BEAU NAVIRE jsou teď docela hyperaktivní kapela. V poslední době jim vyšly splitka s ADOBE HOMES a SUFFIX, pak jednostrannej dvanáctipalec Life Moves a zhruba před měsícem spatřila světlo světa konečně velká deska s názvem Hours. S klidným srdcem můžu říct, že je to nejlepší materiál, co kdy tahle kapela nahrála. West coast emoviolence as fuck.

Nejdřív trochu keců na úvod. BEAU NAVIRE je čtveřice z Bay Area, kde jednu kytaru brousí kytarista z LOMA PRIETA (loni odehráli super koncert v Praze, kde bylo bohužel jen pár lidí) a druhou kytarista z I WROTE HAIKUS ABOUT CANNIBALISM IN YOUR YEARBOOK, což není úplně tak profláklý jméno, ale šlo o jednu z kapel, která podstatně formovala zvuk moderních emoviolence/screamo kapel z okolí Bay Area. Poznávacím znakem jsou zběsilé bicí, chaotické kytary ze kterých občas vyjedou nějaký ty melancholický melodie a do toho šílený vokály. Často hodně prasáckej zvuk. No jednoduše dost slušnej chlív.

BEAU NAVIRE se až do teď tohohle stylu drželi hodně pevně, ale nová deska je dost posunula a podle mě jednoznačně k lepšímu. Ale to je otázkou vkusu. První věc, která mě překvapila, že nový songy jsou čitelnější. Prostě často tam je znát nějakej rovnější rytmus. V kombinaci s kytarovýma harmoniema, který mi dost připomínaj některý věci od SPIRIT OF VERSAILLES maj pak písničky větší hitovej potenciál. Ale aby nedošlo k mýlce, rozhodně tím nechází ke ztrátě divokosti. Bicí to pořád ženou hodně dopředu, nejednou z emoviolence nátřesku nebo pomalý pasáže vyjede i disbeat nebo sypačka. Všechno pěkně přes činely a co nejvíc brutálně. Vokál je taky místy dost podobnej těm S.O.V. – hooodně hooodně uvřískanej. Pár songů doplnila svým vřeštivým hlasem i zpěvačka z PUNCH (kmenové vazby – BEAU NAVIRE mají společného kytaristu s LOMA PRIETA a ti zas dva členy s PUNCH). Oproti starejm věcem přibyly i ambientní pasáže a dlouhé temné gradace doplněné o mluvené slovo či šepot, což v některých místech evokuje SAETIA. Skoro bych řekl, že to je ideální soundtrack k tomu, když se ráno probudíš, venku svítí slunce, vypadá to, že je hezky, ale je tam příšerný vedro a navíc musíš do práce, takže ti to prvotní dobrou náladu úplně zkazí a ty to musíš ze sebe nějak dostat. Nevím jak to přesně popsat. Na jednu stranu je to fakt hodně naštvaný a brutální, ale na druhou stranu je z toho cejtit strašně moc pozitivní energie.

Co mě příjemně překvapilo, je dobrej zvuk. O ten se postaral Jack Shirley z COMADRE, jehož styl mě většinou moc nebaví, protože je to „málo nahlas.“ Ale tady se mu musím poklonit, protože si myslím, že je hodně velký umění najít balanc mezi tím, aby deska zněla čitelně a srozumitelně a zároveň docílit toho, aby to bylo pořád hodně špinavý a nakopnutý, aby tam furt mohly znít zpětný vazby a nelidský skřípání a pískot. Ale konec konců, to už se povedlo i LOMA PRIETA na jejich poslední desce. Ony tyhle dvě kapely mají kromě kytaristy a zvuku celkem dost společnýho. To nejpodstatnější asi je, že uměj hrozně dobře hrát, ale zároveň nemají potřebu s tím machrovat, takže všechny ty vyhrávky a kudrlinky jsou umně skryté a člověk je postřehne, jen když opravdu chce. Hlavním cílem všeho je evidentně to, aby kapela šlapala jako celek. A to se vede na jedničku.

Obal dělal kytarista Sean a desku vydali Lars a Sabine z RESSURRECTIONISTS na svým labelu REACT WITH PROTEST.

BEAU NAVIRE hrajou v červnu tři koncerty v ČR. 16.6. v Praze, o den později v Hradci Králové a následující den v Orlové. Nepropásni to.

Beau Navire from Erick Saenz on Vimeo.