Mám rád blackmetal a jeho různé derivace, ale fakt nemám rád nabubřelost, trapnou hru na hvězdy, názorovou ohebnost tolerující zvrácené utlačovatelské ideologie a další věci, které se k metalu často vážou. O to víc mě zajímají kapely, které tuhle hudbu hrají a přitom vychází z punkového prostředí, tudíž se u nich dá předpokládat aspoň částečný překryv s mým hodnotovým systémem. I tohle je jeden z důvodů, proč jsem kývnul na psaní recenze na nové album kapely CHAMBER, která vzešla z okruhu lidí motajících se okolo známého squatu Zorro v Lipsku.
První věc, která mě na této desce zaujala, byl fakt, že jde o dvojdesku. Vlastně kecám, zaujal mě design obalu připomínající obaly fantasy knížek Terryho Pratchetta. Modrofialová barva a středověkej font. Otvírám gatefold a uvnitř nalézám abstraktní fotku a děkovačky. Samotné texty jsou pak vyvedeny opět středověkým fontem přímo na pytlících na desky. Ty jsou opatřeny fotografiemi, které mi evokují vzpomínky na designy obalů starších německých kapel jako JANE, ENGRAVE nebo ACLYS. Zajímavá reminescence.
Pokládám jehlu na gramec a z repráků se valí masa poměrně dobře čitelného zvuku plného klasických sypaček a včelínů. Je naprosto jasné, že se tahle čtveřice kompozičně asi nejvíc inspiruje u DARKTHRONE z doby Transilvanian Hunger a jejich jednoduchých opakujících se riffů. Zároveň CHAMBER nasáli i vlivy hardcore/punku a grindu a modernějšího zvuku, ale překvapivě se ani moc nepodobají modernějším kapelám jako WOE nebo cascadian vlně. Pokud bych mermomocí chtěl hledat srovnání, udělal bych oslí můstek k poslednímu albu BOSSE-DE-NAGE. Ačkoliv bych čekal blackmetalové chrčení, ozvěny, přezvuky a celkovou špinavost, ať už hráčskou nebo zvukovou, celá nahrávka je velice čistá. Žádné tajemné zvuky, žádný prostor pro domýšlení. Za mě je to jednoznačně škoda. Pravidelné strojové riffy a přehledná produkce bez žádné výrazné charakteristiky mi něčím připomínají německé grind kapely jako CYNESS nebo KEITZER. Možná právě odtud vyrůstají kořeny CHAMBER a já teď přemýšlím, proč jsem vlastně zmiňoval ty DARKTHRONE. Možná jen kvůli sypačkám a struktuře songů a některým melodickým postupům. Ovšem tady musím podotknout, že oproti DARKTHRONE postrádají melodie CHAMBER takovou tu mrazivost a nahrazují je epickými riffy typickými spíš pro post-rockové kapely. I zpěv je více hard-corový, než metalový. Jak barvou hlasu, tak frázováním. Opět slyším Německý grind. Náhoda?
Na dvou dvanáctipalcích je vyrato celkem šest písní. Sám si trochu kladu otázku, zda by jedna deska nebyla tak akorát. Po čas hraní dvou desek už nějak nejsem schopen udržet pozornost, zvláště u dost monotónní a repetitivní hudby. Ale možná jsem ještě neobjevil nějaký skrytý smysl. Textově jdou CHAMBER po jasně vytyčené cestě – zlo, bezmoc, deprese. Ale, ruku na srdce, kdo by v tomhle stylu a v době, ve které žijeme, čekal něco jiného? Myslím, že pokud jedeš vlnu současných moderních odnoží blackmetalu reprezentovanou právě třeba BOSSE-DE-NAGE, můžeš tohle s klidným srdcem zkusit, třeba to bude trefa do černého.
Deska vyšla v kooperaci tří labelů – WIFAGENA (Bizzare X, 4 Sivits, Auatin Lucas, Lahar,...), RINDERHERZ (Dagda, Finisterre, Unkind,...) a SM MUSIK (Hombre Malo, La Casa Fantom, Gantz, Trigger...).
http://chamber.wifagena.com/
|
