(Lifeforce records)
Uplynulo pět let od doby, kdy se tyto dvě, pro mnohé metalcore kids stále ještě přední evropské metalcorové kapely sešly poprvé na společné nahrávce. Ta i přes slušnou řádku novějších songů od obou zúčastněných, zůstává vrcholným bodem tvorby dodnes. Dvojnásob toto platí speciálně v případě Caliban, jejichž vývoj se poté maličko odchýlil a přestal být množstvím lidí nadále akceptovatelný pro přílišnou direkci směrem k numetalu. Faktem je, že la?ku, kterou si nasadili, jen těžko dokázali zvládat vlasními silami (viz melodické zpěvy), čímž hodnota značně upadala.
Tímto rozporuplným vývojem u obou kapel jsem byl zasažen i já, kdy po počáteční euforii ze začínajícího metalcore proudu, kterého byli Caliban a Heaven Stall Burn v Evropě od počátku hlavními představiteli, nadšení rychle opadlo a pocit, že kromě zvukové alchymie se jejich vývoj bohužel pozastavil, byl všudypřítomný na každém vystoupení a s každou novou nahrávkou. Z toho důvodu jsem ani moc neregistroval chystané přípravy na vydání druhého pokračování Split programu, které se datují rok nazpět.
Došlo ale k tomu, že na jednom koncertě s přílišnou koncentrací nezáživných kapel, vytáhl Stefan z Lifeforce pro ukrácení dlouhé chvíle ještě nezmasterovaný exemplář Split Programu s pořadovým číslem dva. Hned s prvním songem mi bylo jasné, že byla snaha zachovat tolik hodnotný kredit těchto společných dýchanků a že pro překonání toho prvního se sahá hodně daleko. O dva týdny později již poslouchám finální verzi, kterou obstaralo tolik oblíbené dánské Antfarm studio.
Bez alespoň drobného intro prvku by to jaksi nešlo. Díky, že jsme byli ušetřeni bitevní vřavy či vykousnutí obligátního filmového dialogu a na jejich post byl dosazen taneční „space“ odpich, letmo připomínající nového Oriona. Monotónnost vokálu, kterou pro mě HSB tolik pokulhávali a jíž zapříčinili mou absolutní znuděnost dostává knock out a staví Marcuse rázem do pozice skutečného frontmana nejen na pódiu. Ač muzika a strukturování riffů v rámci skladby nezapře svého tvůrce, působí svěže, jakoby to snad ani nebyla ta samá kapela. S druhým songem No One Will Shed A Tear jsem značně znejistěl o jakou kapelu se to tu vlastně jedná. Postupy úvodních tónů smrdí po Caliban a beatdown tempo tohoto druhu není z rukou HSB vůbec frekventované. Po chvíli středně rychlé pasáže s tradiční melodicky trilkující kytarovou podmazávkou, kdy si říkám, že to HSB přeci jen jsou nastává nejsilnější moment, při kterém jsem si jist nerozeznáte během koncertu v publiku nohu od hlavy. V závěru následuje ještě další eso, kterým jsou novátorsky zakomponované blackmetalově mrazivé klávesové sbory. Jen tak lehce, žádný podstatný prvek, ale v pravý čas na pravém místě, dělají zázrak. Intermezzo s islandským názvem Nyfædd Von přijde vhod jako předěl, který pohladí klavírem a houslemi. A ne nadarmo stojí na desce právě na tomto místě. Kanonáda bicích následující skadby If This A Man stojí s ní v ostrém kontrastu. Téměř bez sebemenší úlevy jedoucí mašina na které není třeba hledat z čeho je smontovaná. Jejím úkolem je jet a drtit. Již na minulém Split Programu došlo na dva cover songy, kdy si kapely navzájem prohodily po jedné skladbě. Počet nadále zůstává, jen obou coverů se na tomto cd ujali HSB. Prvním z nich jsme se dopracovali k vrcholu celé této záležitosti. Svou újmu utrpěla kapela Merauder se songem Downfall Of Christ. Jednoduchost originálu dává prostor pro zhuštění atmosféry a přetvoření v soundtrack pro cokoliv, co právě hodláte provést s nahromaděnou energií. Kéž by se tak tato malá ukázka stala základem pro další kroky. Kolikpak lidí asi pozná poslední kousek v jeho přetvořené podobě, když i jeho původci zůstali stát s otevřenou pusou nad jeho verzí pro rok 2005. Jako dárek na uvítanou ztraceného syna zpět na labelu Lifeforce (před sedmi lety ještě Impression records), bylo kapele Endstand jasně naznačeno, jak by měli nahlížet na materiál rozpracované nové nahrávky. Přepracovaný song se jmenuje Destroy Fascism a já u něj dostal opravdu, ale opravdu velký záchvat smíchu.
Caliban si na splitko připravili pouze jeden nový track s názvem The Revenge, což není žádný zázrak, ale ty ostatní, které již znáte alespoň maličko poupravili, abyste nebyli tak úplně zklamáni. Některé songy to beztak potřebovaly velice nutně. Ten jediný nový song již můžete vídat při jejich vystoupeních a poprvé máte možnost ochutnat z něj novou podobu melodického zpěvu v podání kytaristy Denise. Není nijak hnán do zbytečných výšek o což je přirozenější a schopný být prezentován i mimo cd. Andyho vokál zůstává tam, kde byl. Ke konci si vychytejte dvě parádní kopákové detonace na hranici odpálení vašich repro soustav. V nezmasterované verzi byly ješte o značný kus intenzivnější. Arena Of Concealment je zástupcem z alba Small Boy And A Grey Heaven z roku 1999. V podstatě o všech přepracovaných skladbách platí, že v nich kapela zůročila dlouholeté hráčské dovednosti se schopností variace na stejné téma, takže dospějete k větším, či nepatrnějším rozdílům od prvotních verzí. Jestliže jsem zmiňoval, že některé songy by se bez registrovatelných úprav rozhodně neobešly, měl jsem na mysli dva kousky pro jejichž originál byste museli sáhnout po úplně první šestiskladbové nahrávce Caliban z roku 1998. Jako poslední na ní najdete track s názvem One Day. Nedá mi to nezavzpomínat na můj první Ieper fest, kde jsem Caliban ve stejném roce viděl a ani náhodou bych tenkrát nehádal, kde bude stát kapela o sedm let později. U A Summer Dream trochu váhám, která verze se mi líbí víc. Tato nová je samozřejmě tučnější, ale pokud na tom nic nezmění víc poslechů, bude miska vah přikloněna asi přece jenom k originálu z prvního splitu. Bicí jsou v zájmu získání co nejvýraznějšího efektu na můj vkus až zbytečně přehuštěné. Jednoduchostí se někdy získá daleko víc. Přesto si v nové verzi zaslouži pozornost při nejmenším poslední pasáž, kdy se opět nelze v kotli dopočítat končetin. Úplný závěr je opět návratem na začátek všeho. One More Lie byla otvíračka na desce z roku 1998. A je tu do ní soustředěna všechna zbylá energie. Vám už by jí ale v tuhle chvíli moc zůstávat nemělo, protože tenhle split je vrchovatě napěchován velmi poctivou porcí hodnotné zábavy.
Více na old.czechcore.cz
|
