(Exile On Mainstream)
Teprve až když jsem se podíval na fotky téhle dnes trojčlenné kapely a přečet si pár info o tom, jak vznikla coby jednočlenný projekt s nástroji, jako třeba vysavač, měl jsem zcela jasno. Při prvních posleších, které mne ovšem bavily, jsem si totiž furt nebyl jistý, jak přesně to tihle ulítlí i vážní zároveň Rakušané myslí. Teď už mám myslím poměrně jasno. Bulbul jsou prostě kapelou, která se snaží co nejlépe hrát muziku poskládanou z kvanta vlivů, které tuhle trojici baví. A kašlou na to, zda zrovna zní jako elektro, industriál, noise, alternativa, nebo třeba hard core. Bulbul mastí s přehledem, nadhledem a úsměvem na rtech svůj osobitý mix toho všeho a nemá cenu polemizovat nad tím, jak tuhle partu zaškatulkovat. Bulbul štýl prostě.
Ano. Deska nazvaná Bulbul 6 v sobě fakt ukrývá vše, co jsem výše psal. A víte co, než se tady sáhodlouze rozepisovat o všech zákoutích, detailech a zajímavostech, které tohle CD skrývá já vám o téhle desce zkusím říct pohádku. ...aneb, jak by něco takového jako Bulbul 6 taky vzniknout mohlo:
O hudebních bratřích:
Žili byli bratři a každý měl hudební nadání. Ne, nebyli to Češi, kde je prý muzikant každý. Neměli to ale k Čechům daleko. Byli to Rakušani. I začali spolu tvořit kapelu. Byli ještě mladí a tak hráli s lehkostí, punkově a ulítle. Pak se ale u jednotlivých bratrů začala stále více projevovat náklonnost každý k jinému směru. Ten začal stále více ulítávat na scéně elektronické a té reprezentované třeba Cop Shot Cop, jiného to táhlo někam k ulítlé alternativě, další se shlédnul v post industriální temnotě, jako umí třeba Einstüzende Neubauten, jiný si doma stále častěji pouštěl desky hard core a jazz experimentátorů a ten poslední zase se svou basou stále častěji a rád free experimentoval nu a také do tuze vyhulených až tanečních rytmů se s ní pouštěl.
A tak se nám milí bratři rozešli po světě, každý hledajíc kapelu, kam právě jeho srdce táhlo. Uplynulo deset let, každý už to v tom svém někam dotáhl a zastesklo se jim po rodné hroudě. I vydali se každý domů, netušíc, že ti další putují taktéž. Jaké to pak bylo radostné a překvapivé shledání! A že šlo o bratry, kteří se v dobrém rozešli a stále se rádi měli a muzikanti byli, nemohli shledání oslavit líp, než velkým jamem, všichni spolu, jako kdysi! I pozvali tak celou ves a hráli! Každý z nich do hraní vložil, co se mezi tím ve světě naučil, nikdo neměl při hraní hlavní slovo, ale jako bratři táhli za jeden provaz a vzniklo tuze povedené dílo, kde se skladby s nápady a vklady jednotlivých bratrů střídaly jako na drátku a nikomu ze vsi (a nutno říct, že tam žili velcí hudební fanoušci) po chvíli nepřipadalo, že se ty štýly mixují a vaří v jednom velkém kotli, protože tuze chutná poleva z toho kotle nakonec tekla! A tak tam hodovali a i já tam byl a svůj díl do us´ší dostal a protože neumřeli, hostí Bulbul všechny hudební nadšence dodnes!
Tady pohádka končí milé děti. A jen dopřesním, že Bulbul netvoří několik bratrů, ale tři muzikanti, kteří ctí rytmus, chytlavé nápady, hraní si s motivy i jakousi preciznost a kvalitu. A že Bulbul 6 je fakt tuze zajímavý kompilát několika výše jmenovaných stylů a něčeho navíc. A až se milé děti po pohádce vyspíte, můžete si tuhle zajímavou a těžce zařaditelnou desku objednat na webu: www.silver-rocket.org. Navíc, už ve čtvrtek 12. června vás Bulbul, spolu s královohradeckými Elektročas, čekají v pražském klubu 007. Desku vydal label Exile On Mainstream.
A ještě užitečné odkazy:
www.mypsace.com/bulbulshit
www.bulbul.at
Více na old.czechcore.cz
|
