(by DEaFEKT)
Druhá recenze z brněnského kolbiště v krátkém sledu svědčí o faktu, že se tu koncertní sezóna rozběhla v plném proudu. Šest koncertů během září plus jeden v závěru srpna je na město velikosti a charakteru Brna celkem dost. Nutno podotknout, že její začátek publikum z Brna a přilehlých regionů, co se návštěvnosti týče, ustálo se ctí.
Organizátoři optimismem před koncertem příliš neoplývali. Důvodu bylo několik – za prvé již zmíněná akumulace několika koncertů do jednoho měsíce, za druhé tu o tři dny dříve hráli No Comply, kapela s prvky ska, tradičního taháku pro místní publikum a za třetí fakt, že hudba, kterou produkují Challenger nepatří v Brně mezi nejpopulárnější. Zkrátka čekal se velký prodělek.
Na samotnou akci jsem díky pracovním povinnostem opět dorazil pozdě, za posledních tónů Ravelin 7. Dle posbírané kolekce názorů publika se jejich vystoupení líbilo. Bohužel více informacemi nemohu posloužit.
Překvapující a zároveň potěšující bylo, že se chmurné předpovědi nenaplnily a Yacht club byl po delší době opět zcela zaplněn. Svůj podíl na tom měla i velká koncentrace mimobrněnských tváří.
Hlavní událost celého večera, vystoupení Challenger, jsem očekával se zvýšenou mírou zvědavosti. Kapela Milemarker, z jejíž řad se rekrutují členové Challenger, nepatří do mé krevní skupiny. Nahrávka Challenger se mi náhodně dostala do rukou asi měsíc před koncertem. Při jejím poslechu jsem byl příjemně překvapen – svěží neučesaný a melodický styl, který by šlo přirovnat k Leatherface či starším nahrávkám Hot water music. Ovšem Challenger umí místy řádně přitvrdit, což potvrdili i během svého vystoupení. Houpavé rify, melodickou linku nenápadně se proplétající celými písněmi a srozumitelný vokál místy přerušil naléhavý řev jednoho z kytaristů. Ale i v těchto pasážích bylo slyšet, že zpívat opravdu umí. Podobně jako zpěv místy zaútočily i „kytary“ jejichž nenadále prudké rify se tříštily o temeno vaší hlavy. Vůbec na celém vokálním (místy až tři hlasy naráz) a instrumentálním projevu kapely bylo patrné, že se hudbě věnuje už dlouhou dobu. A aby toho nebylo málo pouštěl se jeden z kytaristů do interaktivních hrátek s publikem. Závěrečná jízda na rukou publika byla vyvrcholením jeho výletů před pódium. Škoda vlažnější reakce lidí na celkem energický projev kapely. Možná to způsobila i sama kapela, která se v závěrečné části koncertu pustila do více experimentálních vod a pomalou na psychiku atakující hudbou řádně přihlížejícím pocuchala centrální nervovou soustavu.
Závěrem lze napsat jediné. La?ka je na začátku sezóny nastavena setsakramentsky vysoko. Nezbývá než počkat, co nám přinesou následující měsíce.
Více na old.czechcore.cz
|
