Druhá část trilogie, kterou jsme nedávno zmiňoval na začátku recenze singlu Terrible Feelings, je tady. Ze Švédska se přenuseme do Francie a vezmem to tedy ze severu na jih, protože poslední díl se bude týkat španělských Sudor. Teď už ale k téhle skvělé desce.
Nejsem asi sám, kdo měl tendenci vnímat 12XU jen jako boční projekt lidí z Daitro. Na začátku mě asi nejvíc zaujal název, ale nikdy jsem se vlastně opravdu nepropracoval k jejich poslechu. Navíc mě minul i koncert V Jelení a tak si 12XU jen tak pluli okolo mě, věděl jsem o jejich existenci, ale dál jsem poslouchal Daitro. Tak to prostě bývá. Až potom, co Šaman napsal recenzi na jejich box singlů a zmiňoval v ní jako jednu z inspirací (byť nepřímo) Masshysteri, zbystřil jsem svou pozornost. A zatímco v případě Terrible Feelings byla stylová spřízněnost s Masshysteri jasně daná, tady mi to od začátku tak nějak nepasovalo dohromady, což ale jen zvyšovalo mou zvědavost. Přeci jenom jsem měl 12XU pořád hodně spojený s Daitro a neprávem jsem je cpal do téhle screamo škatulky. Rozřešení přišlo záhy s novou deskou "Les Grandés Mareés". Opět díky Šamanově nadšení a jeho kvalitní promotérské činnosti v jejímž rámci propagoval nedávný koncert 12XU Na Půlce, jsem se k poslechu dostal ještě před tím, než jsem se ke mě dostal originál vinyl. To je u mě opravdu velká vyjímka, protože mě prostě nebaví poslouchat muziku z počítače. Tady mě to ale přitahovalo až podivně velkou silou a tak jsem si to přes ten malinkej šílenej reproduktor nakonec pustil. A pak znova. A znova. A Znova. A znova. Připadal jsem si skoro až jako magor, ale nedalo se to vypnout. I přes ten šílenej zvuk se drala neskutečná energie a bylo jasné, že písničky mají duši, nápad a zcela specifické kouzlo. Okamžitě mi to připomělo, jak jsem kdysi poslouchal dvacátou kopii Minor Threat na kazetě a stejně z toho uchcával. A nemohl se dočkat, až položím na gramofon desku. No a to samé se stalo i u 12XU a samozřejmě to celou sílu jen znásobilo a některé věci podtrhlo. Je to opravdu trochu nepochopitelné, ale ten vliv Masshysteri, případně melodického punku z konce 70. let je tam zcela jasný a zřetelný. Ty lehké melodické nápěvy, kdy hudba přirozeně ustoupí do pozadí a pár chytlavých vět si vás omotá kolem prstu jsou na "Les Grandes Mareés" v mnohem větší koncentraci než jsem čekal, ale přesto to není ani omylem nějaká prvoplánová deska. A i přes svou jednoduchost a čitelnost vás nechává hledat. Protože když se zmíněné melodické vlivy spojí s dozvuky kraválového francouzského hc/punku a v některých momentech kytarové postupy čerpají např. z Hüsker Dü, je tu najednou něco, s čím si stylově opravdu nevíte rady. Naštěstí vám ale 12XU svým šarmem a šviháním jedné skvělé skladby za druhou moc nedovolí řešit nepodstatnosti. Zvláště, když je jim to ještě daří lehounce dokořenit atmosférou francouzského šansonu, nebo vůní studentských bouří z konce 60. let. V těch melancholičtějších momentech mě dokonce napadali jména jako Pete Seeger, Joan Baez, Phil Ochs nebo Billy Bragg. Nemám nejmenší ponětí jak se to 12XU povedlo do jejich hudby dostat a za spoustu mých pocitů může určitě i zpěv v rodném jazyce, zejména za ty týkající se šansonu a francouzských protestsongů z 60. let. Každopádně má ale tohle vše naprosto zásadní podíl na tom, že jsem se do "Les Grandes Mareés" zamiloval a to kompletně. Kromě úžasné muziky má totiž i moc hezké grafické zpracování, které se evidentně točí kolem jednoho starého bazénu. Ze všeho dýchá velmi sympatická skromnost, jež jde ruku v ruce z touhou několika obyčejných kluků vyprávějících o svých životech. A že to není jen póza, dokázali na tom zmíněném koncertě Na Půlce, když dali celou polovinu z vybrané (a opravdu nevelké) částky Inservibles, přestože vůbec nemuseli.
http://weare12xu.blogspot.com/
|
