Praha - Futurum, 3.7.
Do pražského Futura jsem dorazil něco před devátou hodinou, navyklý na pozdní začátky koncertů. V tomto případě jsem se ale pořádně seknul: připravil jsem se nejen o vystoupení Action, na které jsem se dost těšil, ale i o půlku setu bandy Delusion.
Tu jsem viděl ten večer poprvé a musím na rovinu napsat, že jsem nestačil valit bulvy. Znal jsem jednu písničku z benefiční kompilace pro Svobodu zvířat, ale na živo to bylo ještě mnohem lepší. Těžkotonážní hardcore, zahraný s energií a nasazením, bez zbytečných hudebních klišé. Poctivá dávka muziky, která sice nedokázala rozhýbat publikum natěšené na kultovní Hatebreed, ale určitě se zapsala do srdcí mnoha diváků. A to se počítá, protože se to určitě projeví v budoucnu. Jméno Strakonice za jménem kapely jako spolehlivý indikátor melodické skate music vzalo ten večer v širší společnosti definitivně za své.
Po kra?oulinké pauzičce, která nestačila ani na pokec, se pokračovalo "velkou" předkapelou ze země za velkou louží, straight edge legií Throwdown. Opět, těžkotonážní hardcore, ještě o stupínek energičtější než Delusion. Publikum se pomalu dostalo do varu, zpěvák odložil tričko (a ukázal, že má na tenhle styl na těle proklatě málo kérek :-)) ), pobíhal a poskakoval po pódiu, oba kytaristé vyváděli se svými nástroji doslova bale?ácké kousky (část je zachycena na fotografiích, skoukněte!), prostě show jak má být. Škoda jen, že set Throwdwon trval jen chvilinku, odhadem tak dvacet minut, a o přídavku nikdo nehodlal diskutovat.
V sále se rozsvítilo a nastalo zatraceně dlouhé čekání na hlavní hvězdu večera, kultovní Hatebreed. Snad nikdy jsem nezažil tak dlouhé čekání na kapelu a pochopil jsem, proč se začínalo tak brzo... Atmosféra houstla, stejně tak jako koncentrace lidí pod pódiem. Ti chytřejší a znalejší si obrátili čepice dozadu, aby jim kšilt chránil šíji před poletujícími plechovkami, a pak konečně...prásk a Hatebreed jsou na pódiu. Na rozdíl od předešlých kapel působí takřka líně, zpěvák se pohybuje pomalu a s rozvahou, oba kytaristé stojí takřka jak přikovaní.
Jestliže Delusion a Throwdown byly nadupané tisícikoňové závodní tahače, Hatebreed jsou na stopadesátku rozjetá parní mašina, kterou nezastaví ani tank. Zpěvák si mohl své snad titanové hlasivky takřka vykřičet, psychopatický kytarista s vytetovaným boxerem na krku vypotil a pohyby hlavy vystříkal asi deset litrů potu, stagediving jel na plné obrátky... Hateshow jak má být.
A to se vším všudy. Hatebreed se rozhodli, že to do nás prostě nabuší stůj co stůj. Asi ve čtvrt na dvanáct jsem si říkal, že už asi budou končit, protože se blížila obvyklá doba vystoupení hardcore kapel. Ale kdeže... Asi po dalších dvaceti minutách se zpěvák zeptal: "chcete další?" A jelo se dál. Další dotaz, stále slabší odezva publika, ale to nikoho nezajímalo. A tak stále dokola. Nakonec zpěvák po další čtvrthodince smlouval s publikem, aby ještě mohli hrát: "ještě jednu?" - následovala opravdu slabá odezva ze třetiny prázdného a dost unaveného sálu - "ok, ok, ještě dvě!" Definitivně se končilo asi deset minut po půlnoci, snad celkem po hodině a dvaceti-třiceti minutách hraní...
A to je vše. Snad jen vstupné mohlo být levnější, tři sta je na hranici únosnosti, a menší klub by Hatebreed slušel jistě víc než nabubřelé Futurum. Ale míst na koncerty není v Praze nazbyt, to dobře vím, a každá akce se musí zaplatit, to vím také. Potěšující bylo, že se na akci sešlo různorodé publikum, včetně pár desítek skinheadů, a společně jsme si užívali hudebního svátku...
Fotky z tohoto koncertu si můžete prohlédnout v sekci MEDIA/PHOTOS.
Více na old.czechcore.cz
|
