Začneme trochu netradičně, zajímalo by mě, jak ses dostal k muzice, jaké byly tvoje hudební začátky?

Moje první krůčky začaly v pokojíku mého bratrance, kde jsem začal objevovat první kapely jako Iron Maiden, Aerosmith, Thin Lizzy a hlavně Metallica, která mě opravdu hodně ovlivnila a moje nejvíce hraná deska odmalička je Master of Puppets a ten vinyl od něho mám doteďka doma na zdi. Takže to byl pro mě ten největší začátek. Pak se na to začaly nabalovat tvrdší a tvrdší kapely, jako byla třeba Sepultura, Testament, Exodus byla toho spousta. No a potom jsem začal zabředávat spíš do těch vod deathmetalu, takže jsem začal poslouchat věci jako Cannibal Corpse, Morbid Angel, Suffocation, Incatation, Immolation a tahle vášeň přerostla automaticky k black metalu, který mě ovlivnil po strašně dlouhou dobu. Třeba EP Deathcrush od Mayhem považuji za naprosto zásadní. Baví mě starý Cradle of Filth a spoustu jiných kapel. Miluju Satyricon, Setherial, atd.

Zajímavé, všichni máme ty začátky asi dost podobné :)

Pak jsem začal objevovat hardcore a všechna poselství s ním spojená, jako zvířecí práva, sweetshopy, kouzlo DIY, což začalo s Minor Threat, Choke Hold, Unbroken. Pak mě začal bavit metalcore jako As I Lay Dying a hardcore/metal kapely. Norma Jean rozhodně. Poison the Well! To jako navždy, to je pro mě nejvíc!

A co kapely z domácí scény?

Tady od nás mám rád Flowers For Whores, ty vážně uznávám, mám ty lidi rád.

At Folsom Prison je tvoje první kapela nebo máš už nějaké zkušenosti s hraním z dřívějška?

At Folsom Prison je moje první kapela v tom smyslu, že funguje se vším všudy. Předtím byly nějaké pokusy se Synkem (zpěv/basa Unwell Done) v death metalových kapelách, což byly takový mini projekty, který stejně po chvíli padly,

Před měsícem jsem vydali svoje první EP, máte už za sebou i jeho křest, jaké se vám dostávají reakce na váš debut?

Reakcí zatím moc není, co se týká známých, tak jsou vesměs pozitivní. Já bych chtěl spíš slyšet ty negativní, kde děláme chyby, kde by se dalo zabrat a tak. Slyšet opravdovou kritiku. Protože když váš kamarád řekne: „Jo, je to super nářez!“, tak je to sice hezký, ale já bych chtěl aby někdo třeba řekl: "Hele ty jo, tohle se mi vůbec nelíbí, proč to neděláte jinak?“ aby jsme dostali podněty k tomu, přemýšlet o naší muzice trochu jinak. Ale já sám jsem s tou deskou spokojen, i když je tam spousta chyb, kterým se do budoucna budeme vyvarovat. Je to první deska, člověk zase nemůže ihned nahrát nějaký klenot. 

Pokud jste se vraceli do nějakého klubu, tak to byl právě Klub v Jelení, který v tuto chvíli už neexistuje, měl jsi k němu nějaký vztah?

Jo, jo, ke Klubu v Jelení mám velký vztah, zažil jsem tam spoustu krásných koncertů, a co se týče atmosféry, tak jsem se tam vždycky potkal s fajn lidmi bezkonfliktní povahy, vždy tam panovala taková domácí atmosféra, která mě vždycky hrozně vzala. A vlastně když teď, myslím že v červenci, ten klub končil, tak to bylo pro mě docela smutný. Protože to poslední léto v Jelení pro mě bylo nejsilnější, bylo to nejlepší, to všichni ví, kdo tam chodil na ty poslední koncerty, že to mělo neuvěřitelnou atmosféru.

A jaký pro tebe bylo, že jste tam hráli?

To že jsme tam hráli je pro mě pocta. Prostě když hraješ někde v klubu, v malý místnosti, jako by v obýváčku u někoho doma, za okny jezdí tramvaje, v zimě se ti kouří z okna, je to prostě úplně něco jiného, je to jako doma. Jako když si uděláš s kámošema doma koncert a zapaříte si, je to sranda. Znamenalo to pro mě moc a myslím si, že i pro spoustu jiných lidí.

A co nějaké plány do budoucna, kam by ses chtěl posunout?

Chtěl bych se určitě zlepšit v oblasti melodického zpěvu, jelikož mě čím dál víc baví zpívat. V poslední době mě právě ovlivňuje spousta melodických hc/punkových kapel, positive hardcore i nějaký punkrocky.  Do budoucna bych opravdu chtěl nějakou kapelu, která bude víc positive, žádnej zlej náser. Něco co bude lidi zvedat ze židlí a bude je to nutit zpívat, aniž bychom je k tomu museli vyzvat. Aby to v nich vyvolávalo nějakou energii a byli prostě spokojení. 

Abychom se nebavili jenom o hudbě. Jaký knihy nebo filmy ze svého archivu máš nejraději?

V poslední době mě dost ovlivnila kniha Miguela Ruize Čtyři dohody – je to o tom, jak se řídit tak, aby byl člověk ve svém životě spokojený. Je to takový univerzální klíč k životu. Je ale hrozně těžký se tím řídit. Když jsem se nad tím zamyslel, nehřešit slovem, to je strašně složitý. Protože já občas během dne použiju dost sprostých slov a tohle se odnaučit je běh na dlouhou trať. Když mě něco naštve, tak prostě jo řeknu „Tohle mě sere!“, s tím nic neudělám.

