Na gramci mi právě dohrála žlutá deska od Daïtro. Je o dost jiná, než ty předchozí, hodně se tam zpívá, je přímější. Napadá mě, že přesun priorit Juliena (kytara) a Gwenna (basa) směrem k 12XU, kde hrajou společně  s Hughuesem z Baron Noir a Flying Worker, a nověji i k Baton Rouge (což jsou 4/5 Daïtro – bez zpěváka) je dost přirozený. 12XU hráli už nějakou dobu paralelně s Daïtro, vydávaj jak o život a zdá se, že je to baví čím dál víc. Poslední turné brali spíš jako zajímavej výlet a celkově se držej nohama na zemi. Možná, že tahle recenze je trochu zbytečná, protože 7“ box, na kterej jí píšu, byl limitovanej na 50 kopií a je už dávno vyprodanej. Ale jednak jsem jí chtěl napsat, hned jak mi ho pošťačka donesla,  jednak asi není příhodnější okamžik, než týden před jejich koncertem v Praze (ano, je to částečně promo) a zároveň si myslím, že je to dost zajímavý počin, který si zaslouží trochu pozornosti.

 Takže o co vůbec jde? V rozmezí let 2008 a 2010 12XU vydali čtyři sedmipalce. Na každém byly dva songy. Hned od začátku avizovali, že to bude série. První byl nahranej v listopadu 2008 a poslední v lednu 2010. Všechny si nahráli sami s pomocí kamarádů, všechny mixoval Will z Orchid. Když si je poslechnete za sebou, je to něco jako letokruhy stromu. Jasně slyšíte vývoj. Na první z desek je úplně zřetelně slyšet, že se snažej znít jinak než Daïtro. Evidentní inspirací jsou kapely jako Wire nebo Hüsker Dü. Hodně jednoduchej punkrock se silnejma melodiema, jemným zkreslením a melodickým vokálem. Postupem času se vnitří souboj s hudební historií Juliena a Gwenna vytrácí a přichází rovnováha – 12XU se přestali bát i smutnějších a víc „emo“ vyhrávek, což jim podle mě dodává na přirozenosti a energii. Taky jsou znatelně vyhranější a dokonce i zvuk se zlepšuje. Pamatuju si, jak si Hughues u mě doma chtěl něco pustit, neomylně vytáhnul desky Masshysteri a zpíval si s nima všechny songy. Teď mi dochází, že určité podobnosti tady budou. Ačkoliv jde o jinej styl, já tam pořád hodně slyším i ty Daïtro a myslím, že to je z velké části kvůli zvonivému telecasterovému zvuku kytary a taky kvůli těm melodickým vokálům, které provázely žlutou desku, o níž jsem psal na začátku.

 No, to by bylo k hudbě, ale v tomhle případě je neméně tak důležitý balení. Takže, jak jsem psal, 4 sedmipalce vycházely průběžně. Třešničkou na dortu je pak box obsahující všechny z nich, navíc v perfektním balením. Hughues pracuje v sítotiskové dílně, takže nebyl problém si se vším vyhrát. Pěkná kartonová krabice s potiskem obsahuje 4 desky se samostatnejma obalama, které když položíte vedle sebe, zobrazujou kus julienovy kytary. Velké otvory na deskách jen dokreslujou styl. Další proprietou je šestnáctistránkovej booklet popisující historii vzniku jednotlivejch desek a prokládající to fotkama a historkama z tour. Hezký čtení. Pak tu máme ještě papír s notama (!) a textem jednoho songu. Dále kartičky s fotkama zobrazující členy při jejich oblíbených činnostech. Vtipnej je zejména Gwenn, kterej si čte sportovní noviny. Ještě jsem uvnitř našel samolepku, placku a, pozor, otvírák s nápisem „I am a proud owner of the 12XU single series box set.“ No a abych nezapomněl, co vše je uvnitř boxu, tak je tam checklist: 1) 7“ vinyl deska 4x, 2) kompletní booklet, 3) špatná angličtina, 4) podepsané obrázky, 5) placky a samolepka, 6) kytarové noty, 7) špatnej humor, 8) kód k stažení, 9) zlomená palička (ta tam nebyla – zřejmě další špatný vtip, hehe).

 Box vyšel v kooperace tří labelů – Purepainsugar, Puzzle a Echo Canyon. Dva z nich dělaj členové kapely. Dneska vychází první velká deska 12XU, příští sobotu hrajou v Praze. Nechci slibovat hory doly, ale myslím, že aspoň ten špatnej humor určitě bude. A to je možná to nejdůležitější.

http://weare12xu.blogspot.com