Balaclava na přelomu tisíciletí patřila k těm kapelám, která doslova bořila hranice mezi publikem a vystupujícím. Energie proudila oběma směry a jejich pojetí hardcore punku zasáhlo jednu generaci. Nebyla to jen hudba, ale také texty, proslovy mezi skladbami, kladný vztah k veganství a celkový přístup k životu bez drog. Po několika letech hibernace letos přišla chvíle, kdy Balaclavě vyšlo kompilační LP s prvníma nahrávkama s názvem Y2K. A to byl také ten pravý čas odehrát dva koncerty. Po pražském červnovém, který stál opravdu za to, přichází druhý - brněnský. Poslední zářijová sobota v Kabinetu Múz. Otázky kladl Jirzophone.
1/ První otázka je většinou cílena na Brno. Balaclava první koncert u nás odehrála ve sklepě DDM v Lužánkách v zimě 1998 a poslední koncert tuším proběhl v Yachtu po boku kapely Endstand v roce 2007. Jaký máte vlastně vzpomínky na Brno, vtipný nebo smutný příběhy a co vám naskočí teď při vyslovení tohoto zaklínadla?
Kuba: Brno je zlatá loď, to platilo. Vtipný, aktivní a nadšený lidi. Platí to určitě i dnes.
Honza: Máš pravdu, v 98 to byl i můj první hc koncert v Brně, hráli tam před náma tenkrát Landmine Spring a byl to atmosférou takový příjemný studentský koncert. Toho koncertu jsem se trochu obával, protože jsem měl strach z těch žabomyších válek, které tenkrát ve scéně probíhaly...Straight edge Praha versus crust Brno. Mám odtud vzpomínku na Filipa Fuchse, jak se mi snažil radit při stavění bicích. Už tenkrát jsem si dával pokud to šlo, přechod do 2.stojanu od virblu, né do vidlice na kopáku, no a Filip kroutil hlavou a říkal "to jsou nějaké cirkusové bubny nebo co!?"
Banán: Ano, i já si ten koncert dost dobře pamatuju. Jeli jsme tam samozřejmě autobusem, nikdo z nás tenkrát neměl ani řidičák, natož auto. Koncert samotnej byl super, ale já si hlavně vybavuju cestu ke Kordovi domů, kde jsme spali, jak jsme se s kytarama a činelama pěšky šourali brutální chumelenicí a pak ani nešli spát, ale společně s Landmine Spring koukali pár hodin na nějaký obskurní VHS kazety a pak nad ránem zase pěšky vyrazili na Zvonařku na první ranní autobus. Byl to dálkový spoj z Košic a díky té sněhové kalamitě měl si 3 hodiny zpoždění, protože na Slovenské straně mu musel kus cesty prohrnout tank, zapadly i sypače. Byla to sranda. Hrozně rád pak vzpomínám i na první akci Loser Crew na Kraví Hoře i další koncerty na Yachtu, včetně toho posledního z Endstand. Nastartovali jsme tenkrát v tom roce 98 takovou dobrou unity, která vydržela až do konce. A mam radost z toho, jak to v Brně žije teď a že se sem vracíme.
2/ Začínali jste jako čistě vegan straight edge kapela. Před více jak 20 lety. Od té doby se hodně změnilo, veganství je jednoznačně cool záležitost. Jedním kliknutím, zjistíte kde se nejblíž najíte i v těch nejodlehlejších zemích. Co byl u vás první krok zkusit se stravovat bez krutosti a vzpomínáte na dobu, kdy v obchodech bylo jen sojový maso - kostky?
Kuba: Já už vegan ani vegetarián nejsem a moc dobře si pamatuju na chleba namazaný Ramou s plátky bílého tofu. Lepší polotovary na chleba tenkrát nebyly. Prohlížel se každý obal sušenek, jestli náhodou nejsou nějaké veganské. A jedny („DUKLA" v zeleném obalu) se kupodivu jednu dobu najít daly, ale brzy je zas přestaly vyrábět nebo se "vylepšilo" složení o mléko atd.
Honza: Jo začal jsem jako vegetarián v 93, to bylo hodně krušný, zvlášť celý týden na internátě, dnes nechápu jak jsem přežil střední na chlebu s hořčicí......
Banán: Můj první pokus o vegetariánství nevydržel ani 24 hodin. Vše to změnilo vlastně až první setkání s Honzou a Kubou na koncertě v Žalhosticích, který dělal Roman Soumar. Strávil jsem tam tenkrát celý víkend a když jsem se vrátil v neděli domů, věděl jsem, že už se masa nedotknu. Tenkrát byla opravdu v celé Plzni jedna zdravá výživa, ale zase to mělo svoje kouzlo, hodně se vařilo, když někdo objevil něco veganského, bylo to na malou oslavu. Dost se taky improvizovalo, dodnes si pamatuju na celerové řízečky obalované v kukuřičné mouce, které byly na oběd u Honzy a Kuby doma, když jsme tam dorazil v neděli kolem 11 vlakem z Plzně (vyjížděl jsem půl 8) a pak jsme šli na zkoušku. A na Pavla, jak pravidelně obědval patery "zelené" Dukly hehe. Ty už se sice nevyrábí, ale zase je teď fakt jednoduchý jíst vegansky a pro mě je to pořád hodně důležitý, stejně jako práva zvířat obecně.