No a řeknu to naprosto otevřeně, docela mě bavila kniha Hovory s Bohem, i když tam se spoustu myšlenek nesouhlasím, tak mě taky dost ovlivnila a je v ní dost zajímavých věcí, který mě posunuly dál, a díky nim jsem dokázal pohlížet na určité věci, kterými jsem třeba dřív i opovrhoval, tak se nyní na ně dokážu dívat jinak, ať už s respektem nebo nadhledem. Baví mě hodně spekulativní teorie o stvoření světa, ufoni, nadpřirozeno, knihy o duších...

A ty sám máš nějakou filosofii, kterou se řídíš?

Mám svoje určité postupy, které sám v sobě razím. I když je to mnohdy těžké, tak se k lidem snažím chovat hezky a být na ně hodný, i když to s některými lidmi opravdu nejde. Ale pořád se snažím zachovat pozitivní mysl. Někdy to prostě nejde, někdy máš prostě splín a máš pocit, že se ti všechno bortí. Ale mně se právě stává taková věc, že vždycky když lamentuji nad tím, jak je to všechno na hovno a stěžuji si, tak vždycky potkám nějakého postiženého člověka, ať už je to vozíčkář nebo člověk, který ten svět má úplně jinak, tak pak mi vždycky dojde „Na co si tady jako stěžuješ?! Máš se krásně. Máš nohy, ruce, můžeš hrát s kapelou, jezdit na kole, můžeš chodit do přírody.“ Pak mi dojde, že se mám vlastně úplně výborně, můžu studovat, nemusím si vydělávat prostitucí, na to abych mohl studovat nebo na to, abych mohl živit svojí rodinu. Vlastně si žiju docela i v nadbytku, co se týče některých věcí.

To je ale těžký si uvědomit, dokud není člověk konfrontovaný s tím, že by to mohlo být i jinak. Většinu těchto věcí většina z nás chápe jako samozřejmost. Pociťovat dostatek není přece tak „snadné“ jako pociťovat nedostatek, obzvlášť dnes v moderním světě, kdy čím více, znamená tím lépe.

Jak mě teď nedávno okradli, tak jsem zjistil, že všechny ty věci, je vlastně jenom takový pozlátko. Měl jsem tam srdcovky, trika svých oblíbených kapel a podobný věci, ale bez toho se prostě dá žít. Razím pořád tu cestu pozitivní mysli, nejvíc mě v tomhle ovlivnil, mluvím o tom pořád, Bruce Lee. Jeho kniha Pozoruhodné myšlenky, kterou vydala jeho manželka Linda Lee. Pro mě je ten člověk obrovský bojovník, pozitivní akumulátor. Vždycky když natáčel ty svoje kung-fu filmy, tak byl plný energie, pozitivní nálady a celý štáb byl z něho unešený. 

Teď bych se rád zaměřil na tvoje texty, které rozhodně nejsou příliš veselé, nebo spíš vůbec. Texty samotné jak již zmiňoval, jsou pro tebe hodně důležité, z čeho vycházíš při jejich psaní, ze svých osobních prožitků a zkušeností, nebo z vlastní fantazie a představ?

Vlastně texty ke skladbám My Aspect to Dirty Deeds a Vote For Your Candidate na prvním EP jsou, teď nevím od koho, jestli od Chrise nebo Mariána nebo od Jarka a ten zbytek jsem napsal já. Jsou to veškerý moje frustrace a bolest z jednoho období, které pro mě bylo dost těžké a nemohl jsem se přes něho překlenout, takže v těch textech jsou veškerý moje bolesti jakoby uzamčené, je to taková malá Pandořina skříňka, která se ti pak otevře, když si čteš ty texty a posloucháš k tomu tu hudbu.

Mohl bys některé texty víc rozebrat, shrnout o čem konkrétně pojednávají?

Třeba Dreams Come True je zaměřená proti ničení přírody. Vlastně jsem čerpal ze svého snu, ve kterém jsem stál před obrovskou bránou a když jsem ji prošel, tak všude bylo pusto a okolo byly malé děti u kolotočů a v té pustině okoralých stromů si hrály s hračkami. A já jsem viděl, jak ten celej svět jde vlastně do hajzlu.

Mistakes je skladba o tom, jak bychom se měli naučit odpouštět a prostě se překlenout přes sebevětší bolest, kterou nám způsobili ty nejbližší a i když nám bodli kudlu do zad, tak jim odpustit, protože ta negativita v tobě vlastně zůstává, když jim neodpustíš. Takže je lepší těm lidem říct „OK ublížil jsi mi, ale mám tě pořád rád, přeber si to jak chceš.“

Pak Other Ways je vlastně inspirovaný tím Mayským proroctvím a hromaděním materiálních statků moderní společnosti, jak se na poslední chvíli snažíme všechno získat, mít spoustu věcí, které nakonec třeba ani nepotřebujeme.

Poslední text House of Flames je vlastně jeden z mých dalších snů, ve kterém jsem se ocitl ve starým domě, který mám v hlavě uchovaný a mám pocit, jako bych v něm už někdy byl a znám ho naprosto dobře, všude jsou červený koberce, červený obrazy, rudý tváře v plamenech a ten dům pomyslně hořel. Uvnitř jsem potkával různý lidi a různý elementární stvoření.

Já bych ti závěrem předal poslední slovo, moc ti děkuji za tvojí sdílnost. Těším se za chvíli na koncert!

Já taky děkuji. A děkuju všem lidem,co chodí na naše koncerty a lidi, který nás podporují jakýmkoliv způsobem. Takže díky těmhle lidem a rodině.