Zde je recenze převzatá z Rock & Popu 5/2002 kterou napsal Petr Korál
Albion - Synthpathy
Samuel records & Pohoda records
Chebský Albion na sebe upozornily už v roce 1998 společnou LP deskou s dodnes mnohem známějšími Kevorkian z Prahy. Ale kdo ví, třeba se ti, kteří "chtějí vědět" s Albion konečně seznámí díky jeho dlouhohrajícímu debutu. Jedním dechem je ovšem třeba dodat, že debutem stojícím za pozornost.
Synthpathy je o pocitech a náladách respektive o jejich velice zdařilém - protože barevnými nitkami emotivnosti a naléhavosti skrznaskrz protkaném - vyjádření. Ano emocore je stále asi to nejsprávnější označení tvůrčího počínání téhle kapely. Čili žádný bezhlávý rachot a už vůbec né bezuzdná syrovost a brutalita, ale v podstatě pravý opak: tvrdčí kytarové riffy uložené do hedvábné peřinky působivých - a nezřídka vskutku nádherných! - melodií, mimořádně procítěný vokál a poměrně časté dokreslování soundu "vesmírnými" klávesami. A samozřejmě "pocitové" texty nutící k zamyšlení.
Nu, mám neodbytný pocit, že prostřednictvím této uvolněné a přitom maximálně "zanícené"desky konečně někdo zaútočil na pozici nejlepší domácí emo-HC nahrávky, za niž jsme dodnes považoval Seven Samurai rovněž Západočechů Ember ( na vysvětlenou: ne, na znamenité snímky Sunshine a Lvmen jsem nezapoměl, ovšem ta jsou přece jen z trochu jiného těsta).
 Petr Korál
Převzato z ROCK & POP 5/2002
Více na old.czechcore.cz
|
