Tak nám ve dnech 3.8. – 4.8. 2001 v Trutnově proběhl v pořadí již sedmý ročník největšího punkového festivalu v České republice pořádaný jako benefice pro azylový dům matek s dětmi v Trutnově. Zdravotní indispozice a i jistý odpor k velkým akcím (spíš mám raději malé víkendové festiválky) způsobily, že jsem se do Trutnova vydal až v sobotu. Vyrazil jsem v pět odpoledne. Cesta stopem na čtyřikrát proběhla bez problémů a v devět večer jsem byl namístě. Ihned se dostavil první šok: vstupenka na festival na 2 dny stála 500 a po mě chtěli ještě v devět večer v sobotu 400….ale dobrá, akce to je benefiční a jak jsem zjistil , chytnul jsem akorát nejlepší kapely, což bylo způsobeno nepřízní pátečního počasí, kdy musela být hudební produkce kvůli dešti předčasně ukončena.
Takže jsem napochodoval na Bojiště a hned se zaposlouchal do jakéhosi příšerného Oi! Nevím jak se jmenovali, hráli dlouho a u SHARP měli úspěch. Já trpěl…Konečně skončili a po nich nastoupila dnes už legenda české punkové scény,neúnavní křižáci neskutečného množství festivalů: N.V.Ú. Tentokrát pouze s jednou kytarou, ale na jejich výkonu se to nikterak nepodepsalo. Úspěch jaký opět sklidili s výběrem svých hitů rovnoměrně vybraných ze všech alb byl fascinující. Skladby jako Tohle možná projedem, Dneska, Bastard, Kalamajka, Anarchistická lidová či předělávky Baby Baby od Vibrators a především legendární If The Kids Are United od Sham69 přinutili většinu návštěvníků ke sborovému zpěvu a kotel pod pódiem byl zkrátka neuvěřitelný. Nevadil ani drobný déš?. Po asi hodinové produkci je na pódiu vystřídali The Chancers – v současnosti asi nejlepší ska u nás. Vyzbrojeni dvěma saxofony,silnými melodiemi a výrazným zpěvem, roztancovali celé Bojiště, zvláště skinheads si opět přišli na své. Mně osobně tento styl nic moc neříká, ale každý má svůj vlastní vkus. Skončili přibližně v půl dvanácté a zavládlo očekávání prvních „hvězd“ letošního roku. Britští Varukers splnili očekávání, klasické obsazení - kytara, basa, bubny, zpěv. Jejich útočný agresivní styl místy připomínal The Exploited na legendárním albu The Massacre. Občas se sice neubránili úpadku do monotóního „uta,uta,uta“, ale to bohatě vynahradili v pomalejších skladbách, které výborně zvládal jejich zpěvák. Ovšem proslovy,které vedl mezi jednotlivými kousky zrovna nenadchli,nebo? frekvence slov „fuck“ a „fucking“ naprosto přesáhla únosnou míru a o čem mluvil bylo dost nejasné. Stejně tak vystoupení úplně nahého plivače ohně během jedné písně působilo zbytečně lacině. Navzdory těmto připomínkám celkový dojem výborný. To samé už se ovšem nedá říct o další očekávané „hvězdě“ večera – Vice Squad. Moderátor je uvedl s náležitou pompou a dle toho vypadala i jejich muzika. Metalová kytara a punk - rock‘n‘rollový styl doplněný ženským vokálem. Jako přídavek zahráli profláklý letitý hit Ace Of Spades od Motorhead což bylo docela výstižné a sedělo to k jejich vlastním skladbám. Zkrátka nic moc. Po druhé hodině ráno však bylo oznámeno, že sólově vystoupí zpěvák skupiny Adverts, jenž si sám říka TV Smith. Jeho koncert byl naprosto jedinečný. Prošedivělé vlasy, věk odhadem kolem padesáti, postavou takřka anoretik, takže jeho pohybové kreace působili na první pohled úsměvně a člověk se až bál aby se nerozsypal. Akustická kytara zapojená do elektriky, chraplavý hlas s čistým a přitom originálním přízvukem,jenž přecházel od agresivního řevu přes melodičnost až k procítěným posmutnělým polohám, naléhavost v hlase i v jeho prezentaci na pódiu. Vynikající texty, litoval jsem, že na vše má angličtina nestačila. Nicméně písně No Time To Be 21 Years Old,Generation Y, ,hitovka Looking to Gary Gilmour‘s Eyes o které prohlásil,že byla jeho jediným singlem, Old Teenagers či Mainstream Will Snap byli více jak výmluvné. Stejně tak jeho hlášky a trefné komentáře. Například když mu při Mainstream Will Snap praskla struna pohotově ji vyměnil, což okomentoval slovy „Není to přiliš profesionální výměna. Tohle na MTV neuvidíte“ čímž vyvolal smích a spontánní skandování názvu skladby od Dead Kennedys MTV – Get Off The Air! Dále zaujala recitace jeho básně o osudu punkrockového hudebníka…“…není to lehké ale někdy lidé přijdou a řeknou,že jsi jim pomohl změnit jejich život. A to je paráda“. Na některé kousky, kdy na akustiku valil víceméně opravdu punk bylo pogo. Do svého vystoupení se natolik zažral,že mu jeden člověk z ochranky musel přijít oznámit aby už skončil. Publikum reagovalo spontáně,frenetickým potleskem odměnilo každou skladbu a moderátor po jeho skončení musel fanoušky uklidňovat….Jeho vystoupení a vůbec přístup sám o sobě definoval slova „originalita“, “osobitost“, “upřímnost“ a „tvůrčí kreativita“ – nejlepší. Ale dál…Na scéně se objevila jakási italská kapela.Předvedli výkon za který by se museli stydět i Greenday či současní Offspring. Hrůza. Skončili něco před čtvrtou hodinou ranní a nebýt toho,že se že byla slíbená Davový Psychóza, asi by se převážná část publika odebrala již spát.
