Jo jo …, dar takhle psát mají jen chlápci ze Silver Rocket!

Aran Epochal je  hardcore/punk pseudonym Adama (Gnu), který používá na své sólové dráze, na které se potkává s panen Bourkem (Sporto), který má na triku jeho hudební doprovod. Adam je obrovskej chlapík s přibližně stejně velkým srdcem. Jeho cesta se zdá čistá bez postranních myšlenek.

Pro vydávání svých písniček zvolil skvělý nosič - sedmipalcový vinyl. Podobných kousků má venku už několik. Na splitu, o kterém je řeč, je vidět jasná koncepce a jednotná grafika. Baví mě Adamovu cestu sledovat. Vidím, jak se vyvíjí a netrpělivě očekávám jeho další mezníky. Směr, kterým  kráčí, mi je sympatický, s nadšením archivuji singly, které po sobě zanechává. Jsou jako „pankejty“ kolem neprošlapané cesty. Dává to smysl a působí to na mě (a snad nejen na mě) velice inspirativně. Singly jsou láska a tuto lásku většinou s někým sdílíme.

Adam se umí vyjádřit, je básník. V jeho textech ale nečekej jednoznačné pravdy – tady se musíš snažit, abys ho pochopil. Nazval bych to akoholovým opojením s jasnou hlavou. Rýmy nejsou jednoznačné, hledat v nich je příjemná nutnost.

Aran má na své straně singlu „Trop Ten“, což je písnička o přežívání. Silná bassová linka, jistý zralý hlas, básnické obraty, přesnost metronomu a elektronický podklad. Tik, tak, to my jsme písek … .  ( … a to, že na píseckém koncertě hrál předělávku Michala Tučného, mu přidává jen body navrch:) … ).

Pod jménem Edie Sedgwick  se představuje chlapík z El Guapo, Supersystem a Antelope Justin Moyer. Tyhle kapely znám jen podle názvu a tudíž k jeho projektu přistupuji bez jakýchkoliv předsudků nebo očekávání. Zároveň mi hodně napovídá propojení s Dischord Records a tuším, že Eddie prostě nemůže být špatný. Předpokládám, že inspirací pro jeho umělecký pseudonym byla popartová diva Edie Sedgwicková (dívka, ze které Andy Warhol udělal - dá se říct přes noc - hvězdu). Ochutnala slávu i hlubokou prohru, ale o tom vám jistě rád víc poví vševědoucí St.Google. Já k tomu jen napíšu, že tento druh recyklace uměleckých jmen a pseudonymů mě opravdu baví ( v českých luzích a hájích mi to nedá nevzpomenou na Olga Hepnarová Records :)). Eddieho strana je oproti Aranově rozvernější a popovější. Od prvních tónů Eddie zaujme úžasným hlasem, jeho projev je něčím magický. Ať chci nebo ne, vtahuje mě do děje a strhává pozornost jen na sebe. Trochu mi snad připomíná Cedrica Bixler-Zavala – hlavně díky perfektnímu hlasu. Nakonec by mě ale zajímalo, kdo za těmi dveřmi stojí a stále klepe … . (S)

http://www.silver-rocket.org/