(Feral Ward)
Nechápu. Jak je možný, že japonskou desku roku vydali AI, přestože letos vyšla nová deska Paintbox?! Jejich "Trip, Trance and Traveling" sice notnou dobu neopustilo můj gramofon, nicméně, když na něj pak dopadli AI, zůstal jsem jen stát s otevřenou držkou. A pak jsem si rozbil hlavu o zeď.
Kapela s podivným názvem rozhodně nesdružuje žádné nováčky. V sestavě najdeme členy legendárních Warhead a mnozí z vás už asi tuší. Warhead byli jednou z nejpsychopatičtějších japancore kapel a předcházela je pověst všehoschopných bláznů. Důkazem pak byly jejich desky i koncerty ze kterých doslova tryskala divoká punková energie. No a jestli AI něco nepostrádají, pak je to přesně tenhle element. Dokonce si troufám kacířsky tvrdit, že jsou v tomto ohledu ještě o kus dál, protože vlna energie která doslova prýští z téhle desky je prostě neuvěřitelná. Několik úderů na otevřenou hajtku, krátká kytarová vazba a pak totální exekuce (pozor, ne Exekuce!) v podobě kurevsky rychlého nástupu, který vás smete z povrchu země. Okamžitě poznáte japonskou kapelu, ten feeling je nezaměnitelnej, ale zároveň v sobě mají AI něco, co jsem ještě neslyšel. Oni jdou totiž od začátku mnohem přímější cestou k jádru věci a tak je jejich pojetí čitelnější, než tomu obvykle u japancore kapel bývá a tím také vyznívá o trochu více melodicky. Kapely jako Forward, Deathside, Judgment, Crude nebo Paintbox totálně miluju pro jejich umění znít současně chytlavě a melodicky i jako totální bestie a AI jakoby přesně tohohle chtěli docílit. Jejich písničky zní jako práskání karabáčem, bicí jsou totální kanonáda a kytary solí geniální vyhrávky vždy přesně v tu pravou chvíli. Je to celý tvrdý a nasraný jak hovado s klasickým distort zvukem, ale jak říkám, zároveň se v tom nikdy neztratíte, pořád máte nit a tím pádem jen fascinovaně čumíte a přemýšlíte jak je možný to takhle zahrát. Něco podobného mě kdysi odrovnalo na prvním singlu Vivisick, ale AI více ctí klasický Burning Spirit sound, včetně typicky frázovaného vokálu. Ale ani ten není tentokrát tak destruktivní, ale stejně jako hudba trochu více čitelný, bez toho aby ztratil sílu, zvláště když je občas podpořen klasickým sborovým skandováním. Prostě nepochopitelná věc. Když jsem viděl AI v létě na ilegálním koncertě ve skladišti na periferii Austinu (jeli US tour s Warcry) byla to čistý distort chaos s naprosto šílenou show o kterou se nejvíce zasluhoval malý zpěvák nespecifikovatelného věku (ale tipnul bych mu hodně přes 40), který řádil jako hovado. Bylo to odehrané s nelidskou energií, přestože byly 4 hodiny ráno a přesně tahle psychopatie je zachycená i na "The Sounds of Hearts" s tím, že deska je mnohem stravitelnější než koncert. Navíc jak bývá u Feral Ward zvykem, je uložena do parádního obalu z tvrdého kartonu a v bookletu najdete texty jak v originále, tak přeložené do angličtiny. Fakt to zkuste, nebudete ani v nejmenším litovat!
www.feralward.com
|