3/ Streight edge. Život bez alkoholu, návykových drog. Popravdě v Brně tohle nikdy neletělo. Co vás na téhle volbě vlastně nejvíc štve/štvalo? Osobně mě trochu mrzí fakt, že společnost bere abstinenci jako něco podezřelého, divnýho a synonymum pro nudaře/nudařku.
Kuba: Má to své kulturní kořeny a zvláště pak asi na Moravě. Cítil jsem se „out", protože to v určitém věku není normální, ale našel jsem si fajn lidi v punkhardcore scéně, kteří to kvitovali
nebo respektovali. Dnes chápu, že to lidi zbytečně izoluje, i když se ta tolerance a pochopení ze strany většiny taky určitě posunulo k lepšímu, stejně jako u vegetariánství.
Honza: Těžké odpovědět, ale kdo jednou byl asi zná......je to spíš problém všech aktivit nebo zájmů, které nemůžeš sdílet se svým blízkým okolím. A to byl možná jeden z důvodů proč jsem tenkrát ztratil svoje edge..............Dnes kdy se už 5 let považuju opět za sxe je to jiné, mám milovanou ženu a 3 děti, takže o nějaké nudě nemůže být řeč........
Banán: Mě na tom neštve nic, tedy co se týká vztahu sxe a mě samotného. Nějak jsem si to vnitřně definoval a žiju tak, protože si myslím, že je to pro mě dobré. A s tím Brnem je to dost zajímavé, roky jsi to fakt byl jen ty a Korda, chvilku Filip (nakreslil si X jen dvakrát, vždy na koncertě Balaclava hehe) a myslím, že teď to není nějak zásadně lepší hehe. Ale co, je to fuk, straight edge je prostě punk bez drog, nezachrání svět ani z tebe neudělá lepšího člověka.
4/ Mnozí z vás nestáli na pódiu skoro 10 let. Co byl první impuls jít do toho znovu?
Kuba: Shoda náhod v tu jistou dobu: zážitek z koncertu DARKEST HOUR 10. 5. 2017 na 007 a podpora Ivanovi idee vydat znovu naše první nahrávky, které jsou dle něj top a už vyprodané.
Honza: My se za těch 10 let společně vůbec nesetkali a to byl asi ten prvotní impuls, zase se vidět. Ale určitě mi chybělo živé hraní plné pozitivní energie. Už nyní vím, že mi to bude chybět, ale třeba zase za 10 let to ještě dáme.
Banán: Já jsme si prostě chtěl znovu zahrát ty písničky. Mám je rád. Stejně jako kluky. A vydání desky byla dobrá příležitost.
5/ Červnový koncert Balaclavy v Praze byl doslova zážitek. Neuvěřitelně positivní energie se dala krájet a právě reakce publika, které se od začátku do konce doslova nezastavilo, aby mohlo zpívat s kapelou a lítat ve vzduchu, bylo stejně zásadní jako samotná Balaclava na pódiu. Jaký to bylo na druhý straně sálu?
Kuba: Ta situace byla až fanatická:) Ještě jsem nezahrál ani své 1. sólo a lidi už byli v sobě a na sobě. Navíc i na mém footswitchi. Ani nemohli poslechnout první tóny a už to jelo. A my to tak dlouho cvičili...: )
Honza: Bylo to něco úžasného, vůbec jsem nečekal takovou reakci publika, moc díky všem kteří stáli tam dole pod podiem. Byl to pro mne jeden z nejlepších koncertních zážitků s Balaclavou. A i to byla pro mne taková satisfakce za to opětovné zkoušení (jezdil jsem na zkoušky ve všední den do Prahy z Příbrami a v noci zpět).
Banán: Zažil jsem toho už hodně, ale takový pocit ještě nikdy. Občas to byl až podivně (ale příjemně!) halucinogenní stav, kdy se mi všechno trochu rozmazalo a zpomalilo před očima. Koncentrace energie a její cirkulace mezi publikem a kapelou byla výjimečná a než jsem šel na podium, přál jsem si, aby to takhle zafungovalo. Chtěl bych všem ještě jednou strašně moc poděkovat.
Vojta: Velmi intenzivní. Na jednu stranu stres nepokazit to moc, nadruhou stranu veliká euforie. S klukama jsem si splnil dětskej sen, kdy jsem se jednoho dne postavil na podium s kapelou, kterou jsem do té doby poslouchal/zbožňoval. Takže pro mě dvojnásobnej mazec. Věřte mi.
