(BYO)
Vsadil bych se, že One Man Army jsou právě teď z bytí na BYO Records připosraní, protože vydání tohoto splitka s poppunkovými hlavouny Alkaline Trio je jako celoživotní příležitost. Obě kapely na pátém dílu této stále úspěšnější série splitek se tu objevují na vrcholu svých vlastních způsobů hry a společně dokazují to, že jejich odchylný zvuk tvoří zesílenou kombinaci.
Alkaline Trio zahajují toto splitko šesti novými nahrávkami včetně předělávky Wait For The Blackout od The Damned. První tři zdejší písně tria jsou sporně tak dobré jako jakékoli tři po sobě jdoucí písně, které kapela předtím spojila dohromady. Fine Without You je velice ve stylu hudby z From Here To Infirmary se Skibovými vokály vracejícími se zpět do formy po jeho méně hvězdném výkonu na Good Mourning. Opravdu jsem si užil rozlehlý charakter této písně, nebo? má pocit laskavosti a přitažlivosti. Rychlost je ve středním tempu, ale bubnování je spletité, dávající písni drzejší postoj. Samozřejmě, druhá písnička kapely Hating Every Minute je přesně opačná – přímá, tvrdá a děsivě náladová. Adrianův sólový zpěv v této písni je určitě nad průměrem. Je to třetí píseň tria, jež činí toto vydání výjimečným, nebo? kapela se v Dead And Broken (obsahující rovněž hostující vokál Jeffa Pizzatiho z chicagských hrdinů Naked Raygun) vrací ke svým tvrdým a rychlým kořenům. Dead And Broken by bez debaty mohla pasovat k něčemu jako Goddamnit a je bezva vidět kapelu stále si uchovávající tento druh přednosti. Následující dvě písně Sadie a If You Had A Bad Time jsou pro standard kapely trochu netypické, používají více akustických kytar a zpomalují tempo, avšak po použití jsou stěží k zahození.
Druhá půlka tohoto splitka obsahuje One Man Army chrlící několik nejlepších písní z kariéry kapely. Jsem velký fanda nejčerstvější dlouhohrající desky kapely Rumors And Headlines, protože kapelu poněkud odvedla ze streetpunkového zvuku do mnohem více klasického stylu à la The Clash s novovlnnými vokály. Největší výhoda kterou tito chlapíci mají je, že zpěvák Jack Dalrymple umí opravdu zpívat! Jeho jedinečný hlasový charakter upoutá v The TV Song a nese se celou cestu až do závěrečné skladby Let’s Call It An Evening. Měnivé kytary víří od písně k písni a pevná páteř bicích nástrojů poskytuje naléhavé touhy začít ?ukat si špičkou nohy. Při poslechu One Man Army je snadné začít se podivovat „do jaké míry se zatím punkrock od tohoto stylu pohnul a přiblížil do rukou Good Charlotte?“
BYO pokračuje v nasazování la?ky pěkně vysoko, což vytváří skvělá splitka, a pokud budou stále pokračovat, nedokážu si představit, jaký druh pokračujících výlisků se vyrovná jejich vlastnímu standardu. Tak kdy můžeme dostat na společném splitku 7 Seconds a Good Riddance?
Více na old.czechcore.cz
|
