Autistic Youth si dali s novou deskou na čas a podle mě moc dobře věděli, co dělají. Přestože jejich první album "Landmine Beach" bylo punkovou scénou přijato velmi pozitivně, nesnažili se hned za půl roku vydat další uspěchanou desku, ale pěkně si počkali, až napíšou dostatečné množství silných skladeb a ještě je nechali pěkně usadit. Výsledkem je "Idle Minds", deska, která je až neuvěřitelně dospělá a vyzrálá, zvláště když vezmeme v potaz, že ji nahrála parta fakanů z Portlandu. Skutečně, Autistic Youth vypadají jako parta klučinů a když si vzpomenu na jejich koncert s Masshysteri v Jelení, tak musím konstatovat, že fotky tentokráte nelžou. V mnoha případech to může být hendikep, ale tady to funguje jako obrovské plus, protože ten jejich přehled a nadhled je naklonován výbušnou punkovou energií, která tepe v jejich srdcích a tak má nové album úplně všechno, co má tahle muzika mít. Předně tedy parádní a totálně chytlavé melodické nápady. Takové ty zvonivé kytary, které si v určitém momentu ukradnou celý song pro sebe, přestože se se vlastně objeví, jen na pár místech. Způsobují ale to, že už po prvním poslechu si je zapamatujte a při dalším už na ně podvědomě čekáte. Je v tom ale pořád to kouzlo objevování, protože Autistic Youth s tímto prvkem pracují dokonale a dávkují ho přesně tak, aby vás to bavilo poslouchat pořád dokola. Někdy máte pocit, že melodie jen tak poletují nad samou strukturou skladeb, což ve mě evokuje vzpomínky na desky Wire nebo Gang of Four. Oproti nim jsou ale Autistic Youth mnohem víc punk, s pevnějším a sevřenějším základem songů, tvrdšími bicími a parádní basovou linkou, která dokonale sekunduje kytaře. V některých chvílích slyším ozvěnu Kodaně ( No Hope For the Kids, Young Wasteners), jindy zase Kalifornie (Adolescents) a samozřejmě Portlandu. Jednoznačně největší inspirací totiž zůstávají pořád Wipers a ze současných kapel pak určitě Red Dons (jejich poslední deska je fantastická). Navíc se Autistic Youth naučili dokonale pracovat i se zpěvama a tak na mnoha místech vytváří geniální atmosféru jen pomocí jednoduchého, ale totálně osvědčeného óóóóóóó óóóó óóóó. Harmonie vokálů a občasné sbory vždy na těch správných místech, jen podtrhují strhující a zároveň trochu temnou náladu a obrovskou energii, kterou má tahle deska v sobě. Naprosto dokonalé spojení melodických nápadů, zvláštní odtažitosti a zdravé punkové nasranosti, která je vyjádřena i skvělými texty, nebo také jasným vzkazem na banneru, který je pověšen za kapelou na jejich koncertě a kde zatnutá pěst nekompromisně drtí hákový kříž. Jestli hledáte opravdu dobrou hc/punkovou desku, tohle je můj tip začínajícího podzimu.
myspace.com/autisticyouth
|
