Všechny možný formy špinavýho rocku jsou poslední roky opět na vzestupu. Ať už jde o psychedelickej, prog, garážovej, pivní motorkářskej atd., labely jako Tee Pee, Kemado nebo Alive chrlí jeden rockovej titul za druhým a často jeden vážně lepší než ten druhej. Některý kapely týhle vlny se dočkaly i relativně slušnejch komerčních ohlasů (např. The Sword), většina samozřejmě neúnavně jezdí bez ohledu na momentální okolnosti a fanouškovský klima.

Danava - UnonoU

(Kemado Records, 2008)

Danava z Portlandu je, dá se říct, jednou z těch úspěšnějších kapel - turné ve společnosti s DOWN, VOIVOD, MELVINS asi mluví za sebe. Podle reakcí na jejich živý vystoupení se asi není čemu divit - nadšený datlové na internetu vychvalujou jejich live show zvrhávající se v dlouhý psychedelický jamy. Tohle (zatím) posoudit nedokážu, takže já si zadatluju o tom, jaká je Danava z desky.

Danava hraje pouze a jen to nejčistokrevnější retro, ale všechny možný ingredience jsou namíchaný takovym způsobem, že výslednej dojem je přesně opačnej - UnonoU z roku 2008 na mě vůbec jako retro nepůsobí.

Z oschlejch formeláků typu progrockovejch synťáků a dvoukytarovejch vyhrávek v intervalech uplácala Danava vážně vitálního golema - všechny vlivy samozřejmě propojili tak, aby člověk neměl pocit, že poslouchá tři kapely najednou, což je asi nezbytnost. Výchozím bodem je samozřejmě dědictví kapel jako Black Sabbath, Blue Cheer, Iron Butterfly, do toho se přidávaj syntezátory, vícehlasy, občasný progrockový vyhrávky. Samostatnou kapitolou je zpěv, kterej za a) tvoří poměrně složitý melodický linky a přesto působí sympaticky neumětelskym dojmem, za b) nějakým způsobem mi připomíná buranskej kult Cheap Trick (=jednoznačně plusový body!).

Mým favoritem je třetí song Emerald Snow of Sleep (Smaragdovej sníh spánku) – dlouhej hypnotickej hit se synťákem jak ze songu Baba O'Riley od The Who. Song, kterej se dlouho rozjíždí a když se to nakonec povede, tak zažívám radostný chvilky. Takovejch míst je na desce UnonoU poměrně dost - musím přiznat, že jsem nejdřív musel prolomit značnou nedůvěru (pramenící z mý předpojatosti vůči všemu, co smrdí sedmdesátkovým prog-rockem), ale čekala mě odměna v podobě hodně zábavný a zajímavý desky.

Danava / Earthless / Lecherous Gaze Split

(Kemado Records, 2011)

Naopak s tímhle splitem jsem žádnou složitou práci neměl. Earthless i Lecherous Gaze jsou plný provařenejch ksichtů a na jejich muzice celkem není co řešit, řek bych, že i Danava je tady přímočařejší a teda pro většinu lidí stravitelnější než na desce.

Earthless už jsou dost známý sami za sebe - někomu je ale určitě známý jméno Maria Rubalcaby, profi skatera, kterej bubnoval skoro ve všech nejen kalifornskejch kapelách (jen z těch nejznámějších: Clikatat Ikatowi, Black Heart Procession, Rocket From The Crypt, Hot Snakes, Batallion of Saints, 411, Metroschifter a v současnosti hodně populární kapela OFF!). Už jen kvůli jeho bicím stojí za to tuhle kapelu poslouchat a uctívat, samozřejmě to zdaleka není jedinej důvod. Prostě perfektně a divoce zahranej psych rock, většinou ujíždějící do mnohaminutovejch improvizací - tady pro účely splitky trochu umírněnější.

Lecherous Gaze z Oaklandu je poměrně nová kapela, ovšem, jak už jsem psal, plná provařenejch ksichtů. V tomhle případě se jedná o lidi z Annihilation Time, hodně divoký kapely, která před pár lety hrála na sedmičce a kromě skvělýho koncertu za sebou nechala zákrvácenou koupelnu a velkej červenej otazník nad průběhem afterparty. Basák Chris dřív hrál na basu i v kapele Saviours.

Takže je celkem jasný, co se od Lecherous Gaze čekat - prostě absolutní hovada hrající alkoholem, drogama a nevázaným sexem prodchnutej motorkářskej rock'n'roll, říznutej klasickým hardcorem Black Flag. Kdo to má rád, má to rád - kdo to rád nemá, rád to nemá.

Zařiďte se podle toho.

-HT-