V jednoduchosti je síla, a když k tomu namixnete dostatečné a při tom přiměřené množství nejrůznějších aranžérských pastiček, nečekaností a zvratů máte model Anyway 2002, tedy Golf Club. Jo, punk ´n´ rollová jízda, která se rozhodně neřítí jen v modelu sloka refrén sloka, ale z ničeho nic si to pánové hodí trochu někam jinam aniž by to ovšem rvalo za uši a vypadalo blbě, nebo přearanžovaně. To je pak zábavy jak třeba Medvídek v Homeboy začne z ničeho nic zpívat až skřetovsky pištivým hlasem, hodně chytavé a nabušené jsou zase přechody mezi klidem a emocemi nabitou jízdou hned v následující Air Of Suffering, pak je tu Enemy, kde se v refrénu na nepřítele zpívá až skoro vtipně výsměšným tónem. To jen pro ochutnávku a těch příkladů by se našlo víc, ale ani u dobrého filmu není dobré prozrazovat vše ještě před jeho shlédnutím, či poslechem, že ano.
Já osobně starší singly Anyway neznám, takže můžu srovnávat jen s rozjuchanou věcičkou z výběru My Time Is Over od Samuel Rec. A kdybych měl vycházet z tohodle, musím říct, že Anyway se na dlouhohrající debut asi hodně připravovali a kutili a výsledkem je dospělejší a promakanější mňamka, která ovšem tohle rozhodně nemá na úkor už zmiňované energie.
No prostě, řeči o tom, že za parádňáckou muzikou se už dávno nemusí pořád jen a znovu do katalogů renomovaných zahraničních labelů jsou už asi opravdu jen pověstným nošením dříví a svědčí o tom i albová úroda na domácí scéně posledních měsíců. Stejně, jako se již stává pravidlem, že Míra 5 má na svém Day After opravdu čich na dobré věci a Ondřej Ježek zvládá namixovat dobrý zvuk i řádně zamávat producentskou taktovkou.
A a? jen furt nechválím, z obalu i vnitřního přebalu je jasně vidět, že kapela i vydavatel hodně počítají s oslovením také lidí za hranicemi, prostě ani slovo česky. A tohle je možná docela škoda a určitě by nebylo zlé přidat aspoň překlady textů. Howgh – Domluvil jsem.
richard
Více na old.czechcore.cz
|