Davovku jsem viděl v životě teprve potřetí…ne že bych nejezdil na festivaly,ale vy pánové na ně zrovna moc nejezdíte. Nicméně její vystoupení patřilo k tomu nejlepšímu co bylo k vidění. Ač už byly 4 ráno natáhli do kotle spoustu lidí. Jejich drajv,punk/HC styl, melodie, nekompromisní texty plné sdělení .. zkrátka elita slovenské(já říkám i české) scény. Epitaph pre Boha, Som taky aky ja chcem byt, Ludská práva,Urob zo mňa sviňu, Depresia, Spravodlivos? či závěrečná , všemi kdo na Bojišti ještě nespali zpívaná Christiania – to? strohý výňatek z playlistu. O textech i proslovech které frontman kapely vedl na pódiu by se jistě dalo diskutovat,s něčím souhlasit,s něčím už méně…jak kdo. Ale o to právě jde a Davovka působí jako balzám na duši v moři často úplně bezpohlavních,názorově prázdných kapel. Následoval Čertůf punk a nutno dodat, že ač poslední studiové album patří k mým oblíbeným, naživo to pořád jaksi není ono. Jako by se chlapci na pódiu styděli, energie z toho zkrátka nejde, navíc blbé nazvučení kvalitě jistě nepřidá. Takřka Exploitedovské tvrdosti z CD se totiž ani zdaleka nepřiblížili. Ale oproti jejich koncertu co jsem shlédl před půlrokem jistý pokrok přeci jen udělali. Skončili v pět ráno a lidé začínali zvolna opouštět areál. To byl i můj případ, kousek od pódia začali vykřikovat ožralý SHARP různé silácké hlášky a schylovalo se k bitce. Oželel jsem tedy výborný český crustpunk Exekuci i další Slováky Hasiací Prístroj a vydal se na nádraží a posléze na dopolední stop. Ocenil jsem svojí prozíravost,že jsem si na cestu přibalil deštník,nebo? až do devíti ráno se nad Trutnovem spustil solidní liják.
Tolik tedy k hudbě a nyní pár slov k prostředí a atmosféře. K ceně vstupného jsem se již vyjádřil. Byly ovšem věci, které se přejít zkrátka nedají. A to například páteční bitka o které mě informoval kamarád, kdy jakýsi inteligentní skin málem pěstí přizabil jednu dívku. Večer z pátka na sobotu se pak udála naprosto nepochopitelná věc: záchrance přistavěné u Bojiště kdosi prořezal pneumatiky…má to snad být chápáno jako odpor ke společnosti a projev nezávislosti? Další den se od ní ztratila plachta a klíče…Uvědomíme-li si, že zranění v pogu nepatří k žádným vzáctnostem a připočteme-li k tomu kluzké,rozbahněné svahy, lze hovořit o štěstí,že se nikomu nic nestalo, nebo? lékařská pomoc by byla značně ztížena. Co se týče prostředí a publika všeobecně: střízlivý myslím nebyl nikdo, kdo snad ano, ten si to vynahradil řádnou dávkou hulení. K tomu připočtěme značné množství na mraky zdrogovaných lidí (piko a punk si začínají poslední dobou docela tykat), naprosté neustále somrující socky a již zmínění agresivní SHARP,což už je taková tradice punk festivalů. Ale tady zase nechci křivdit, jednalo se jen o menší skupinky, většina antifa-skins byli v pohodě. Další věcí, která nejenom mě dost znechutila byly ceny:18 Kč (!!!) za kelímkové pivo. Na kelímcích napsáno Gambrinus,ale jednalo se o Krakonoš. Pojízdný stánek se dvěma druhy langošů, jeden za 30 ,druhý za 35 Kč – osmažené kusy těsta, jenž ve skutečnosti měli minimální hodnotu…že by také součást benifice? O vegetariánském či dokonce veganském výběru jídel je už vůbec lépe pomlčet. Přítomnost Petra Růžičky, manažera Plexis a pořadatele koncertů v „nezávislém“ pražském klubu Roxy na důvěryhodnosti a tolik propagované nespojitosti s hudebním byznysem,také zrovna nepřidala.
Před nedávnem mi kamarád v Brně při pohledu na alkopunkové publikum před klubem Musilka řekl: “Tohle umírá“. Vypadá to,že měl pravdu. Či snad punk znamená chlastat a fetovat do bezvědomí, k tomu somrovat dokud je od koho? Že by toto byla ona alternativa nabízející odlišný, lepší životní styl a filozofii? A co hudební scéna a vychloubání se tím, že punk je hudba z ulice, od lidí pro lidi…cenové relace v Trutnově naznačovaly něco jiného. To už potom rovnou můžeme začít chodit do klubů typu Roxy, Rock Café, Futurum či na akce v Pražských sportovních halách, platit neuvěřitelné ceny za sterilní kapely stejné od popu přes středoproudý rock až po dokonale zkomercializované druhy metalu, a říkat si jaké krásné kulturní vyžití nám nabízí dnešní hudební průmysl.
Hodně lidí co dříve bylo součástí punkové scény se od ní odvrátilo. Někteří se zařadili do mainstreamu,někteří přešli k hardcoru. Pokud se punk hodlá nadále ubírat tímto směrem asi i já začnu zvažovat jiné možnosti. A jelikož „Mainstream Will Snap“ tak že by…Go Hardcore ?
Více na old.czechcore.cz
|
