|
12"LP (Hardware Records)
Hlava i tělo se mi vzpouzí proti cyklicky se opakujícím a zaběhnutým činnostem. Často potřebuji impulz, něco si pustit, vypadnout - prohnat k mozku signál, ať se zase rozhýbe z letargie. Zaručeným generátorem impulzů jsou pro mě „dojče“ komando Dean Dirg. Nic cizího jim není cizí, mají neprůstřelnou „imidž“ a jejich lehký cynismus je terčem proti sebestřednosti. Jsou vším, jen ne kapelou, která kývne na zaběhnutá klišé a postupy. Vsadím boty, že pokud by měli přikázáno něco udělat, udělají to naprosto „naruby“ a převráceně o 360 stupňů. Bez větší mediálně kampaně je tady po dlouhých čtyřech letech jejich další album s názvem „Verpisst“ a vychází na Hardware Records. Je krátké, rychlé a trefné. Pokud je Vaše kopie „Raus“ vinylu již ošoupaná, nesmutněte, je tady „Verpisst“ a buď si jistý, že dostaneš všechno, co na Dean Dirg miluješ!
Dean Dirg nedávno oslavili desetiletou existenci a do další dekády vstupují albem „Verpisst“. Do starého železa rozhodně nepatří! Ano, deska vyšla 1.dubna a nebyl to aprílový žertík! V upoutávce u labelu padnou přirovnání k CIRCLE JERKS, DEVO a HENRY FIATS OPEN SORE – rozhodně nejsou lichá. Dean Dirg jsou však dostatečně sami sebou a jejich neseriózně seriózní styl myslím již pár kapel ovlivnil (Press Gang). Život i hardcore/punk berou určitě s velkou nadsázkou. Podle toho nejspíš vypadají i tvoří, což beru jako přístup, který je jejich esem v rukávu. Co by jsi ostatně čekal od kapely, která pojmenuje své písničky „Drink Piss“, „Kill The Boss“, „Mum I Hate Your Kids“, „Fix My Head With A Knife”, “Don`t Make Fun Of Henry Fiats Maybe They Are Really Retards”, atd..
Přední strana „Verpisst“ obalu vypadá nevinně - velikánské logo Dean Dirg, ale pokud hledáš - otočíš na druhou stranu, najdeš na pozadí obrázek riflových kraťasů (nejspíš dost vysoko zastřihnutých), za která by se nemusela stydět ani Samantha Fox. Jasně, nejsou zrovna vyprané a v rozkroku lehce flekaté (tedy více než lehce) :). Ano přesně tohle patří k Dean Dirg – s grácii udělat z brutálního kýče styl. Daří se jim to opravdu moc dobře!
Dean Dirg se s ničím nemazlí - hrají rychle, krátce a chytlavě. Podobně jsou na tom i jejich texty, většinou bloky složené z vět, výkřiků a celek je, aspoň podle mě, naprosto trefa do černého. Samozřejmě se na to musíš koukat s nadhledem, protože tak jsou i dělaný. Nechybí v nich jedna hodně podstatná věc - smysl pro humor a sebereflexi. Při poslechu z nich vylézají výkřiky „I just need to live my own Life …“, „Fuck You – I Hate You …“, „It´s just stop and go (o životě) – fuck, eat, slep, suffer, die …“, „We´re bored – Dean Dirgs bored – TV shit – turn it OF …“, I´m not Lobbyist, No realist, militarist, I´m not pesimist – I´m pissed … „ . No mohl bych pokračovat, jsou to prostě minimalisté kousky a hodně mě baví!
Hudebně smíchej retro hardcore punk, 80tkovej hardcore, 80tkové disco a kapely jako Henry Fiat’s Open Sore, Regulations, Black Flag, DS-13 a podle toho Dean Dirg zní. Je to zabijáckej klon! Výrazná kytara, chytlavé riffy, krátké písničky, retro odér, sborové výkřiky a do toho občasné kytarové sóličko nebo „circle pit“ pasáž … Zkrátka a jednoduše dostatečně chytlavý i jedovatý mix zároveň. Zahrané nejsou nějak extra rychle, ale pecky jsou parádně napsané / poskládané. Pět písniček na A straně uteče rychle a třešničkou je retro disko uchylnost „Dean Dig´s Bored“. Propojení riffů, vzhledu kapely (ano frontmen je opravdu nepřehlédnutelný a rozhodně to bere jako jeden ze stěžejních bodů svého „imidž“) a parádních textů (ano, cynismus, nadsázka, nenávist a ve finále je celek vlastně positivní, ikdyž se nešetří slovy jako fuck you, fuck you all, fuck, don´t care … ). B strana uteče rychleji než řekneš Dean Dirg a je zakončená .95 „95 Cent Remix“ – elektronickou předělávkou s odérem Robocop Kraus. Na desce „... the last kid on the block” byla stejně pojmenovaná písnička, ale abych řekl pravdu, nejsem si zcela jistý, jestli je to remix právě jí..
Zvuk desky je parádní – dostatečně čistý i „retro“ zároveň. Nahrávka je z RecORob studia, které provozuje (tuším) chlapík z The Now Denial (R.I.P.) a nahrává tam většina německých skupin, čemuž se ani nedivím.
Desku protáčím stále dokola a čas letí tak moc rychle - chci víc! „I just can´t take more problems, I just need to live my own life“ (We´re OK). Závěr jednoznačný – super deska (jen trochu krátká, ale to není u desek Dean Dirg žádná novinka)! (S)
hardware-records.com
deandirg.net
Další recenze najdeš na samuelrecords.blogspot.com .
|
