(Obscene Production/625 Thrash)

Už první singl od těchto grindcore šílenců z L.A. mě naprosto rozsekal, a s každou další nahrávkou to není jinak. Vtipálek by jistě podotkl, že už musím být pořádně naporcovanej. Dodávám, že jako čaj…ehm, ehm. Vtipy mi zkrátka nejdou.
Pro moji osobu, po letech zatraceně dobrá kapela, která hraje grindcore jako grincore a ne jakousi směs želatiny, zvratků a krve. Podotýkám, tohle je věc vkusu.
Na B.P. se mi líbí jak mají jednoduché riffy a přesto dokážou naprosto přesně trefit do černého. Místy mi jejich hudba zní jako Despise you a místy zase jako Napalm Death v roce 1988. Neskutečně kruté, přímé, drtící.
Nahrávka se od země odpoutává hypnotickým intrem, které zní tak násilně, že během několika málo chvil si asi neřeknete nic jiného, než – tohle bude pořádná řezničina. A taky že je. Po úvodním songu „Marching into a bottomless well“, rozjezd na kytaru a jedeme… Bubeník je neskutečný blázen a na bicí udává neskutečné vražedné tempo (Měl jsem tu čest sledovat jeho práci na několika koncertech, a jak jsem nikdy moc bubeníky nesledoval, tak v tomto případě jsem vydržel celou show a šel jsem do kolen. Nádhera), která se v kombinaci s riffy kytaristy, a burácející basou, mění v esenci čistého zla. Devět bičů po úvodu a strana A je ta tam, ani nezvládám vnímat čas. Má to vůbec cenu? Vlastně ne. Ponořme se zpět na straně B. Okamžitý nástup, a po hlavě rovný skok do davu. Arrrrgggghhh, chrochtám blahem. Dalších devět válců s neskutečně zlou atmosférou navazující na předchozí dějství…desátý (stejnojmenný s LP) je mírným zvolněním, koncepčně se rozjíždí pomalu, aby ve středním crustovým tempu ukončil toto album. „Death to everyone“ doznívá ještě dlouho v uších.
Celou tuhle scenérii provází nelidský řev malého vlasatého pěvce. Podle nahrávky bych očekával pokrevní líniji mohutného vikingského válečníka, který zaparkoval svůj drakar někde u amerických břehů a….no opusťme svět fantazie a podívejme se ještě na sestavu. Zpěvák se jmenuje Aron Ramos, na basu hraje jeho bratr Michael. Kytarista nosí jméno Jerry Flowers, veterán L.A. grindcore scény. Pokud jsi ještě nečetl/a nic o této kapele, tak rozhovory s Jerrym si můžete přečíst v posledním K.A.Z. (8) nebo v Hluboké orbě (27) a pokud do vyhledávače czechcore zadáte Bloody Phoenix, tak si ten samej rozhovor z HO27 můžete přečíst on-line. Motor tohoto seskupení se jmenuje  Michael Karubin, jehož rodina pochází z polska.
Skvělá nahrávka, která z mého gramofonu nezmizí přinejmenším několik dalších týdnů. Díky za pozornost.

Album vyšlo ve spolupráci českých Obscene Production (www.obscene.cz) a amerických 625 Thrash Records (www.625thrash.com).