Hodně sázím na první dojem. Ať už je to dobře ne, první dojem je asi klíčový a horko těžko se někdy i se zcela milným svým prvotním pohledem vypořádávám. Při spuštění právě horkého alba „State of unrest“ mě naskakují myšlenky, že mám tu čest s dobrou, ale přesto ořízlou verzí Propagandhi, trashové výjezdy kanaďanů jsou zde nahrazeny parádním vokálem. Síla motoru prvotřídní - tedy táhne to, ale jsme přeci jenom v jiné výkonnostní třídě. A po čase to přichází. Cítím, že jsem lapen a svoji závislost volím bez okolků další slastnou porcí, takže repete 13 valů a jedem nanovo. O téhle kapele jsem neměl sebemenší tušení a jsem rád, že díky Black Star Foundation máme možnost zase přičichnout k tomu co bylo ve zlatých devadesátkách hlavní švédsky vývozní artikl. Tedy skate punk. Rázná skandi odpověď na americký kontinent ve znamení kapel jako Satanic Surfers, Millencolin, No Fun At All apod. A co víc, při poslechu mě to docvakne. Tady přeci zpívá stará známá persóna švédského melodického punku Rodrigo, který vedle Intensity očaroval především svým vokálem milovníky melodického dravého hc v Satanic Surfers. Hned jsem klidnější, zdravé punkové kořeny jsou tady zaručeny. Kapela Atlas Losing Grip má šestiletou historii a album State of unrest je jejich velká druhá deska. Zpěvák Rodrigo ovšem není v ALG od začátku. Propojení s kapelou začalo coby hostování na debutu, které vykrystalizovalo ve vzájemnou sympatii, která dosáhla vrcholu po té co Satanic Surfers si řekli dost. Rodrigo převzal mikrofón od do té doby zpívajícího basáka a první společné snažení se projevilo na dva roky starém MCD Watching the Horizont. Naservírovaných 40 minut je ve znamení klasického punk/melodického hc ve kterém rychlost je protkána melodickými nápady, dvoušlapkovým ťukecem, kytarovými vyhrávkami, sborovými popěvky a hlavně skvělým mělo zpěvem. Jak si můžeme být jisti, politicko osobní, někdy hodně malancho, texty to jistí. Reinkarnace švédského skatepunku se povedla znamenitě.
