávání, můžu čestně prohlásit, že na nahrávce nenajdete žádný technický fígl, s výjimkou technického umění pana zvukaře s velkým Z, Roba Hobsona (Silent City studios). Známe se s Robem již nějakou dobu a plně věříme jeho schopnostem, takže nahrávání neprovázel žádný stres. Tenhle týpek dokonale ovládá své řemeslo a díky tomu umí udělat skvělou nahrávku každé kapele, jenž k němu přijde do studia. My sami jsme si do studia půjčili lepší aparát, což určitě hodně ovlivnilo výsledný zvuk desky.    

4. Studuje ještě někdo z vás? Ovlivnili vás nějak nedávné protesty studentů proti navýšení školného? 

Smith: Většina z nás v minulosti studovala na univerzitě. Já a Barthur jsme se tam dokonce potkali. Nedávné zvýšení poplatků se nás tedy osobně nedotklo, ale pořád máme dost kámošů na školách, kteří tímto byli tvrdě zasaženi, a navíc je toto ukázka typické politické lži. Liberální demokraté se ve volbách zaklínali heslem „Už žádné zvýšení školného“, ale jakmile se dostali ke korytům, bylo po slibech. Školné je další klacek pod nohy mladým lidem, kteří si do budoucna ponesou zátěž v podobě dluhu ze školného. Navíc toto zvýšení přichází v době, kdy zároveň klesá kvalita výuky (i podle některých přednášejících), což logicky vede k obavám, že ze školství se stává další oblast, kde se budou uplatňovat hlavně pravidla byznysu, což u vzdělání není asi úplně ideální. 

5. Když jsem byl v Anglii, setkal jsem se s názorem, že grindcore už je hudba pro dědky. Vymyšlen byl v 80. letech a lidi, kteří stáli u zrodu, dnes sami mají děti, které přece nebudou poslouchat to samé co fotr, tak radši poslouchají metalcore. Jak je to? 

Smith: Zajímavá myšlenka. Přestože teorie mladých lidí, rebelujících proti tomu, co měli rádi rodiče, má určitou logiku, moc důkazů o tom, že grindcore je muzika pro dědky, tady nevidím. Na druhou stranu by to bylo super na grind koncertě vidět kotel plný vetchých dědků, jak mávají ve vzduchu berlama, dělají circle pit na vozíčcích a vyrážejí si zuby při moshpitu. Grindcore je pro všechny lidi bez rozdílu, včetně kojenců.   

6. Smithi, máš label Hit Time Records? Prozraď něco ze zákulisí. Co tě vedlo k založení labelu. Co všechno si vydal a co chystáš? 

Smith: Na tomto místě musím kategoricky prohlásit, že nemám žádný label, distro, ani nic podobného. Tuto informaci zveřejnili Ondra a Krvák s Dead Heores Records ve svém newsletteru „Slap It Down“. Asi došlo k nějakému omylu, anebo si to borci vysnili, haha! Hit The Time je malý label, který vede náš kámoš Kourosh z Lemington Spa. Loni vydal perfektní double sedmipalec, na kterém jsou CLOSURE/TORN APART/BONESTORM/MOUTH. 

7. Minulý rok jste projeli v rámci turné západní a střední Evropu? Nějaké highlighty, zvláštnosti apod? Vidíte nějaké rozdíly mezi Evropou a Británií?? 

Smith: Evropské turné bylo perfektní, hlavně koncerty v Čechách a v Nancy ve Francii s CHIENS, což jsou skvělí lidé a perfektní grindcore kapela. Koncert ve Žďáru, který dělal Ondra, byl jak splnění snu. Hraní v jeden den na stejném pódiu se SUFFERING MIND, LYCANTHROPHY, WOJCZECH a WEEKEND NACHOS pro nás bylo velkou ctí. A možná si i ty vzpomeneš na jednu malou zkušebnu uprostřed Ostravy, kde jsme zažili jednu z nejzábavnějších nocí na tour ve společnosti skvělých kapel a skvělých lidí. Super byl také koncert a následná párty s MINDFUCK v Bratislavě. S většinou koncertů jsme byli spokojeni, kromě Komma F, kde jsme podali výkon pod psa.