6/ Napadlo vás někdy, jaký by to bylo kdyby před více jak těmi 20 lety byste se nedali k té "hc/punkové" partě? A má punk v roce 2018 ještě pořád pro vás tu jiskru?
Kuba: Jiskru určitě má a bude mít. Je s tím spojena revolta, která začíná vždy u mladých. Ta otázka mě už napadla a asi bych si punk našel i jinou cestou než přes spolužáky. Pamatuju si totiž, že ještě před pubertou mě fascinovali punkeři s popsanejma koženicama a čírama a že jich tenkrát v Příbrami bylo dost. Byli mi sympatický na rozdíl od metalistů a depešáků :)
Honza: To bych zůstal asi hipíkem a vegetariánem.....Jiskru má pro mne pořád, stále si hledám a sjíždím nové kapely, ale většinou vždy nostalgicky skončím u těch z devadesátek, hehe
Banan: Občas mě to napadlo, ale k ničemu zásadnímu jsem nedošel. Beru to tak, že takhle to mělo být. A jsem za to vděčnej. A jiskru samozřejmě má, stačí se podívat třeba na Loosers, kteří s námi budou hrát v Kabinetu. To, že je z toho generační záležitost, je vlastně kouzelný.
Vojta: Můj punk pro mě jiskru má pořád, ale stejně, jako bylo něco jinýho být punk např. před rokem 1989, je to jiné i dnes, než když jsem před 20ti lety jezdil vykulenej na koncerty na 007. Jsem vděčnej za to, že jsem byl punkem ovlivněnej a nejsem z těch, kteří se koukají skrz prsty např. na ty, kteří byť jen poukazují třeba na lidská/zvířecí práva...
7/ Držme se schématu, poslední otázka patří na každého z vás. Banáne: Tomáš Klus nebo Oldřich Janota? Kubo: Jižní Amerika nebo Asie? Pavle: Youth of Today nebo Chain Of Strenght? Vojto: Jiří Valtr BigBoss nebo František Štorm? Honzo: Boy Sets Fire (do alba Tomorrow Come Today) nebo Refused (do alba The Shape Of Punk To Come)? A jak to má vlastně Balaclava: Nations on Fire nebo Umeå sxe HC?
Kuba: America de Sur, naturalmente! Ale větší vliv na všechny v kapele měla určitě švédská větev hardcoru z 90. let z plodného města Umea. Švédi se inspirovali v americkém straight edge hardcoru let předešlých, jen do toho uměli dát své švédské geny . Dodnes tam máme své favority, i když už nehrají. Shodneme se všichni na Saidiwas, Shield, Refused, Abhinanda.
Honza: Absolutně zbytečná otázka, BSF a Refused jsou moje srdcovky to ví každej co mě zná....a hlavně, když mám nějakou kapelu rád tak ji neporcuji od alba k albu, ale beru jejich tvorbu komplet. Takže má odpověď je: Beru vše. Díky za rozhovor!
Banán: Nedávno jsem dal Tomášovi 8CD Oldřicha Janoty a teď čekám, co se stane. A ohledně Nations On Fire vs. Umea......hráli jsme covery od NOF i Abhinandy, takže obojí mělo na Balaclavu silný vliv. Strike the Match i Burn Again jsou bezesporu geniální desky, jedny z nejlepších, které kdy evropská scéna vyprodukovala a pro mě byly inspirující třeba v tom, nebát se psát přímočaré politické texty. Umea pro mě ale větší srdcovka i proto, že tamní kapely měly dost zajímavej vývoj.
Vojta: Oba dva pánové jsou žijící legendy. Stejně jako např. v hokeji (kterej mě nezajímá) kdy kolébkou sportu je Kanada a Češi patří k jeho ikonám, oba zmínění jsou stejné persony světového blackmetalu. Osobně jsem měl tu čest poznat pouze pana Bigbosse na společném koncertě s mým projektem Hnus Umírající. Zážitek nevšední. Něco jako vánoce pozpátku. A byl jsem velice příjemně překvapen, jak dobře to jim to s Root hraje a jak zábavnej jejich set je! Nicméně tato volba musí dopadnout ve prospěch F.Štorma a Master´s hammer -skrz album Jilemnický okultista pro mě naprosto zásadní kapela! Nemám rád generalizování muziky na základě státních hranic, ale existuje jedna výjimka - neuvěřitelná líheň top muziky od undroše po mainstreem - Švédsko. Abych se držel otázky: Shield, Purusam, nebo Saidiwas jsou kramle zasekaný hluboko v mém srdci a kdykoliv na ně jen pomyslím, mám husí kůži a musím vyexovat půlitr ležáku. Dodnes top muzika. Nadčasový, originální, geniální... za mě jasná volba bez vteřiny přemýšlení!
Pavel: Ray Cappo mě při své poslední návštěvě Prahy obehrál v piškvorkách o několik Star Wars postaviček, které už jen tak neseženu. Takže radši mám rozhodně Chain of Strenght!
