Big D And The Kids Table se dali dohromady v americkém Bostonu v roce 1996, tedy ještě neovlivněni obrovským boomem, který zažila fúze ska a punku o cca rok později.
Odkojeni hlavně na metalu a punku si brzy vytvořili jedinečný a nenapodobitelný styl, který mixuje prvky klasického hardcoru, mladé anglické školy okolo Household Name Records (No Comply, Five Knuckle) nezřídka ovlivněné Iron Maiden, west-coast ska alá the Toasters či the Planet Smashers, navrch s vysoko posazený deklamovaným zpěvem přípomínajícím Mika D z Beastie Boys.
V roce 1997 natočili tajně po nocích ve studiu, kde pracoval jeden z kytaristů první počin – split EP s hardcorpunkovou kapelou Drexler, Shot By Lammi, který si vydali svépomoci na lokálnim labelu Fork In Hand Records.
Dle zvyku svých mladých anglických kolegů začali jezdit okolo 150 koncertů ročně od USA až po Asii, v roce 1998 vydali split s japonskými Melt Banana a o rok později konečně první dlouhohrající album Good Luck na legendárním Asian Man Records s reedicí na kanadském Stomp Records a anglickém Household Name Records.
Pak původně devítičlenou kapelu opustil druhý kytarista i druhý pozounista a tak ve složení Dave McWane – zpěv, Steve Foote – basa, Sean P. Rogan – kytara, Paul E. Cuttler – trombon, Chris Bush – saxofon, Dan Stoppelman – trumpeta a Jon Reily – Bicí, které se dodnes nezměnilo nahráli punkové burácející album Gipsy Hill EP.
Pak následovala další společná tour s Allstonians, the Toasters, the Planet Smashers, Catch 22, Mustard Plag, Big Wig, Belvedere, Reel Big Fish, Suicide Machines, Voodoo Glow Skulls, Lucky Boys Confusion, Streetlife Manifesto, RX Bandits, the Code, Against All Authority či Five Knuckle a účast na Vans Warped Tour.
V roce 2004 vyšlo na Springman Records zatím poslední album s názvem How It Goes, které ukazuje kapelu v trošku klidnějším světle než její dřívější svižné počiny.
Big D And The Kids table mimo parádní muziky vynikají hlavně energickou a zběsilou show při, které málo kdy všichni stojí v jeden moment nohama na zemi.
Do Čech se vrací již potřetí a představí se publiku 4.4., poprvé v prostředí strahovské Sedmičky za vydatné podpory pankráckých skapunkerů 2v1, kteří vydávají příští měsíc svou debutovou desku. O den dříve zahrají v Brněnském Favalu.
Zpěvák kapely David McWane poskytl HPK rozhovor:
HPK:
Vzpomínáte si na vaše poslední dvě vystoupení v Praze? Přestože nepřišlo zrovna moc lidí, předvedli jste vždy výbornou show. Jak se dokážete motivovat k takovým výkonům i když nepřijde zrovna moc lidí?
David McWane:
Mě může být úplně jedno, kolik lidí na koncert přijde – haha. Prostě hraju se svojí kapelou. Hrajeme hudbu, která nás baví – nesnažíme se primárně bavit někoho jiného. Jednou jsme jeli dvoutýdenní turné s jednou HODNĚ velkou kapelou na kterou chodí tisíce lidí. Moc se mi to nelíbilo, protože to nebylo skutečné. Cítil jsem se jako nějaký zábavní podnik v Las Vegas. Já osobně mám radši malé kluby a publikum, které pořádně neví jestli se jim líbíme nebo ne. To je ten moment, kdy do hraní musíme vložit celé naše srdce.
HPK:
Slyšel jsem, že kapely Five Knuckle a No Comply spolu soutěží v počtu odehraných koncertů za rok. Vy jste jich za minulý rok odehráli 199 a pořád vypadáte, že vás to baví. Jste zrozeni pro život na turné?
David McWane:
No, bylo to 199 koncertů a to nemluvím o přejezdech, to znamená, že jsme na turné byli asi 230 dní. Všem to doporučuju, protože, když zůstáváte pořad na jednom místě, přestanete vnímat v jakém vlastně světě žijete
HPK:
Měli jste někdy ježdění a hraní plný zuby? Byla kapela někdy na pokraji rozpadnutí?
David McWane:
Stává se, že jsou dny, kdy bych místo turné byl radši doma. Ale je jich málo a teď už skoro vůbec žádné. Když chodíš do práce, tak máš třeba dovolenou nebo volnej víkend, ale to my máme pouze v případě, že odpadne koncert nebo když jedem tak dlouho, že už se pak nedá hrát. Tím chci říct…. Chci říct, že nejsme žádný vořezávátka =) a na rozpadnutí jsme nikdy nebyli.
HPK:
Jak píšete, zkoušíte a nahráváte nové věci, když jste skoro pořád na turné?
David McWane:
Láskou k muzice =)
HPK:
V Evropě jste byli už mockrát, jaký je rozdíl mezi americkým a evropským publikem?
