MCD (Zach Records)
Z minimalisticky laděného - ručně dělaného - digipacku na nás od prvního pohledu dýchne instrumentální nálada. Neubránil jsem se pocitu, že tvůrce nejasnou koncepcí otevírá dveře hudbě samotné a tento první dojem opravdu nezklamal. Delilah je trojice z nedalekého rakouského Linz. Svojí tvorbou balancují na tenkém ledě mezi instrumentálním hardcore/post rockem se spoustou vlivů. Zdánlivou noisy ležérností v nás budí dojem občasné improvizace, která neočekávaně přechází z klidných do agresivnějších pasáží s naprosto jednoznačnou koncepcí.
Čtyři skladby na tomto CD tvoří jeden děj poskládaný ze spousty příběhů a díky tomu se v nás během poslechu střídají různé nálady. Rafinovanou strukturou skladeb jsme vtažení do děje, ve kterém je příběh vystaven s jasným cílem - nechat nás v tom pěkně tápat a pak nám po chvilce ukázat to světlo na konci tunelu. Délka většiny skladeb lehce přesahuje šest minut, pouze v jedné se přiblížíme minutám devíti. Díky atmosféře a „ponoření se do děje“ jsem se nenudil a opravdu jsem si užíval noisy pasáže prolínající se s různými zvuky vygradovanými až do silných instrumentálních partů, působících agresivním dojmem a náhlou změnou do naléhavějších pomalejších pasáží. Minimalistický zpěv je trefou do černého. Ve skladbách je ho přesně tolik, kolik je potřeba, aby to celý koncept nenarušilo a vyzdvihlo nejlepší momenty písní. Té rafinovanosti si opravdu cením! Při poslechu se zdárně pohybujeme od improvizátorských pasáží do jasných struktur (jakými na mně působí například anglická hardcore/metal skupina Nine Days To One).
Asi by bylo nefér srovnávat styly, ale nedá mi to. Mám velice rád Johna Coltraina, jeho skladby a celkově strukturu i nepředpokládatelnost jazzových skladeb. Podobné okamžiky cítím také v Delilah hudbě - náladově podobné, i když podané ve zcela jiném stylu.
Velice zajímavá hudba s výbornými a neotřelými nápady. (S)
Delilah
Zach Records
Více na old.czechcore.cz
|
