Goodlife recordings
Jaký jiný symboličtější název mohla tahle belgická H8000 legenda zvolit pro svůj návrat! Předchozí deska 'Stake through heart' byla totálním propadákem, za který se snad kapela musela stydět natolik, že to na čas zabalila. V tuhle chvíli je zase už nějaký rok a půl v činnosti, takže bylo na čase předvést, proč to dali znovu dohromady. Snad proto, že objevili nového frontmana, který jako by vyřízl hlasivky tomu původnímu? Přiznejme si na rovinu, že v dnešní době už asi nikoho nemůže nadchnout to, co má na starých deskách Congress takovou atmosféru. A to možná ještě jen pro ty, kteří k nim měli už v oné době jaksi blízko. O jakou kapelu jde, poznáte z 'Resurrection' na sto honů. Co je nového, je asi především sound, dostatečná zásoba kytarových sól, disembodiovsky přímočarých sekaných riffů.
Rozhodně bych uvítal snad i naprosté odloučení od kořenů. Zejména ve spojení s divně frázovaným, jakoby rapovaným textem (krátká pasáž v jinak super zaranžované "Burnout (Dying to get out)" nebo to samé ve "Fever rising: Sanity’s requiem" či "Sin and Punishment"). Znějí tu rozpačitě a snahu o zakomponování nových oživujících vlivů dost tříští. Některé songy zbytečně dělí na striktně nesourodé díly, kdy je třeba přečkat počáteční pasáže, než se dopracujete k nosnému a údernému jádru. Naopak vtipností oplývá za použití stejné techniky úvod závěrečné protiválečné "Human shield".
Myslím že ne náhodou si střihnul ve skladbě "Dogma" jednu pasáž Dwid z Integrity (nyní Sledgehammer). Atmosféra desky mi často jeho kapelu připomíná. Třeba hned v titulní skladbě "Resurrection" s pěkným melodickým začátkem a dost obstojným včelínem o něco později. Když už jsme u hostů, objeví se tu i Wulf z Deformity v podobě dvou vyblití. Škoda že mu nebylo poskytnuto více prostoru! Na dvou jiných místech se zas objeví dost netradiční pojetí melodického zpěvu. Kdo znáte novější nahrávky od Negate, víte o čem mluvím. Hitovka se na tomhle albu hledá velice obtížně. Díky vysoké diverzitě střídajících se temp a účelových riffů záleží na tom, jak komu která kombinace sedí. Já volím lehce přísnou "Seven works of art". Mít řepu na hlavě, už z ní stříká olej do všech stran!
Touhle deskou je třeba se prokousávat a vyzobat z ní momenty dle vašeho gusta. Pamětníci nebudou zklamáni a zelenáči nasají atmosféru na níž jsme my strejdové vyrostli.
Více na old.czechcore.cz
|