Mitch: Jeden z highlightů určitě byl pivní sud, který na Zoru zničehonic proletěl vzduchem jako projektil a našel si nikoho jiného než mě. A musím dodat, že ta jizva mi na čele celkem sluší. Pak ještě nudistický fotbal na jedné benzíně a tuny Božkov rumu. Samozřejmě, že existují rozdíly mezi UK a Evropou, ale daleko větší rozdíly najdete v rozdílných podmínkách v místech na hraní, které se liší město od města, nebo i klub od klubu v rámci jednoho města. Etické principy jsou si velmi podobné a atmosféra vždy záleží na publiku, ať už má jakoukoliv národnost.     

8. Jste náruživými konzumenty piva, takže jaká je nejoblíbenější značka a kolik piv jste nejvíc vypili za den? Víte, že Česko je země s největší spotřebou piva na osobu na světě? Chutnaly vám české ležáky? 

Mitch: Důležitý ukazatel je obsah alkoholu, ale v podstatě se snažím pít tolik piv denně kolik je možné. Na značce mi moc nezáleží.

Smith: Vybrat nějaké nejoblíbenější pivo je fakt těžké, vzhledem k tomu, kolik je na světě značek piva, které navíc mají odlišné receptury a hodí se k různým příležitostem. Nicméně nejraději ze všech piv mám Timothy Taylor´s Landlord bitter, který vaří v mém rodišti v Keighley. Když jsme hráli v Belgii, vypil jsem asi šest flašek místního těžkého piva Rochefort 10 a pak jsem upadl a následně usnul na podlaze, takže jsem asi lehká váha. Samozřejmě, že i u nás je známo, že Češi jsou nadšení a hrdí pijani piva a Plzeňské pivo je úžasně osvěžující nápoj. Loni jsme si užívali každý den jiný druh piva, nicméně žádný ležák se nevyrovná sudovému anglickému Ale, což je naprosto komplexní nápoj, úžasný ve všech směrech.    

9. V kolonce: „odkud jste“ je napsáno Leeds. Jste všichni z Leedsu? Tohle město působí jako britská mekka fastcore. Přímo ve městě, anebo v okolí působí plno kapel: WARBOYS, TORN APART, WAR ALL THE TIME, VALHALLA PACIFISTS. Jak to tedy je? Opravdu je Leeds takovým centrem, anebo je to deset lidí hrajících v deseti kapelách? 

Smith: Vyrůstal jsem v Burnley, což je okouzlující poklidné městečko, jež nás inspirovalo k napsání songu „Piss Town“. Do Leedsu jsem se přestěhoval před čtyřmi lety. Scéna je tady opravdu výborná, i když bych neřekl, že je nějak zvlášť plodná nebo aktivní. Ono je to spíše tím, že ve zbytku UK se v podobném ranku nic moc neděje, takže Leeds vyčuhuje. Je tady pár slušných míst pro DIY akce, kde hrají obstojné kapely z celého světa a chodí na ně dost lidí. A máš pravdu, co se týče počtu kapel a lidí, je to stejné jako všude jinde. TORN APART a CLOSURE mají několik společných členů, stejně jako WARBOYS, VALHALLA PACIFISTS a THE AFTERNOON GENTLEMEN. Co se týče dalších kapel, já osobně ještě hraju, nebo jsem hrál v těchto kapelách: EXECUTIVE DESTRUCTION TASKS, KASTRATED, SHOOT THE BASTARD, ERGOT, RETH (RIP) a GRUEL (RIP).

Mitch: Jsem jedinej originální týpek z Leedsu z celé kapely. Yorkshire! 

10. Jedna deska nekompromisní výsyp, druhá sludgové bahno. Co posloucháte? A co jste poslouchali při odpovídání na tendle rozhovor? 

Smith: V poslední době si ujíždím na THOU, RAMLEH, DRUNK IN HELL, BRIAN JONESTOWN MASSACRE, THE FALL, ORGANIZED KONFUSION, ranní MORBID ANGEL, ranní CARCASS a NO COMMENT, plus ještě pár dalších kousků. Právě teď poslouchám 10“ LP „Slab“ od BARDO POND. 

11. Jak skládáte muziku? Jamming ve zkušebně, nebo páni kytaristi přicházejí s riffy či hotovými songy, které pak pilujete ve zkušebně? 

