(Kranky)
Ano, vím, bude to všechno znít pateticky a možná až úsměvně. To je v pohodě, jsem s tím naprosto smířenej. Upřímně řečeno, opravdu jsem se snažil napsat to "nepateticky", ale po pár pokusech jsem prostě rezignoval. Nejdůležitější pro mě teď je to, aby si alespoň jeden z vás tohle album poslechl, protože v tomto stylu jsem letos neslyšel nic lepšího. A jsem naprosto přesvědčen, že každý, kdo bude alespoň trochu naladěn na podobnou vlnu jako Mathew Sweet alias Boduf Songs, tedy každý, kdo má v sobě alespoň trochu empatie a citu, objeví absolutní klenot. A ujišťuji vás, že fakt, že jste tohle jméno dosud neslyšeli, nehraje absolutně žádnou roli.
Tak teď už ale k desce. Za prvé je nutné podotknout, že je neuvěřitelně křehká, jakoby se celá vznášela ve vzduchu. Má sice jasné kontury, ale je zvláštně neuchopitelná, neustále plující prostorem, ale přesto se nerozpadající. To byla první věc, která mě napadla, když jsem ji poprvé slyšel. Zároveň ale, jak už jsem naznačil, je její osnova pevná a v určitém ohledu velmi jasná. Někdy se sice zdá, že je Methew zcela ponořen ve svém světě o kterém nám sice vypráví, ale my mu nemůžeme úplně rozumět, ale když budete dobře poslouchat, zjistíte, že je vlastně vše úplně jasné. Že to není jen další "nepochopenýzakaždoucenuumělec", který své výpovědi záměrně komplikuje tak, aby byl co nejzajímavější, ale nakonec jsou jen zoufale prázdné. A to je v mých očích obrovská devíza, protože mi to přijde velmi vzácné a v současnosti i docela odvážné. Celá deska je přes svou náladovost a křehkost velmi sevřená a velmi konkrétní. K tomuto pocitu napomáhá i fakt, že základní písničkářská struktura je velmi citlivě, ale přesto zásadně doplněna dalšími nástroji, jež občas převezmou vládu a vytvoří tak velice zajímavý a hlavně silný moment, který celou desku ozvláštní a učiní ji zapamatovatelnou. Stejné je to pak s některými nápěvy a melodiemi, které jsou doslova "hitové". V těchto chvílích má Boduf Songs velice blízsko k jemnějším věcem Elliotta Smitha a to jak barvou hlasu, tak celkovou náladou. U obou je tím hlavním a určujícím něco, co by se dalo nazvat smířením, ale v případě Mathewa bez toho fatálního rozměru. Jeho výpověď je více uklidňující a zadumaná, i když svou sílu si udržuje naprosto přesvědčivě. Na mě tahle deska působí jako balzám na duši. Zkuste si ji alespoň poslechnout, zbytek už pak bude na vás.
Boduf Songs bude hrát 16. května na Dobešce spolu To Kill a Petty Bourgeoisie a myslím, že to bude krásnej zážitek.
www.bodufsongs.com
myspace.com/bodufsongstributepage
Více na old.czechcore.cz
|
