|
Várka cédeček z belgického Genetu slibovala nekonpromisní cval mezi ušatými hlavami všech nepřátel SXE a proto sem se na ní tak těšil. Ale nebylo nakonec všechno tak, jak si člověk vybájí. První jsem prubnul hned ze svrchu se melancholící obal CD Leiah - Surrounded By Seasons (2001, stopáľ 42:17). Huuu, jedna z nejvychvalovanějších švédských kapel současnosti mě zaskočila hned nadvakrát. Poprvé naprosto precizním zvukem a napodruhé popovým nábojem, který jako by bratři Lehnbergovi odňali post-britpopovým kapelám. Kalící se ocel z Gävle se prostě nekoná, kapela mistrovsky proplouvá ozkoušenými útesy, kde se již plavili například Elliott nebo If Only Call Me Johathan. Přitom je to obrovská škoda, protoľe například taková Week-End, začínající zkreslenou basou, je skvostem mezi jak vejce vejci podobnými emo-rockovými nápěvy dneška a její začátek zní spíą jak vrcholné lo-fi tracky z produkce Lou Barlowa poloviny devadesátých let. Závěrečná dvojička - Skyler Is Skyler a Stow vás dokáže přimrazit k podlaze naprosto spolehlivě a pak vás rozpustit v pochmurné náladě jak vysoce koncentrovaná kyselina. Leiah mají spolehlivě tři a půl z pěti celých (samozřejmě rudých) hvězd. Z naprosto jiného soudku se rekrutují Reliance - All Good Things To Those Who Wait (2001, stopáľ 39:20), rozbíhající téměř čtyřiceti minutové CD na způsob zapomenutých/nezapomenutelných Scorn. Úvod matoucí jak nápověda u maturity, protoľe ve skutečnosti proti vám stojí uchroptěný a ufuněný moloch, rádoby brutálního metal-coru, který má zvuk jak z p***le. Nuda, udýchanost, nuda.Vzhledem k faktu, ľe jsem poměrně nedávno viděl německé Block 104 je tohle podobné nudli, předčasně vytaľené z nosu.Holanďani by měli hlavně hulit a nesnaľit se porcovat lidi, tupejma a nad vąema ostatníma nástrojema vytaľenejma bicíma. A k tomu se hodí Marquezův citát z bookletu snad úplně nejvíc - "Konání je nejlepší forma řeči". Víc hulit a za rok nebo dva zase na viděnou/slyšenou. Mohutný, až sabbatovský úvod miniLP Circle - The Day Elvis Shook His Ass (2001, stopáľ 17:22) je docela milou vějičkou na zmlsané posluchačovo ucho, a ostrý hardcorový nástup těľící z rock'n' rollové břitkosti prolíná svoje brusné kotouče s nadýchanějąím vokálem. Zvuk je víc neľ obstojný a tak není při délce desky problém udržet posluchačovu pozornost. Ano, samozřejmě, že vás můž z klidu vytrhnout všudepřitomná přítomnost tisíckrát opakovaných postupů, ale probůh, co byste to po Genetu chtěli, aby utnuli letité pojítko k hardcoreovým kořenům?.To by se opravdu nemuselo zdařit, a tak kvituji Circle jako velmi sympatickou záležitost, kterou si poslechnu více než jednou a z jejichž energii po vzoru českých Anyway budu rozbíhat další perný den na týhle zavšivený Zemi :o). Man Versus Humanity - In The Line Of Fire (2002, stopáľ 22:45), z těhle Němčourů šel trochu strach, ale ruku na srdce, tyhle panáčci si vás velmi záhy získají. Uštěkanej chaotickej styl hard-core, sypačka na entou.Prostě milá záleľitost, která rozhodně není braná na lehkou váhu (podpora Mikea S., šéfa Troubleman Unlimited, ta svědčí o mnohém). Štiplavost textů a opravdu adekvátní zvuk, kterej se na vás sype v podobě střepů z rozbitejch kytarovejch riffů. Žádnej nablblej metal, kvalitní valivá hutnost kombinovaná z pekelnejma změnama rytmů. Pokud bych měl ukázat v aréně, tak jdu palcem nahoru. Inspirace brutální realitou pro ně není obsesí na jedinou sezónu. Leiah a Man Vs Humanity jsou v týhle várce cedičů modrý a červený světlo belgickýho HC majáku.
Více na old.czechcore.cz
|