Smith: Každý song má jiný původ. Někdy je to někdo z nás, kdo napíše celý song a my jej potom pod taktovkou autora zkoušíme. Jindy se všichni slezeme ve zkušebně a dohromady skládáme dohromady různé riffy a vyrábíme z nich song. Často se pak taky stane, že nové písně procházejí nejrůznějšími úpravami. Některé pasáže projdou proměnou, jiné vypustíme, protože se některým členům nelíbí. V poslední době píšu většinu songů já, ale není to žádné výsadní pravidlo. Songy může psát kdokoliv. 

12. V textu „Thrash Potato“ pějete o nějaké knajpě, kde členové kapely vaří a intoxikují lidi jídlem, vařeným za poslechu grindcore. Je to nějaká nadsázka, anebo se jedná o pravdivý základ? A co LS 6? To je nějaká punk knajpa v Leedsu? Pějete o ní nejméně ve dvou sonzích. 

Smith: Jo, Thrash Potato je o restauraci, kde jsem pracoval. Ve stejnou dobu tam také pracovali Mick a Dingo (členové WAR ALL THE TIME a SHOOT THE BASTARD) a rozhodně jsme nebyli jediní punkové, kteří tam kdy pracovali. Samozřejmě, že díky takovému personálnímu obsazení se kuchyní často linul grindcore a veškeré jiné možné druhy hluku, což se ne vždy setkalo s pochopením ostatního personálu. LS6 je poštovní směrovačka čtvrti Hyde Park, Leeds 6. Bývalá kapela Meze DUCKSTAB měla song „LS6“ ve kterém zpívali o tom, jak je ta čtvrť úžasná a skvěle se tam žije. No a vzhledem k tomu, že my žijeme ve Woodhouse, což je jen přes cestu od Hyde Parku (poštovní směrovačka LS6 2), napsali jsme jeden vál jakožto hold DUCKSTAB. Jmenuje se právě LS 6 2 a je naší verzí toho, jak se žije v téhle lokalitě. 

13. Z textu „Barthur and the Knife“ jsem pochopil, že nasekat na drobno petržel může způsobit basákovi nepříjemné zranění. Co nějaké jiné veselé historky ze života kapely? Trochu bulváru nemůže být na škodu. 

Smith: Ve skutečnosti v této situaci hrálo kromě nože a petržele důležitou roli ještě nejméně pět flašek silného Ale piva, které před celým incidentem Barthur požil. Totální blázen. Máme o něm ještě jeden song. Jmenuje se Barthur and Die Rad a je o tom, jak jsme jednou spolu jeli úplně nachcaní domů na jednom kole. Barthur seděl vpředu a řídil, bohužel však usnul, což vedlo k rychlému nárazu do zdi a následně pádu na zem. Naštěstí nyní už máme trochu víc rozumu. 

14. Na novém sedmipalci je text „Be a Dick“, kde se zase nekompromisně navážíte do ENDLESS BLOCKADE a IRON LUNG za to, že si hrajou na drsňáky a přitom stojí za hovno. Mělo by být ve fastcore víc srandy a ironie? 

Smith: Pár lidí už nás obvinilo, že meleme hovna a roznášíme pomluvy o THE ENDLESS BLOCKADE a IRON LUNG, ale to vůbec není pravda. Sám mám obě kapely hrozně rád a vlastním plno jejich nahrávek. Song Be Dick je třeba brát jako všeobecnou kritiku některých postojů v grindcore scéně. Nemyslím si, že zrovna my bychom měli být těmi, kteří budou rozhodovat, co je správný fastcore a co ne, ale určitá míra kritiky je velmi ozdravná pro jakoukoliv komunitu. Některé labely/kapely/lidé ve scéně po letech získali status nedotknutelnosti, což je nesmysl. Každý může být přece podroben kritice a vzhledem k tomu, že jsme nechtěli celé téma pojmout vágně, mlhavě a nekonkrétně, rozhodli jsme se specificky pojmenovat, co nás štve, přestože se jedná o kapely, které milujeme. Nemám prostě rád, když se kapely berou příliš vážně. Navíc idealizování a vytváření kultu, čehož jsme občas svědky, nemá s punkem nic společného. Z toho důvodu raději píšeme urýpané texty, ve kterých nám není nic svaté, a dobíráme si kohokoliv včetně nás samotných. Jak řekl starej dobrej papež: „Satira léčí morálkou to, co bolí jako vtip!“

Jsme raději, když se lidé naším textům smějí, než aby je šokovaly nebo v nich probudily revoluční choutky. Myslím si, že pokud chceš dosáhnout nějaké politické změny, není hardcore kapela ideální způsob. Už jenom proto, že při veřejných vystoupeních ti lidé moc nerozumí (v grindcore to platí na 100%). Raději ironii a nadsázku, než vážné tváře a politické deklamace. 