David McWane:
Evropané mnohem lépe přijímají nové písničky. Taky někdy protancujou celou noc, muzika se jim líbí, ale oni vůbec nemají zájem o to, kdo se jim to zrovna tak líbil. Třeba švýcaři, prostě tancujou, maj se skvěle a pak jdou prostě do prdele…. divný. =)
Ve spojených státech na „all ages shows“ (kam mohou všichni bez rozdílu věku) se nepije, takže tam většinou přijde víc lidí, kteří se zajímají o naší muziku a ne jenom o pokec s kámošema. V Evropě, kde se všeobecně pije dříve než v 21 letech a kde, jak se zdá je marihuana téměř legální, nechodí lidé na koncerty JENOM kvůli kapele. V Evropě je to taky o kamarádech, balení holek a opíjení se. Jako chodit na diskotéku, akorát, že tam hraje kapela. Sám nejsem straight edge, ale střízlivej fanoušek je lepší než nějakej hloupej opilec
HPK:
Složili jste písničku, která se jmenuje L.A.X (to je kód letiště v Los Angeles). Zdá se, že hodně kapel z východního pobřeží píše písničky s podobnými tématy. (třeba The Toasters – Weekend in L.A.). Je to jen klasickou rivalitou mezi východním a západním pobřežím USA nebo je v tom něco konkrétního?
David McWane:
Ale Toasters to napsali už asi před 10ti lety. =)
Rivalita mezi východem a západem v tom není, nejsme žádnej hip-hop. Je to jenom o tom, že většina kapel dneska stojí za prd. Všechno zní jako v nějakym pepsikolovym disneylandu. Celý L.A. je jenom banda malejch rozmazlenejch bohatech smradů, který celej život akorát prožvaněj a nikdy nepřijdou na to o co ve skutečnosti jde. Všechny pořady na MTV jsou akorát o tom, kolik tyhle „hvězdy“ uměj utratit. Kupujou si trička za 3000 dolarů…. Kurva, já jsem nikdy 3000 dolarů pohromadě neměl.
HPK:
Co tě nejvíc ovlivňuje, když píšeš písničky?
David McWane:
S každou písníčkou je to jiný. Může to bejt kapela, nebo nějaký zážitek, nebo je to nějaký zážitek s kapelou. Teď zrovna je to Paul Simon – hahaha, promiň, ale von je fakt hustej.
HPK:
Co tě poslední dobou hudebně potěšilo a naopak nejvíc znechutilo?
David McWane:
Mám rád The Streets – Magnetic Fields a Melt Banana.
Špatně se mi dělá se všeho špatného ema, screamo, medio coru, kterej všichni teď poslouchaj. Je to blbý, že jsou dneska mladý krmený těmahle Briteny Spears-kapelama. Chci říct, není žádnej rozdíl mezi tímhle a Ashley Simpson! Kde jsou takový DRI, když je zrovna potřebujem.
HPK:
Nemůžu si pomoci, ale tvůj zpěv mi připomíná Mika D z Bestie Boys. Máš je rád?
David McWane:
To je fakt zvláštní…. Hmmm…. Mám je rád, ale spíš než zpěvem mne ovlivňují tím, jak přirozeně působí na podiu. Vzpomenu si na to až se budu na podiu chovat jako moc velkej drsňák. Každopádně dík.
HPK:
Vaše aktuální deska „How It Goes“ je znatelně „měkčí“ a více ska, než cokoliv, co jste vydali dříve. Je to přirozený vývoj Big D nebo nám další deska nakope zadek ještě víc než „Gipsy Hill LP“?
David McWane:
„How It Goes“ mi přijde jako takové pokračování “Gipsy Hill“. Všechny ty písničky vznikaly najednou, takže by měly vlastně patřit na jedno album, i když stylově jsou třeba někde jinde. Jsou to takový pisničky – kámošky… patřej k sobě.
Nová deska se bude jmenovat „Strictly Dub“ a bude to pomalá dub tripová deska, ale pak se zas určitě vrhnem na punk.
HPK:
Slašel jsem, že obdivuješ Iron Maiden. Jseš teda punkáč, metloš a nebo skáčkař?
David McWane:
Vlastně všechno najednou… i když ska teď trochu převažuje… posledních tak 5 let =)
HPK:
Už jste natočili několik verzí videoklipu na cover od Speciále – Little Bitch. Máte v plánu něco podobného udělat i v Brně nebo v Praze?
David McWane:
Pokud to nebude stát víc než 25 dolarů a najdem dost kámošů, kteří nám pomůžou tak určitě.
HPK:
Je holka z písničky GLD skutečná osoba?
David McWane:
Jo, vlastně byly 3. Steve (basák) jednou přived 3 divný holky do nějakého prapodivného hotelu, kde jsme spali a… zbytek je v tý písničce =)
HPK:
Jaký jsou tvoje nejoblíbenější desky a kapely?
David McWane:
The Streets – Melt Banana – The Magnetic Fields – The Cardigans – Old Trojan Dub records – Bridget Bardow.
HPK:
Jaká je scéna v Bostonu? Nějaké nové kapely které stojí za to slyšet?
David McWane:
Jo – DREXEL (www.forkinhand.com) , Stray Bullets (www.forkinhand.com) and Favorit Atomic Hero (www.lonsomerecords.com)
HPK:
Co si myslíš o těhto kapelách?
The Toasters: ty uměj pořádně chlastat
New York Ska Jazz Ensemble: Pořádně je neznám
Helmet: to je jedna z kapel, kvůli, kterým jsem chtěl v kapele hrát. Jsou nejlepší!
Depeche Mode: jo, dobrý, ale všechny ty kapely, co se je snažej napodobit – fuj.
Fantomas: V pohodě, když to někdo pustí, ale sám bych si to nepustil
HPK:
Máš nějaký zvláštní vzkaz pro fanoušky?
David McWane:
Mrkněte na www.obeygiant.com na desku, která se jmenuje The giant rock ‘n’ roll swindle. Na ní jsou všechny nejnovější kapely, který stojej za to. Myslím, že se dá najít i na http://www.interpunk.com
Taky díky za to, že posloucháte skapunk a že jste věnovali 7 minut čtení mejch tlachů.
http://www.hpk.cz
Více na old.czechcore.cz
|
