(Insane Society / Phobia Records)
Upřímně řečeno, napřed jsem vydání této desky považoval za celkem vydařený vtípek. Pak se ovšem ukázalo, že to je čirá realita. Tím ovšem přichystané nástrahy neskončily. Protože ve chvíli, kdy jsem si pustil stranu See You in Hell jsem nabyl přesvědčení, že to nahrála úplně jiná kapela. I tady jsem se mýlil. Stejně jako v prvním případě jsem za to ovšem moc rád.
Dokážu si představit, že to je pro SYIH další splněný sen a opět mě to přivedlo k přemýšlení nad tím, jak obrovskou sílu v sobě má hc/punk. Kde jinde se vám stane, že vydáte společnou desku s jednou z vašich nejoblíbenějších kapel. A myslím to teď naprosto vážně, bez jakéhokoliv náznaku ironie. Jsem prostě vděčnej za každej důkaz, že to pořád takhle může fungovat, zvláště pak když to ještě dopadně tak dobře jako v tomto případě. Začíná to hned obalem, který má už téměř klasicky na svědomí komiksový kreslíř, tentokráte Milan Sodoma a který ani tentokráte není příliš veselý. Nic jiného jsem ani nečekal a že je vše jak má být, vám dojde hned jak se rozezní strana Crow, která začíná brutálním heavy metalovým sólem, jež je navíc hned na začátku vymáčeno v pěkně ponuré náladě. Po tomto heroickém intermezu se vše zlomí do klasického břitkého crust metal masakru, kterému od té doby vládnou hlavně hromové blesky v rukou Iron Fista, bývalého bubeníka G.I.S.M. To tempo je nezaměnitelně japonské, stejně jako lámavá a neustále pulsující energie nahrávky. Vím, že tohle je čistě otázka vkusu a že se mnou bude spousta z vás nesouhlasit, ale mě právě tohle úplně fascinuje. Ve své podstatě je to čistá surovost zahraná nadoraz a bez jakýchkoliv příkras, když nepočítáme zmíněná sóla, které ovšem všechno dělají ještě více "nepříjemným" a rozhodně ne stravitelnějším, jak by se mohlo zdát. Je to vlastně zcela autentický mix klasického japancoru, hrubého crust a čistého heavy metalu a přesně tak to zní. Oproti úplně novému singlu Crow, který vyšel teď na Prank (limit 500 kusů) je tahle nahrávka méně distortion, s čistější produkcí a čitelnější strukturou. I tak vás ale tyhle dva záseky řádně pocuchají. No a teď tedy ty SYIH. Jak už jsem napsal na začátku, byl jsem přesvědčen, že to hraje jiná kapela. Dva totální hity, chytlavé a přitom neuvěřitelně energické a nasrané. Jakoby vše do sebe konečně zapadlo, bylo řádně promazáno a teď je to nezastavitelné. Bicí i kytary zní dohromady jako švihání bičem a vytváří bez diskuze hitový potenciál obou pecek, který je ještě podpořen jednodušším Jožkovým frázováním, což je další obrovské plus. Ano, je tam slyšet více Burning Spirit vlivu, ale je to naprosto bez diskuze ku prospěchu věci, takže případnou diskuzi o tom, proč to tak je považuji za naprosto bezpředmětnou. Skvělý je i zvuk, který má velkou zásluhu na výsledném efektu, protože je dokonale "špinavý" a přitom totálně nabušený. Nevím jaký podíl na tom má Jack Control, který tuhle nahrávku mastroval, nicméně je to fakt síla. Snad možná jen zpěv mohl být přeci jen trochu více upřednostněný, neboť v té raw produkci přeci jen trochu zaniká. Ale jinak opravdu smekám a točím to bez prdele pořád dokola. Po všech stránkách mimořádně vyvedená záležitost, která vyšla i v moc pěkné limitované edici. Velmi překvapivě jeden z aspirantů na singl roku.
www.seeyouinhell.cz
Insane society
Phobia
|
