|
12“LP (Dirt Cult Records/Taken By Surprise)
Canadian Rifle jsou punkový trojlístek z města Chicago (Illinois). Rád odpočívám listováním v mezinárodním časopise Maximum Rock´n´Roll a v jednu dobu, se právě o téhle kapele, psalo velice pozitivně. Fungují myslím deset let a v jejich sestavě se již několik hráčů vystřídalo. Venku mají pár samostatných, i společných, singlů a dvě velké desky. Aktuální album nese názvem “Deep Ends“ (2013) a ve státech bylo vydané super labelem Dirt Cult Records (pokud máte rádi melodický punk rock, label zcela určitě prověřte, vyšli zde kapely Needles//Pins a třeba US press skvělý německý kapely Blank Pages). O evropský press se postaral německý label Taken By Surprise Records, kde vychází obdobně zajímavé nahrávky jako na americkém protějšku. Ano, samozřejmě pro fanoušky melodického hardcore punku. Canadian Rifle jsou pro mě od začátku kapelou, o které slyším jen samé plusy a mým osobním bonusem navíc je fakt, že pocházejí z města mého oblíbeného „hitmakera“ Wesleyho Willise.
Pokud se podívám na historii kapely, mám několik zajímavých (možná osobních) záchytných bodů, které mi to nedá nezmínit. Začneme u grafiky, obal singlu „Health“ maloval Al Burian (Challenger, Milemarker, Hellbender – jo, mám doma jejich singl se Sleepasaurus …) a hrál na kytaru na druhém singlu "Canadian Rifle". Obal pro singl „Facts“ zase maloval Timothy Remis, kterého mám rád od prvního okamžiku, co jsem ho potkal. A aby to nebylo málo, když jsme u jména Remis, tak na aktuální desce „Deep Ends“ se o doplňující zpěvy postarala Beth Remis, Timova ségra. No a jednoho ze zakládajících členů Canadian Rifle, chlapíka jménem Jacob Levee, si pamatuju z kapely Fourth Rotor, kde hrál na bassu (vidět jste je mohli třeba na 007, kde hráli s finskými sympaťáky Herodishonest). Byl jsem na tom koncertě a Fourth Rotor byli zajímavá kapela.
Všechny tyhle drobnosti, a možná jich bude ještě víc, mi proběhly hlavou, když se v záplavě desek, které každý (rok) měsíc vycházejí, vyloupla informace o nové desce Canadian Rifle “Deep Ends“. „Omáčky“ jsem napsal až dost, ale o desku jsem zatím hledáčkem nezamířil. Stejně asi nenapíšu nic moc zásadního, je to jasný - Canadian Rifle mě baví od okamžiku, co jsem na ně narazil. “Deep Ends“ je jejich druhé velká deska, může mi chybět ve sbírce? Mohu odmítnout udělat koncert pro takovou kapelu? Přesto, trojice hraje intenzivní a svým způsobem bezprostřední klon Leatherface. Nemyslím kopírku, miluju Leatherface, myslím jejich intenzivní charismatickou vlnu melodií a podbarvenou výrazným chraplákem (pana Frankieho bych mohl poslouchat stále). Canadian Rifle pracují s podobnými strukturami a postupy. Žádný velký výkyvy v kvalitě, jen valící se vlna melodického hardcore, kdy jsou do mixéru naházený emoce, melodie, tah na branku, hlasitost a charisma. Zamíchaný, zbustrovaný, nahlas. Ber to třeba jako tip.
Možná jsem tímhle psaním chtěl jen říct, že Canadian Rifle jsou zajímavá kapela a vy po nich mrkněte, nebo zajděte na jejich koncert. Ano, s partou je zítra děláme v Olomouci, a jestli to bude stejně dobrý, jako bylo třeba vystoupení Needles//Pins nedaleko Rožnova, bude to jízda! Je fakt na co se těšit … alespoň já se těším! “Rock over London, rock on, Chicago”. (S)
dirtcultrecords.bandcamp.com/album/deep-ends
Další recenze/články najdeš na samuelrecords.blogspot.com.
|
