(Deathwish Inc./Resist Records)
Dlouho jsem s touhle recenzí váhal, odkládal jí a nechával moje pocity z týhle desky uzrát. Dneska musím říct, že Australani Carpathian (tenhle název právem odrazuje spostu lidí, který znám, aby trochu zaexperimentovali a dali týhle desce šanci) s deskou Isolation udělali hlubokou rýhu v dřevnatým toku mýho vnímání. Hned na začátku je nutno zdůraznit, že Carpathian se neobjevili odnikud a jenom tak naservírovali opus, kterej zpoza rohu vyrazí dech. I oni prošli obdobím, kde se hledali (stejnojmenný debut a hlavně album Nothing To Lose) a výrazně nevybočovali z mas kapel, který si poslechnete jednou nebo dvakrát a pak je necháte odejít bez hlubšího prožitku. S novým materiálem dloubli i do žeber Deathwish a snad i díky nim teď můžou jejich tóny znít i dál než jen na rodným kontinentě, kde je jejich cesta stále svázána s Resist Records.
I přes pár rychlejch songů je Isolation temná deska. Černej obal nenabízí nic než jen základní informace v olejovým tisku. Názvy songů, titul a release info. V momentě kdy se zahledíte do textů a následujete jejich linie společně s hudbou pochopíte, proč tomu tak je. Nejde o to uchvátit dokonalou grafikou a dechberoucím obalem od celebrit všech artworků. Jde o to donutit kids, tebe i mě, vžít se do děje, kterej i když se odehrává někde daleko, připomíná situace, který se mihly pár minut zpátky v tak blízkém a reálném prostředí. Jako teď si vzpomínám jak na mě, tak dlouhou dobu zpátky, udeřili Chokehold a v mnoha ohledech změnili můj život stejně jako u nás Kritická Situace. Stejně jako režimy, plynoucí životy a jejich majitelé, se mění klima v hard core scéně a Isolation je moderní výpovědí o osudech člověka/lidí, kteří v jiných podmínkách bojují o svoje přežití/existenci na týhle planetě.
Je tohle prokletí nebo pošramocnej důvod k radosti? Tohle je úder správným směrem. Není tu nic navíc. Nic, co by nebylo k slyšení už dříve, jenom to maká o něco víc a razantněji než cokoliv, na co jste byli poslední dobou zvyklí. Je tu víc života a tak jako se mění formy ve filmech, kde už stěží najdete jenom černobílý charaktery, klaďase a desperáty, i tady mnohdy dojde ke střetu nálad, kdy byste nejradši skoncovali se vším, co vás sere - "Nenávidím svoje útroby, nenávidím touhu, nenávidím chtíč, nenávidím lidskost, nenávidím instinktivně. Nenávidím tenhle zasranej svět za to, že nenávidí mě." - Cursed. Z druhý ruky ale občas pokoukává naděje a touha měnit zajetý modely - "Pochybuju, že pro někoho existuje lepší místo. Jsme upíři, živící se nedůvěrou. Je čas dospět a naučit se milovat. Vím, že jsem říkal, že jsme všichni mrtví, ale já dosud nejsem připraven na smrt." - Spirals.
Celkově by asi stačilo napsat, že ten kdo má rád Modern Life Is War, More Than Life, The Carrier nebo Blacklisted, najde sám sebe i tady. Svým způsobem by tohle rčení nebylo daleko od pravdy, kdyby z Carpathian nebyla přes všechen nihilismus a negaci, kterou kontruje tak málo pozitivních slov, cítit taková síla a odhodlání žít a zemřít bez okovů, který si mnohdy sami dobovolně nasazujeme na všech frontách lidskýho bytí. Tahle deska vám na ně aspoň na půl hodiny pomůže zapomenout, tak jako Jack London v Tulákovi po hvězdách.
www.myspace.com/carpathian
www.deathwishinc.com
www.resistrecords.com
Více na old.czechcore.cz
|