15. V Leedsu byl nedávno znovu obydlen jeden z mála aktivních anglických squatů „120 Rats“. I když jsem slyšel, že byl nedávno opět vyklizen. Jaké další „DIY“ nebo aspoň „DIY friendly“ (a teď se omlouvám všem obráncům a milcům českého jazyka za ten neomalený anglicismus, ale v tomhle případě je angličtina podle mě daleko výstižnější) by si doporučil případným punkovým turistům? 

Smith: Jedno z nejlepších DIY míst v Leedsu je Common Place, kterému však hrozí brzké zavření. V Leedsu teď není žádné místo podobné 120 Rats, ačkoliv pořád existuje možnost, že se zde brzo objeví nový squat. Squateři nespí. Za zmínku taky stojí The Sumac Centre v Nottinghamu, což je velice příjemné a přátelské DIY místo, kde se dělají koncerty. O 1in12 se snad zmiňovat nemusím.

Mitch: Legendární 1in12by měl navštívit každý punkový turista. Najde tam levné pivo, hodně punx a úžasné vegan jídlo. Jako další místa bych zmínil The Common Place (Leeds), The Star and Shadow (Newcastle) a The Cowley Club (Brighton).  

16. Jak vnímáte oblíbené téma dneška, soužití s imigranty? A co BNP (britská dělnická strana)? 

Mitch: Budu idealista. Žádné hranice, žádný pán, BNP Fuck Off!!

Smith: Jedná se o velmi komplexní a složitý problém, na který by mi rozhodně jeden rozhovor nestačil. Nicméně pro lidi, kteří agitují proti imigrantům, nemám žádné pochopení. Politické uskupení jako BNP a EDL jsou bandou úplných idiotů, kteří jsou v této zemi naštěstí pořád ještě v menšině. Bohužel v tomto politickém systému mají tihle ultrapravičáčtí pomatenci pořád dost příležitostí kalit vodu.   

17. Tendle časák je až neomaleně zasvěcený power violence a experimentálnímu grindcore, takže nadešel čas stupidních otázek ve stylu hardcore Bravo! 

Spazz nebo Capitalist Casualties?

Smith: Hmm. Ta je hodně těžká. Spazz. 

Hellnation nebo Slight Slappers?

Smith: Hellnation. 

Dead Radical nebo Completed Exposition?

Smith: Dead Radical. 

Infest nebo Crossed Out?

Smith: Infest. 

Man Is The Bastard nebo Iron Lung?

Smith: Raději MITB. 

Naked City nebo Melt Banana?

Smith: Quill. 

Lycanthrophy nebo Gride?

Smith: Obě dvě bandy jsou super, ale GRIDE jsou mými dlouholetými favority. 

Justin Tymberlake nebo Robbie Williams?

Smith: Oba dva jsou stejně otravní. 

17. Zajímají vás na kapele texty, anebo je vám to víceméně u prdele, hlavně ať to valí? 

Smith: Skoro vždycky, když si pořídím desku, otevírám nejdřív textovou přílohu, neboť je vždycky fajn přečíst si nad čím ostatní přemýšlí a co je trápí, přestože s tím někdy nemusím souhlasit. Existují některé hudební styly, u kterých se texty až tak netrápím. Jde o velkou část death/gore metalu a black metalu, kde skoro bez výjimky najdete bezmyšlenkovité klišovité říkanky, jimž velice často nejde ani pořádně rozumět. Na druhou stranu ignorovat texty, protože razím přístup „Záleží jen na muzice“ může být nebezpečné, neboť pak může člověk nevědomky podporovat kapely s dost podivnou filozofií. Myslím tím nejrůznější NSBM sračky nebo mizogynní goregrindy, které to s tou nenávistí a nihilismem přehánějí. Přesně takový druh lyriky mi dokáže kapelu znechutit natolik, že ji nebudu poslouchat, byť se mi třeba hudebně líbí.     

18. To je všechno. Jestli chce něco dodat, máte smůlu…

https://theafternoongentlemen.bandcamp.com/